Smrt Ďatlovovy výpravy je rozluštěna. Vědci vysvětlili rozdrcená těla, nahotu i stopy radiace

Skupina soustředěná kolem 23letého Igora Ďatlova vášnivě holdovala horské turistice a leden roku 1959 měl patřit další znamenité expedici, tentokrát na uralský vrchol hory Otorten. Název hory se dá přeložit jako „Nechoď tam“ a skutečně neměla nejlepší pověst. Pro Ďatlovovu skupinu ale hora nepředstavovala velký problém, v nadmořské výšce 1 230 metrů se účastníci výpravy nebáli žádných komplikací. Na cestu se vydali 23. ledna, kdy jeli vlakem do Ivdělu, odkud pokračovali nákladním autem do osady Vižaj. Odtamtud pokračovali až k úpatí hory pěšky. Měli před sebou 400 kilometrů dlouhý okruh, který chtěli ujít za tři týdny.

Hrůza pod sněhem

Když uběhlo čtrnáct dní od doby, kdy se skupina měla vrátit, začali jejich příbuzní a známí burcovat úřady a ztracené turisty hledat. Skupina začala být postupně nacházena 26. února. V tehdy bezejmenném průsmyku byl nalezen roztrhaný stan a také těla Jurije Dorošenka a Georgije Krivoniščenka. Oba byli mrtví a oblečení pouze ve spodním prádle. U nejbližších stromů byly do výše pěti metrů polámané větve. Jako by po nich někdo zběsile šplhal. Na jedné z borovic pak visely cáry lidské kůže.

Čtěte také: Z jezera se vynořily trosky záhadné baziliky. Vědci konečně dopátrali důvody její zkázy

Další tři těla byla nalezena o 700 metrů dál. Včetně Igora Ďatlova. Ljudmila Dubininová byla nalezena bez jazyka, Semjonovi Zolotarjovi zase chyběly oční bulvy. Další těla nesla stopy rozsáhlých vnitřních poranění, jako zlomená žebra či rozdrcená lebka. Na oblečení Grigorije Krivoniščenka a Alexandra Koletavova byly nalezeny stopy radiace.

Přestože byl nalezen deník i fotoaparát, odpovědí se nikdo nedočkal. Ze zápisků vyplynulo, že výpravu zastihla vánice a ledová mlha, kvůli čemuž skupina ztratila přehled a místo k Otortenu směřovala k hoře Cholat Sjachyl, jejíž název lze přeložit jako Mrtvá hora. Rozhodli se tedy utábořit v průsmyku a počkat, až se zlepší počasí. Tam deník končil a odpovědi nepřinesla ani další vyšetřování. Okolnosti události postupně doplnili svědci, kteří údajně viděli nad horou podivná světla. Začalo se spekulovat o jaderných testech, sněžných mužích, mimozemšťanech či vyhrocené hádce. Osud Ďatlovovy výpravy se stal oblíbeným předmětem konspiračních teoretiků všeho druhu. Jak ale uvidíte v pořadu Dešifrované konspirace na Prima Zoom, na všechny otázky existuje odpověď, v níž nadpřirozené síly nijak nefigurují.

Lavina, svlékání i radiace

Prvotní příčinou nešťastného osudu členů výpravy mohla být lavina. Zkušení táborníci se usadili na svahu, který má na lavinu příliš malý sklon, nicméně se mohlo jednat o těžkou a kompaktní sněhovou desku, která se uvolnila během noci. Vítr během nočních hodin dosahoval rychlosti orkánu, což mohlo vést k nahromadění takového množství sněhu, že se neudržel a padl přímo na stan. Právě rychlost větru a oscilace jeho proudů vytvářely infrazvukový tón, který má tak nízkou frekvenci, že ho lidské ucho neslyší, nicméně může způsobit zdravotní potíže, tlak na citlivé oblasti kůže nebo bolest a pocit tlaku či závratě. Zasažení lavinou a dezorientováni infrazvukem tak účastníci dost možná vyběhli ze stanu, který rozervaly rotující vzdušné víry. Jakmile se ocitli venku, přišel ke slovu mráz.

Ljudmila Dubininová a Semjon Zolotarjov se zřejmě vydali zpět ke stanu, ale ve vánici měli problém se zorientovat. Poté se pod nimi propadla sněhová vrstva a plnou vahou je zavalila, přičemž jim rozdrtila lebku a žebra. Ostatní členové výpravy začali propadat silnému podchlazení, při němž někdy nastane jev nazvaný paradoxní svlékání. Podchlazený organismus se snaží zahřát střed těla, čehož dosahuje tím, že do něj stahuje krev z okrajových částí. Tedy končetin, které pak bez krve odumírají. Proto můžeme v arktických podmínkách přijít postupně o prsty na rukou i na nohou.

Protože se do trupu nahromadí krev, má postižený člověk pocit přehřátí a začne se ve čtyřicetistupňovém mrazu svlékat. To by mohlo vysvětlit, proč byli studenti nalezeni ve spodním prádle. Jakmile byli mrtví, pustili se do jejich těl mrchožrouti, kteří neplýtvali časem a pustili se do měkkých tkání, třeba do jazyka Ljudmily Dubininové nebo očí Semjona Zolotarjova.

Mohlo by vás zajímat: Záhada Bermudského trojúhelníku rozluštěna? S vědeckým vysvětlením souhlasí i další odborníci

Jak ale vysvětlit stopy radiace na šatech Krivoniščenka a Koletavova? Větší otázkou je, proč byly nalezeny pouze na jejich oblečení. Oba byli studenti jaderné fyziky, právě při práci v rámci studia tak mohli své oblečení potřísnit radioaktivní látkou. Její stopy tudíž vůbec nemusely pocházet z místa úmrtí. Oba studenti si ji pravděpodobně přinesli s sebou až na místo jejich skonu, které dnes známe jako Ďatlovův průsmyk.

Zdroje: Dyatlov Pass / National Geographic