Slavný dobrodruh o svých výpravách neustále lhal. Do vězení ho ale dostal až skutečný zločin

Polárník pocházel z rodiny německých přistěhovalců, jež si změnili příjmení Koch na angličtější Cook. Jako lékař se roku 1891 zúčastnil arktické expedice Roberta Pearyho a o sedm let později doprovázel výpravu Adriena de Gerlacheho, která jako první přezimovala v Antarktidě. Zde se spřátelil s Rolandem Amundsenem. Výpravy mu poskytly zázemí pro jeho vlastní vědeckou práci – výzkum adaptace lidského organismu na polární podmínky.

Stín pochybností

Posléze platil za uznávaného objevitele, jenž proslul dalšími báječnými výpravami. Jako první roku 1906 vystoupil na vrchol Mount McKinley. O rok později odcestoval do Grónska a v únoru 1908 se se dvěma domorodými průvodci z osady Annoatok vypravil k severnímu pólu. Během cest objevil dva ostrovy severně od Ellesmerova ostrova, a pojmenoval je podle svých sponzorů – Bradleyho země a Crockerova země. Podle depeše, již odeslal do New York Herald v roce 1909, stanul jako první člověk na nejsevernějším bodu planety 22. dubna 1908. Tehdy se ale jeho obraz velkého objevitele začal rozpadat.

Cookovy výsledky nesly trpký stín už od jeho proklamovaného výstupu na McKinley. Jeho společník Ed Barrill totiž prohlásil, že fotografie z vrcholu hory, již Cook předložil, byla ve skutečnosti pořízena na nižším vrcholku zvaném Fake Peak. Po uveřejnění Cookových výsledků na severním pólu vyvstaly další pochybnosti o jeho snažení. Bylo totiž zvláštní, že by na pól doputoval v tak krátkém čase. Zároveň pozdější výpravy nemohly nalézt ostrovy Bradleyho země a Crockerova země.

Cook versus Peary

Kodaňská univerzita tedy ustavila komisi, jež měla přezkoumat Cookovy výsledky. Během vyšetřování se následně objevilo několik dalších nepříjemných skutečností. V první řadě se v jeho zápiscích z cest, obsahujících zeměpisná měření, objevilo dost nesrovnalostí. Ty následně potvrdil jeden z Cookových inuitských průvodců, jenž dosvědčil, že na severní pól ve skutečnosti nedojeli. Fotografie, jíž Cook prezentoval dosažení svého cíle, byla ve skutečnosti pořízena stovky kilometrů daleko od pólu.

Čtěte také: Vzducholodě chytají druhý dech: Usnadní nákladní dopravu a doletí na severní pól

Jak braly dosavadní Cookovy zásluhy za své, hlásil se o své prvenství na severním pólu Robert Peary. Na rozdíl od skromně působícího idealisty Cooka měl Peary pověst tvrdého podnikatele s kontakty na vysokých místech, což samo o sobě stačilo k jistým spekulacím o tom, že snaživý Cook je ve skutečnosti pouhou obětí komplotu, zosnovaného Pearym. Na Cookovu stranu se postavil například cestovatel Farley Mowat či ruský polární badatel Alexej Trjošnikov, jenž na základě vlastních výzkumů označil Cooka za hodnověrnějšího než Pearyho. Cookovi sloužil ke cti jeho objev Meighenova ostrova, jenž je dodnes uznáván, pochybnosti ohledně jeho dalších objevů a spory s Pearym nicméně trvaly až do začátku první světové války. Podpora na straně Cooka do té doby znatelně utichla.

Problémy kontroverzního polárníka ale zdaleka nekončily. Ve dvacátých letech se Frederick Cook pokusil podnikat v ropném průmyslu, byl ale obviněn ze zpronevěry a v roce 1923 uvězněn. Během svého pobytu ve vězení se věnoval rozšiřování vzdělání mezi vězni, jak se můžete dozvědět i ze seriálu Polární putování s Petrem Horkým na Prima Zoom. I s přihlédnutím k tomu byl v roce 1930 podmínečně propuštěn a v roce 1940, krátce před svou smrtí, omilostněn.

Zdroj: Encyclopedia Britannica