Smrt Franklinovy výpravy byla objasněna po 150 letech. Posádku zničily otrava, kanibalismus a šílenství

Smrt slavné výpravy byla objasněna po 150 letech. Dobrodruhy zničily otrava, kanibalismus a šílenství

Dešifrované konspirace S1 (4) – Franklinova výprava

Legendární výprava měla najít cestu k usnadnění námořní dopravy. Místo toho nalezla hrůzu, smrt a zoufalství.

Původně válečné lodě s ponurými jmény HMS Terror a HMS Erebus se dočkaly četných vylepšení, například parního pohonu s lodními šrouby, díky němuž dosahovaly rychlosti až 7,4 km/h, výztuže přídí s pevnými nosníky a pláty železa, vnitřního topného zařízení a zásob jídla na tři roky. Velká část potravin byla uzavřena v konzervách pomocí olověné pájky. Vylepšení a zásoby se lodím hodily, ostatně se měly 19. května 1845 zúčastnit velké výpravy za hledáním Severozápadního průjezdu. Díky němu by mohlo loďstvo obeplout Ameriku od severu a proplout mezi Kanadskými arktickými ostrovy z Atlantiku do Pacifiku.

Smutný osud výpravy ztvárnil seriál The Terror (ilustrační foto)

7 Zobrazit galerii

V ledovém příkrovu strávila výprava dvě zimy

7 Zobrazit galerii

Smutný osud výpravy ztvárnil seriál The Terror (ilustrační foto) Zdroj: AMC

Loď Terror Zdroj: iStock

Franklinův památník Zdroj: iStock

Lodě Terror a Erebus Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

V ledovém příkrovu strávila výprava dvě zimy Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

John Franklin, velitel nešťastné výpravy Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Snímek ze seriálu Terror Zdroj: AMC

Smutný osud výpravy ztvárnil seriál The Terror (ilustrační foto) Zdroj: AMC

Loď Terror Zdroj: iStock

Franklinův památník Zdroj: iStock

Lodě Terror a Erebus Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

V ledovém příkrovu strávila výprava dvě zimy Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

John Franklin, velitel nešťastné výpravy Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Snímek ze seriálu Terror Zdroj: AMC

Záhadné zmizení

Velení výpravy bylo svěřeno Johnu Franklinovi, bývalému guvernérovi Tasmánie a zkušenému mořeplavci, jenž k výpravě vedl posádku o 129 mužích. Nikdo nečekal, že by se mělo něco pokazit, nakonec i jiná výprava, jež se s Erebem a Terrorem setkala v Baffinově zálivu, dosvědčila, že na lodích panovala dobrá atmosféra. Výprava se ale na dva roky odmlčela.

Nepřítomnost výpravy vzbuzovala otázky, a to především ze strany novinářů, členů parlamentu a Jane Franklin, manželky velitele výpravy. Britské admiralitě záleželo na její reputaci, takže svolila k vyslání záchranných výprav, ty ale žádné pořádné výsledky nepřinesly, a to i přesto, že Britská admiralita vypsala odměnu 20 000 liber, což motivovalo i spoustu dobrodruhů k pokusům výpravu najít. První významnější stopu nalezli v arktickém souostroví u Kanady.

Výprava strávila zimu na Beecheyho ostrově, byly zde totiž nalezeny základy staveb, sudy s vodou určené k umývání a pyramida prázdných konzerv, naplněným štěrkem. Kromě toho zde nalezli hroby tří členů výpravy, hlavního topiče Johna Torringtona a dvou námořníků Johna Hartnella a Williama Briana. Chyběla ale zásadní věc, písemná zpráva o vylodění, která se nechávala u sebemenší zastávky.

Čtěte také: 5 nejlepších plachetnic z filmů a seriálů: Černá Perla vs. Bounty

Další pátrání ale odpovědi nepřinesla, a tak se Britská admiralita rozhodla všechny prohlásit za padlé ve službě vlasti a nechat celý případ být. Jane Franklin se ale nevzdávala a další výpravy financovala z vlastních prostředků. Její úsilí odpovědi nakonec přineslo, bohužel však nebyly příjemné. Mořeplavec John Rae se v Kanadském arktickém souostroví setkal s Inuity, kteří mu předali předměty patřící výpravě, mimo jiné i Franklinův podepsaný talíř, a vypověděli příběh o skupině asi 40 bělochů pohybujících se na Ostrově krále Viléma. Na území Kanady posléze nalezli asi 30 mrtvých, čluny naložené zásobami a kotlík, v němž se podle všeho vařily lidské ostatky.

Olovo, zima a lidské maso

Ostatky mrtvých zkoumali experti do 21. století a postupně zmapovali trudný osud výpravy. Poté, co Terror a Erebus přezimovaly na Beecheyho ostrově, se v září 1846 zaklesly do ledového příkrovu u Ostrova krále Viléma. Posádky tam přečkaly dvě zimy, a jak vyplývá z pořadu Dešifrované konspirace na Prima Zoom, bylo to zřejmě extrémně náročné období. Značná část zásob byla zakonzervovaná špatně a zkazila se, a tak na posádku zůstaly omezené příděly potravin. Ani ty však nebyly dobře zajištěné, dostalo se do nich totiž olovo. To bylo nalezeno i v ostatcích. Dávka sice nebyla smrtelná, na otravu však byla dostačující. Otrava vedla k dezorientaci, zmatenému jednání a agresivitě, a můžeme se jen dohadovat, co všechno se v táboře posádek dělo. O podivném jednání svědčí pouze dvě podivné zprávy nalezené v kapse jednoho z těl. Zprávy s řadou chyb zněly „Brekfest to be short rations“ (snídaně na malé příděly), „whose is this cofee“ (čí je tohle kafe) a „The Terror Camp Clear“ (Tábor Terror prázdný).

Část výpravy, vedená Francisem Crozierem a Jamesem Fitzjamesem už zřejmě nechtěla čekat v táboře, a tak naložila čluny zásobami a vydala se na cestu v naději, že dojdou do Kanady. Cesta byla ale dlouhá a náročná, a vyčerpaní námořníci s sebou navíc táhli zásobami naložené těžké čluny. Kromě hladu, otravy, zimy a fyzické námahy je trápily také tuberkulóza a zápaly plic, o čemž svědčily poškozené plíce. Ohledání ostatků svědčilo navíc o kanibalismu. Některé kosti nesly stopy řezných ran, jako by se někdo snažil oddělit maso od kosti, a jejich zkoumání elektronovým mikroskopem zjistilo nepatrné škrábance, které vzniknou, když se kosti třou při vaření v hrnci.

Cestu ale nepřežil nikdo. Ani část posádky, která se zřejmě vrátila na Erebus a jíž se podařilo dostat se o 160 km jižněji než Terroru. Zahynula kompletní výprava a obě lodě na dlouhou dobu zmizely v neznámu. HMS Erebus byl nakonec nalezen v září 2014, o dva roky později HMS Terror.

Zdroje: History Channel / Encyclopedia Britannica