Americký pilot sestřelil čtyři nepřátelské MiGy za 30 minut. Misi tajili desítky let

Ačkoliv válka v Koreji začala jen krátce po druhé světové válce, měla na mnoha úrovních zcela odlišnou dynamiku. Pokud se zastavíme u leteckých soubojů či samotných letadel, ta vrtulová postupně mizela a nahrazovala je letadla proudová. MiGy na straně Sovětů, kteří podporovali Severní Koreu, a F-86 nebo F9F na straně Spojených států.

Obě strany konfliktu sice nadále spoléhaly i na prověřené letouny z druhé světové války včetně bombardérů, ale technologický pokrok umocněný dalším válečným konfliktem velel k přezbrojování. To přirozeně vedlo k mnoha leteckým bitvám včetně těch, v nichž se střetly proudové stroje, a jeden takový byl odtajněn po dlouhých 50 letech a završen udělením Námořního kříže pilotovi, dnes již 97letému Royci Williamsovi.

Důvod? Pokud by se o střetu mluvilo v době studené války, mohl by eskalovat napětí na obou stranách a panovaly obavy o vypuknutí otevřeného vojenského konfliktu.

Osudná mise Royce Williamse

Kariéra Royce Williamse vyvrcholila 18. listopadu 1952, kdy se spolu se svým letounem F9F Panther účastnil mise během korejské války. Vzlétl z letadlové lodi USS Oriskany, která operovala se třemi dalšími letadlovými loděmi v Japonském moři přibližně 160 kilometrů od pobřeží Severní Koreje. Williams, kterému bylo tehdy 27 let, spolu s dalšími stíhacími piloty dostal rozkaz k bojové letecké hlídce nad nejsevernější částí Korejského poloostrova, poblíž řeky Jalu, která odděluje Severní Koreu od Číny. Šlo o kritickou oblast, protože na severovýchodě se rovněž nacházely hranice se Sovětským svazem, který z pohledu Američanů stál na straně nepřítele. Hrozil tudíž ozbrojený střet a skupina čtyř letadel nebrala hlídku na lehkou váhu.

Během letu nicméně velitel skupiny ohlásil mechanické problémy a se svým wingmanem zamířili zpět ke skupině u pobřeží. Royce Williams a jeho wingman tak zůstali na misi sami, což bylo pro další vývoj klíčové. Překvapivě totiž zachytili pohyb sedmi sovětských stíhaček MiG-15, které mířily k americké skupině letadlových lodí. Téměř okamžitě přišel Williamsovi rozkaz, aby se oba Panthery postavily mezi MiGy a americké válečné lodě a pokusily se letku sovětských letadel odradit od dalšího postupu. Čtveřice MiGů se ale odpojila, stočila se směrem k Williamsovi a zahájila palbu, kterou americké stroje obratem oplatily. Jak později Williams uvedl, vystřelil na zadní MiG, který se odpojil od formace a byl dále pronásledován Williamsovým wingmanem. To ovšem znamenalo, že americký pilot zůstal sám proti přesile tří sovětských stíhačů, ke kterým se navíc přibližovaly tři zbývající stroje Sovětů.

Panther proti MiGu

Williams ohlásil zpět na letadlovou loď, že se pouští do boje a začalo horkých 35 minut, v nichž chtěl zachránit svůj život a zajistit bezpečí posádek lodí. Podstatné je zmínit, že se vlastnosti letounu F9F Panther nedaly měřit s možnostmi MiG-15. Sovětský stíhací letoun byl považován za nejlepší na světě, byl celkově rychlejší než Panther, rychleji stoupal i střemhlavě klesal, takže únik bez boje nepřipadal v úvahu. Jediné, v čem se mohl F9F vyrovnat, byla obratnost v nižší rychlosti, na kterou Williams vsadil. „Byl jsem jako automat, dělal jsem vše tak, jak jsem byl vycvičen,“ řekl Williams na konci roku 2022, když na slavný souboj vzpomínal. Rozhodující bylo, že Sověti dělali chyby a Williams jich dokázal i za přispění štěstí využít ve svůj prospěch.

V jednu chvíli došlo k čelnímu střetu, kdy oba stroje pálily ze svých palubních kanónů, ovšem když se MiG přiblížil, náhle přestal střílet a začal rychle klesat, podle čehož Williams usoudil, že pilot byl pravděpodobně zastřelen jedním z jeho projektilů. Téměř okamžitě se ale před Williamse dostal další MiG, po kterém Williams rychle vystřelil a sovětský stroj těsně před ním vybuchl. Následoval prudký manévr, aby se Panther vyhnul troskám a souboj pokračoval proti dalšímu z letounů. V průběhu boje vypálil Williams všech 760 nábojů z 20mm kanonu, které F9F nesl, ale podobně aktivní byli i piloti MiGu a Williamsův stroj nesl četné známky poškození. Z provozu byla vyřazena kormidla a řídící plochy křídel, takže životaschopné zůstávaly pouze výškovky v zadní části letounu, kterými mohl Williams pohybovat letounem nahoru a dolů.

Neovladatelný boj o život

Naneštěstí jej ale při snaze dostat se zpět na letadlovou loď pronásledoval poslední MiG, který se nestáhl z boje, takže Williams byl nucen rychle měnit výšku, klesat a stoupat, a snažit se vyhnout zásahu. To vše do doby, než se do boje opět zapojil Williamsův wingman, který se dokázal přiblížit poslednímu MiGu zezadu a vyplašil jej. Tím ovšem drama neskončilo, neboť došlo k popisovanému poškození Williamsova letounu a bylo nutné vrátit se zpět na palubu lodi.

V cestě přitom nestála jen minimální možnost manévrovat, ale také určité zmatení operační skupiny lodí, která si zpočátku myslela, že Williamsův F9F je sovětský MiG a torpédoborce střežící letadlové lodě na něj zahájily palbu. Velitel z Oriskany tomu však rychle učinil přítrž, čímž eliminoval jedno nebezpečí. Druhým bylo samotné přistání, které se předpisově s Pantherem provádělo v rychlost 105 uzlů, ale na to letadlo nemělo funkční všechny systémy a pod rychlostí 170 uzlů by už ztrácelo vztlak a zřítilo by se do moře. Navíc pilot nemohl měnit kurz a samozřejmě se nevracel v ose přistávací plochy, takže reagovat musela celá loď.

Dokázala se s Williamsem srovnat, pilot zahájil sestup, dokázal se dostat na palubu a poslední třetí záchytné lano jej konečně bezpečně zastavilo. Posádka letadlové lodi napočítala ve Williamsově letadle 263 děr. Letoun byl v tak špatném stavu, že byl podle záznamu v památníku námořnictva shozen do moře. Spolu s letounem ale musela zmizet i skutečnost, že k americko-sovětskému leteckému souboji vůbec došlo, což byl i důvod, proč se o střetu poprvé otevřeně promluvilo až v roce 2002. Zpráva o Williamsově hrdinství se nicméně rychle dostala až na nejvyšší místa. Mezi vysokými americkými představiteli, kteří toužili s pilotem promluvit, byl podle webových stránek Navy Memorial i tehdejší prezident Dwight Eisenhower.

Obavy ze třetí světové války a hluboké uznání

„Po bitvě s Williamsem osobně hovořilo několik vysoce postavených admirálů námořnictva, ministr obrany a také prezident, načež dostal pokyn, aby o svém nasazení nemluvil, protože se úředníci obávali, že by incident mohl způsobit ničivé zvýšení napětí mezi USA a Sovětským svazem a případně rozpoutat třetí světovou válku,“ uvádí s odkazem na odtajněné dokumenty Navy Memorial. Přesto byl Williams v roce 1953 vyznamenán Stříbrnou hvězdou, ale v odůvodnění se nezmiňovala sovětská letadla, nýbrž pouze nepřátelská, a byly v něm zmíněny pouze tři sestřely. O čtvrtém se vědělo až po zveřejnění ruských záznamů v 90. letech.

Was honored to be able to recognize Korean War veteran Captain Royce Williams for bravery and heroism. Next to me is @repdarrellissa, Naval Secretary, and a few admirals. What an absolute honor! pic.twitter.com/EsqJ0S20Sc

— Dane M. White (@Dwhite1904) January 23, 2023

Když pak vláda pilota konečně kontaktovala a sdělila mu, že jeho mise byla odtajněna, první, komu to Williams podle svých slov řekl, byla jeho manželka. V následujících letech skupiny veteránů, které se dozvěděly, o co se Williams zasloužil, uvedly, že Stříbrná hvězda je pro Williamse nedostatečnou odměnou, přičemž někteří tvrdili, že by měl dostat nejvyšší vojenské vyznamenání, tedy Medaili cti. V prosinci roku 2022, více než 70 let po letecké bitvě v Koreji, nakonec námořnictvo usoudilo, že Stříbrná hvězda bude povýšena na Námořní kříž, který Williams následně se všemi poctami obdržel.

Zdroj: CNN, American Veterans Center, Navy Memorial