Největší slovenský dobrodruh utekl z ruského vězení, ošálil Francouze i Američany a stal se králem Madagaskaru

Oním mužem nebyl nikdo jiný než maďarský šlechtic slovenského původu Móric Beňovský považovaný za největšího evropského dobrodruha z období před velkou francouzskou revolucí. Beňovského galeota, což je typ lodi používaný především k plavbě při pobřeží, zaujala anglického obchodníka v Macau Nathaniela Barlowa natolik, že o ní a jejím osazenstvu sepsal obsáhlý dopis.

Čtěte také: Rozkaz k vyhlazení Židů: Göring napsal Heydrichovi dopis s třemi odstavci zla

Ten byl otištěn v londýnském měsíčníku The Gentleman's Magazine and Historical Chronicle a podle skotského spisovatele Andrew Drummonda (The Intriguing Life and Ignominious Death of Maurice Benyovszky) už tehdy barvitý popis Beňovského příběhu u redaktorů listu vyvolal pochybnosti o jeho pravdivosti.

Jak se vlastně tento rodilý suchozemec ze slovenského městečka Vrbové objevil v září 1771 na pobřeží Číny a kde naverboval svou podivnou posádku, za kterou by se nemusel stydět ani „pirát z Karibiku“ Jack Sparrow?

Vězeň Kateřiny II. Veliké

Už začátek Beňovského života zůstává nejasný – datum jeho narození ve Vrbovém u Piešťan variuje v rozmezí deseti let, za nejpravděpodobnější se ale považuje 20. září 1746. Matúš Móric Michal František Serafín August Beňovský byl synem plukovníka Samuela Beňovského a stejně jako jeho otec spojil svůj osud s armádou. Nejprve se ve službách císařovny Marie Terezie jako důstojník účastnil sedmileté války, ale když se jeho vlastní sourozenci rozhodli po smrti matky zbavit ho dědického podílu, rozhodl se v roce 1768 dát Uhrám sbohem a (přestože na něj byl vydán zatykač) zamířil do Polska.

V dubnu 1769 padl do rukou ruských sil, když se v Ternopilu (dnešní Ukrajina) účastnil polského povstání proti carevně Kateřině Veliké. Ta neměla s Poláky a jejich spojenci – ať už byli odkudkoliv – žádné slitování a Beňovský spolu s dalšími polskými zajatci putoval do vyhnanství nejprve v tatarské Kazani a v roce 1771 dokonce až na Kamčatku.

Mohlo by vás zajímat: Smrt dobrodruha se objasnila až po roce. Jeho kosti ležely stovky metrů od místa nehody

Na ruském dálném východě se Beňovský ocitl na konci tehdy známého světa. V té době (1768–71) mořeplavec James Cook na jižní polokouli marně pátral po záhadném pátém kontinentu nazývaném terra australis a největší událostí byl boj amerických kolonií za nezávislost na Británii. V zajetí se Beňovský spřátelil s místním gubernátorem, a dokonce zřídil školu, na níž sám učil. Tak daleko od jakékoliv civilizace vězni požívali značné samostatnosti, například mohli chodit ozbrojení na lov.

Plavba do neznáma

To vše bylo součástí Beňovského plánu na útěk. Spolu s dalšími trestanci a místními lovci kožešin využil v květnu 1771 příležitosti, přemohl posádku ruské pevnosti a zrekvíroval loď Svatý Petr a Pavel kotvící v přístavu. Galeota měla necelých 20 metrů na délku a asi osm metrů na šířku a Beňovský ani nikdo ze vzbouřenců netušil, jak se ovládá. Cílem jejich útěku byl nejspíš čínský Kanton, nepříznivé větry a neznalost navigace ale loď přiměly často měnit kurz.

Beňovský tak nedobrovolně prozkoumal podstatnou část severního Pacifiku včetně pobřeží Aljašky, japonských ostrovů a Formosy (dnešní Tchaj-wan) dávno před Cookem. Posádka lodi trpěla hladem, žízní a kurdějemi a nejméně 20 „námořníků“ zahynulo. Příjezd do Macaa o čtyři měsíce později byl pro všechny vysvobozením. Na palubě jim zbylo ještě pár kožešin uloupených z carských skladů na Kamčatce, díky nimž se přeživší členové výpravy mohli na dvou francouzských lodích vrátit do Evropy.

Král Madagaskaru?

Poslední čtvrtina 18. století byla pro koloniální mocnosti příležitostí rozebrat si dosud neobsazená území – a Beňovský v tom měl sehrát nikoliv nevýznamnou roli. Cestou do Evropy se zastavil na Mauriciu a Madagaskaru, kde v té době existovalo několik soupeřících království skomírajících na troskách kdysi mocné říše Imerina. Potěšen svými zjištěními dorazil Beňovský do Paříže, kde předložil králi Ludvíku XV. plán na kolonizaci tropického ostrova většího než Francie.

Francouzi se nechali charismatickým Slovákem přesvědčit a pomohli mu výpravu na Madagaskar zorganizovat. Beňovský se spolu s dalšímu 237 dobrovolníky usadil na konci března 1774 na severovýchodě ostrova, kde v Antongilském zálivu vybudoval obchodní faktorii. Přijetí osadníků místním obyvatelstvem nebylo jednoznačné. Podle Beňovského pamětí vydaných po jeho smrti ho část ostrova prohlásila svým králem, zatímco podle francouzských obchodníků z nedalekého Mauricia si ambiciózní Slovák údajně vynucoval poslušnost a dodávky dobytka silou.

Spojené státy, Británie a znovu Madagaskar

Ať to bylo jakkoliv, počet osadníků se v šarvátkách a kvůli nemocem ztenčil na pouhých šest desítek a Beňovský se v prosinci 1776 vrátil do Francie, kde se mu dostalo značných poct a také peněz. Nebylo jich ale dost na zorganizování další expedice na Madagaskar a Beňovský proto obrátil svou pozornost ke staré vlasti. Požádal Marii Terezii o milost, kterou obdržel spolu s titulem hrabě – tímto titulem, stejně jako titulem baron, se ostatně do té doby neoprávněně prokazoval.

V Uhrách se Beňovský snažil přesvědčit úřady o možnosti přeměnit středomořskou Rijeku na hlavní přístav mocnářství. Projekt ale nedokončil a v roce 1781 se značnými dluhy odjel do nově vytvořených Spojených států. Tady se seznámil s Benjaminem Franklinem i s Georgem Washingtonem a nabídl jim, že pro ně v Evropě naverbuje armádu.

V Evropě se ale Beňovský znovu vrátil k plánu na kolonizaci Madagaskaru, který ale tentokrát pro změnu nabídl Britům (1783). Když Londýn s díky odmítl, našel si Beňovský jiné partnery. S penězi od dvou obchodníků z Baltimoru a dopisem od Josefa II. zajišťujícím plnou podporu Rakouska v jeho plánech na kolonizaci Madagaskaru v kapse, se Beňovský na vysněný ostrov v roce 1785 vrátil. Tentokrát se jeho základnou stala po něm pojmenovaná pevnost Mauritania na severozápadě ostrova poblíž mysu St. Sebastien.

Jak se zbavit Beňovského

Kdo by ale čekal, že se slovenský dobrodruh tentokrát konečně usadí, velmi by se mýlil. Beňovský musel svým obchodním partnerům platit zbožím, kterým byli otroci. Místní obyvatelé z kmene Sakalava ale měli o soužití s bílými osadníky jinou představu a Beňovského s několika jeho druhy přepadli a zajali. Když už se zdálo, že je po smrti, objevil se v lednu 1786 ve městě Angonsty.

To už ale guvernérovi sousedního Mauricia došla trpělivost. Kvůli Beňovského avantýrám vázl obchod s Madagaskarem a bylo třeba zakročit. Guvernér vyslal na ostrov malou vojenskou jednotku, která 24. května 1786 Beňovského dopadla a v přestřelce zabila. Beňovský byl pohřben ve své pevnosti, jeho hrob ale není znám. Pravidelné monzuny a příliv totiž od té doby značně proměnily tvar pobřeží.

Největší slovenský dobrodruh, který byl zároveň válečníkem, nedobrovolným navigátorem, trestancem, obchodníkem a nejspíš i králem Madagaskaru, tak zůstává i téměř 250 let po své smrti záhadou. Světlo do jeho osudů nevnesl ani československo-maďarský televizní seriál Vivat Beňovský z roku 1975…

Zdroj: Desider Galský: Král Madagaskaru / The Business / Library of Congress