Jánošíkova krutá smrt se skutečně stala. Jeho zbojnický život se však od mýtů výrazně lišil

V pátek 17. března 1713 se naplnil osud slovenského zbojníka Juraje Jánošíka. Soud v Liptovském Mikuláši nad ním vynesl ortel a po dvou letech sužování Uherského království přišel trest. Jánošík byl pověšen na hák, pravděpodobně už v pátek, ale potenciálně až o den později, a umíral dlouhou bolestivou smrtí. S přihlédnutím k jeho statutu legendárního hrdiny však panuje kolem Jánošíkova života mnoho nepřesností, týkajících se v důsledku i jeho smrti. Je to dáno romantizací Juraje Jánošíka v 19. století, o kterou se postaral zejména spisovatel Alois Jirásek, historikové však příběh slavného zbojníka zasazují do kontextu a vyvracejí řadu věcí, které lidé po desetiletí berou jako fakt.

K tématu: Robin Hood: Odkud se vzal a koho možná inspiroval

Jen pro představu, podle Jiráska měl být Jánošík kněžský student, z něhož se stal zbojník v reakci na smrt svého otce, kterého měl týrat tamější pán. Legendárním atributem Jánošíka je jeho sekera valaška, která mu měla propůjčovat sílu sta mužů a právě díky ní mohl tak bezstarostně bohatým brát a chudým dávat. Když se ovšem panduchové a pandurové dozvěděli o Jánošíkových kouzlech, byli schopní zbojníka zajmout a odsoudit, ten se ale ani tváří v tvář smrtícímu háku nebál, zpřetrhal své okovy a místo svého skonu třikrát obtančil.

Historické zkreslení

Jak asi uznáte, na první pohled lze vypozorovat, co se stát mohlo a co už spíše ne, na což přirozeně poukazují historikové nikoliv ve snaze legendu zničit či pošlapat, ale zasadit ji do historického kontextu a demytizovat ji. Na problém ovšem narazili už v momentě, kdy se z matrik snažili vyhledat Jánošíkův původ, což ztížila skutečnost, že mužů stejného jména bylo hned několik. Dnes už se nikdo nedozví, zda je nejčastěji zmiňovaná varianta správná, obecně se ale za datum Jánošíkova narození považuje 25. leden 1688. Potenciálně ale mohl Juraj Jánošík pocházet z jiné rodiny z oblasti kolem vesnice Terchová a narodit se až v květnu téhož roku.

Mohlo by vás zajímat: Nejhorší mučení světa mělo způsobit nepředstavitelnou bolest. Bylo vyhrazeno jedinému zločinu

Podle historiků nestudoval Jánošík na kněze, ale stal se příslušníkem oddílů podporujících Františka II. Rákócziho, který se v roce 1703 postavil do čela stavovského povstání proti Habsburkům. Po dvou letech strávených v pluku Wilhelma Winklera a porážce v bitvě u Trenčína se však v roce 1708 vrátil zpět do rodné Terchové, aby byl následně přinucen vstoupit do císařské armády. Záznamy odhalují, že Juraj Jánošík byl součástí posádky hradu v Bytči, kde měl podle nepodložených příběhů pomoci utéct z vězení zbojníkovi Tomášovi Uhorčíkovi, tak se ale nemuselo vůbec stát, protože Jánošík byl v roce 1710 vykoupen z armády a odešel z Bytči ještě před tím, než Uhorčík z hradu uprchl.

Kněz, voják, nebo zbojník?

Na každý pád se po druhém návratu do Terchové začaly psát poslední Jánošíkovy roky, šlo ale samozřejmě o dobu, která ho nejvíce proslavila. Střetl se právě s Uhorčíkem, společně podnikli několik přepadů bohatých kupců, aby se krátce nato ujal Jánošík družiny svého nového přítele a stal se jejím vůdcem. Uhorčík se totiž rozhodl, že se usadí, oženil se, změnil si jméno a zbojnickou dráhu již nenásledoval. Zato Jánošík v průběhu necelých dvou let útočil na kupce ve Vsetíně a znepříjemňoval životy pánům mnoha žup v Trenčínské, Nitranské, Turčanské nebo Zvolenské oblasti. Nejdále se nacházel až v polském Podhalí, což je i důvod, že například na rozdíl od českého Koziny přesáhl věhlas Jánošíka české a slovenské území.

Čtěte také: Loupež šperků dle Pata a Mata: Jeden bez masky, druhý nešika. Nakonec oba zmlátil prodavač

Co se týče Jánošíkova dopadení, poprvé se tak stalo už v říjnu 1712, kdy byl ještě spolu s Uhročíkem uvězněn v Hrachově. Unikli však díky pomoci podporovatele kuruckého povstání, kterého se Jánošík účastnil ještě ve vojsku Rákócziho, aby však byl o několik měsíců později dopaden znovu. Tentokrát již definitivně, na zámku v Liptovském Mikuláši, kde nad ním liptovský podžupan Ladislav Okolicsányi a žalobce Alexandr Čemický vynesli ortel. Jánošík byl nad rámec okrádání obviněn i z vraždy faráře Juraje Vrtíka, kterou však odmítl. K některým činům se však přiznal, a i když jeho obhájce Baltazar Palugayi žádal pro Jánošíka milost, prokurátor mu nevyhověl. Juraj Jánošík byl i po zapsání dodatečných přiznání odsouzen k trestu smrti zavěšením na hák za levý bok.

Zdroj: J. Kočiš - Neznámý Jánošík, S. A. Sroka - Jánošík: pravdivá hostória karpatského zbojníka