Našli jsme konečně důkaz o životě na Marsu? Jiné vysvětlení nového objevu zatím nemáme
Máme konečně důkaz o životě na Marsu? Rover Perseverance v kráteru Jezero našel minerály, které na Zemi obvykle vznikají činností mikrobů. Objev sice přinesl jisté nadšení, ale vědci varují, že definitivně potvrdit existenci dávného života na rudé planetě nebude tak jednoduché, jak se teď může zdát.
Rover Perseverance, šestisetkilové vozítko, které na Mars dopravila NASA v roce 2021, má zásadní úlohu: prozkoumat kráter Jezero. Vědci ho takhle pojmenovali proto, že před miliardami let tu voda vytvořila deltu a usadily se zde vrstvy jílu. Postupem času zkameněly a my je můžeme zkoumat. Takové prostředí je pro pátrání po dávném životě naprosto ideální.
Čtěte také: Záhadný „čtverec“ na Marsu rozpoutal bouři konspiračních teorií. Pravda je přitom velmi jednoduchá
Kámen, který je možná nejdůležitějším kamenem v historii lidstva, sonda objevila na západním okraji kráteru, z údolí Neretva Vallis. Jsou na něm skvrny, které trochu připomínají leopardí vzorek. Jejich podrobná analýza ukázala, že obsahují železo, fosfáty i sulfidy spojené s organickým uhlíkem. Jinými slovy něco, u čeho si vznik zatím neumíme vysvětlit jinak než přítomností života.
„Jak jinak by se to mohlo stát?“
Za vším je samozřejmě velice složitá věda vyžadující pochopení tzv. redoxních reakcí, tj. chemických reakcí, při kterých se mění oxidační čísla atomů. Popularizátor vědy a spisovatel Hank Green ale celou věc dokázal poměrně jednoduše vysvětlit na svých sociálních sítích.
„Představte si molekulu železa ve stavu velmi vysoké energie. A ona potřebuje spadnout, zbavit se energie, zkrátka dejme tomu skulit se z kopce dolů. Jenže vězí v něčem, co si můžete představit jako misku nebo pohárek. A z něj se nikdy nemůže dostat, dokud se něco nestane,“ uvedl. „To, co my na Marsu vidíme, je, že tyto molekuly železa bývaly v tomto stabilním stavu vysoké energie. A přesto se nakonec nějak dostaly do nízkoenergetického stavu.“
Green tvrdí, že se tohle může stát vlivem extrémního horka anebo kyselin – pomyslný pohárek se zatřese a molekula železa z něj může vypadnout. Jenže problém je, že tehdy všude byla tekutá, chladná voda a prostředí nebylo ani dost horké, ani dost kyselé na to, aby se to stalo.
Čtěte také: Sověti poslali do vesmíru přes 50 psů, jako první se vrátily fenky Bělka a Strelka
„Jediný další způsob, který známe, je skrze život. Dělají to bakterie, které máme na Zemi. Používají pak energii, kterou železo ztratí při přechodu z vysokoenergetického do nízkoenergetického stavu, aby poháněly svůj metabolismus,“ řekl Green. Tomuto procesu se říká chemosyntéza a jde o nejstarší způsob tvorby organických látek, který dodnes vídáme. „Jak jinak než s pomocí života by se tohle mohlo stát za chladnějších teplot? Nevíme. Nemáme nejmenší tušení," vysvětlil Green.
To, že odborníci nevědí, jak by k něčemu takovému mohlo dojít, je velice slibné. Ve skvrnách se navíc našly i podobné stopy, které nalézáme na Zemi po dávných mikrobech: fosfáty i sulfidy spojené s organickým uhlíkem. Ani to ale vědě nestačí jako nezvratný důkaz. Tuhle stopu sice rozhodně stojí za to sledovat, jenže rozhodnout by mohla jen skutečně detailní analýza vzorků v pozemských laboratořích.
„Rover Perseverance byl ale od začátku navržený tak, aby došel jen k označení možné biosignatury,“ řekla Katie Stack Morganová z NASA. „Teď už jsme narazili na jeho limit.“ Program návratu vzorků ovšem bohužel zatím vázne na rozpočtu i složitém plánování. Takže i když jsme možná opravdu objevili důkaz o životě na Marsu, jistotu mít hned tak nebudeme.
Zdroj: Hank Green, Nature, NASA.
Video, které jste mohli minout: Kdyby nečekaně zmizel Měsíc, na Zemi by se rozpoutala nebývalá katastrofa.
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
