Vraždil, loupil a na popravě měl 60 000 diváků. Grázlova poslední slova byla dokonalým vtipem

Jan Jiří (či Johann Georg) Grasel neměl štěstí na rodinu. Jeho otec byl pohodný, který likvidoval zvířecí zdechliny a mršiny. Záslužná práce, která ale zároveň svého vykonavatele odsuzovala k tomu být na okraji společnosti. A Graselovi navíc nebyli žádní andílkové, přivydělávali si totiž krádežemi a loupežemi. Není divu, že se Jan Jiří se sestrou dost často museli starat sami, tatínka mu mnohdy za některý z jeho ilegálních melouchů „zašili“. Asi je fér říct, že v těchto podmínkách jen těžko může z dítěte vyrůst úplně bezproblémový jedinec.

Loupežník z povolání

Není proto žádným překvapením, že se Grasel do šatlavy poprvé podíval už v 9 letech, v 15 se zúčastnil první vloupačky a o rok později už měl podobných velkých zločinů na kontě šest. Netrvalo dlouho a dotáhl to až na šéfa vlastní zločinecké bandy.

Loupili na obou stranách hranic a jejich modus operandi byl většinou podobný. Vytipovali si nějaké odlehlé stavení a do něj se uprostřed noci, pomazaní sazemi, vydali. Když tam nikdo nebyl, rychle nabrali cokoli, o čem mysleli, že mohou prodat, a šli. Jestliže ale narazili na majitele, svázali ho a surově ho mlátili, dokud jim neřekl, kde schovává své cennosti. A nezastavilo je nic. Dvě postarší ženy dokonce svým zraněním o několik dnů později podlehly.

Grasel si pak v průběhu let ke všem těmto zločinům připsal i další vraždu, když v opilosti ubodal náhodného kolemjdoucího, a taky dezerci poté, co se nechal v roce 1813 naverbovat, okradl ostatní vojáky a pak utekl z vojenské věznice.

Bonmot na konec

Nakonec na něj vypsali závratnou odměnu, čtyři tisíce zlatých (v přepočtu na dnešní peníze by to byl zhruba půlmilion korun). A to rozhodlo. Tučná odměna totiž přilákala i Davida Mayera. Tento osvědčený policejní důvěrník (čti práskač) ve spolupráci s četníky vymyslel plán, jak Grasela přelstít a dopadnout – vetřel se mu do přízně a slíbil mu, že mu pomůže utéct do Pruského Slezska. Místo toho ho ale zdrogoval a předal četníkům. Celkem tahle akce přišla ministerstvo na téměř 8 tisíc zlatých.

Vzhledem k množství zločinů, ze kterých bylo třeba Grasela usvědčit, se soud táhl dva roky. Po vynesení rozsudku s trestem šlo ovšem najednou všechno ráz na ráz a 31. ledna roku 1818 stál Grasel i se svými dvěma kumpány na vídeňské šibenici. Konec jejich života napjatě sledovalo na 60 tisíc lidí. Graslova poslední slova byla pronesena do dychtivého ticha – kolovaly tehdy řeči, že zločinci před smrtí někdy prozradí, kde si schovávají ukradené zlato. Grasel se nadechl a… „Ježiš, tolik lidí,“ prohlásil. A zklamaný dav pak už mohl jen sledovat, jak mu oprátka zlomila vaz. Bylo mu 27 let.

Grázl jako synonymum zločince

Od začátku panovaly jisté obavy, že by se z Grasela v lidovém vyprávění mohl nakonec stát opěvovaný loupežnický hrdina, tehdy byly přece jen podobné postavy v módě a romantismus v rozpuku. A nakonec k tomu skutečně došlo; v německých lidových baladách se o něm občas mluví jako o dalším z těch, co bohatým bral a chudým dával. Jeho (dnes už mírně zkomolené) jméno se ale i tak postupně stalo synonymem lumpa, zločince a neřáda.

Zdroj: Grasel.eu