Slavný král prý měl 700 manželek a 300 konkubín. Poznejte skutečné fungování jeho harému

Král Šalomoun byl hlavou Izraelského království v 10. století př. n. l. Bývá popisován jako moudrý a schopný vladař, který zemi sahající od řeky Eufrat po hranice s Egyptem dovedl k hospodářskému rozkvětu a během svého čtyřicetiletého funkčního období nezavlekl svůj lid do žádné války. Řídil se totiž heslem: „Radši se oženit, než válčit.“

Historie

Jak ve skutečnosti fungovaly harémy? Pro ženy paradoxně mohlo jít i o velkou příležitost

Vztah jen na papíře

„Král Šalomoun miloval mnoho cizinek: faraonovu dceru, Moábky, Ammonky, Edomky, Sidonky a Chetitky,“ píše se v 1. knize královské, která je součástí Starého zákona. Výčet těchto zástupkyň cizích mocností reprezentuje tehdejší praxi navazování spojenectví prostřednictvím politicky výhodných sňatků. Přijímáním dalších a dalších princezen král zajišťoval politickou stabilitu regionu. Bylo by naivní si myslet, že všechny skutečně miloval. Patrně s některými navázal kontakt jen „papírově“, když byly součástí aliančních dohod. Mít velký harém bývalo mezi vladaři taky statusovým symbolem, bez ohledu na to, nakolik ho vladař skutečně zvládl využívat. Harémy s milenkami, manželkami a dalšími ženskými příbuznými panovníků či jejich dětmi bývaly oddělenými areály, které si žily vlastním životem. O provoz se starali eunuchové a otrokyně.

Ženy jako riziko

Manželky pocházející z cizích, pohanských kultur nepředstavovaly jen výhodu při rozšiřování mocenského vlivu, přinášely také nemalé riziko. Ne vždy přijaly víru a hodnoty svého muže a nové domoviny. Podle Bible nutily Šalomouna, aby stavěl chrámy jejich božstvům, což sice dávalo smysl z politického hlediska demonstrací náboženské svobody v tak obrovské zemi, bůh ale před takovými sňatky krále varoval. Pokud totiž ženy dál praktikovaly své původní zvyky, předávaly je svým dětem, mohly ovlivňovat i manžela a tím ohrozit izraelské tradice a víru. Biblická literatura spojuje cizí ženy s neloajalitou, sváděním či prostitucí. Nicméně ne všechny. Pozitivními vzory cizinek, které přijaly domácí kulturu a náboženství, jsou Támar, Rut, Rachab nebo Jáel.

Historie

Jaké byly čtyři manželky Karla IV.? A kterou z nich miloval? Každá z nich mu přinesla do života něco jiného

To tedy nebyly Šalomounovy manželky, ty legendy vykreslují v negativním světle. Za to, že se s nimi navzdory výstraze oženil a budoval svatostánky pro cizí bohy, se bůh na Šalomouna rozzlobil a potrestal ho roztržením království po jeho smrti. Země se rozpadla na severní Izraelské království a jižní Judské království. Můžeme věřit tomu, že to bylo z boží vůle. Vedly k tomu ale i přízemnější důvody. Zemi jednak chyběla autorita silného vladaře, který navíc nebyl zas tak úplně spravedlivý. Patrně měl větší sympatie k Judově kmeni, k němuž sám náležel, což se odráželo v jeho tvrdé politice k obyvatelům severu, kterou pak přejal jeden z jeho synů. Taky je možné, že bohatství nahromaděné za jeho vlády bylo využíváno spíš k extravagantním krokům než k distribuci mezi chudé, což zvyšovalo nespokojenost mezi lidmi.

Přečtěte si také: Největší mýty o Ježíšovi aneb co v Bibli nenajdete: Bílý nebyl a nosil něco úplně jiného

Ať to bylo jakkoli, může z toho plynout ponaučení, že příliš mnoho žen je prostě dost riskantní podnik, který nemusí skončit dobře.

Zdroj: Jewish Women's Archive, Encyclopedia Britannica

Video, které jste mohli minout: Hrůza v Polsku: Rodiče věznili dceru 27 let v pokoji. Sousedi popsali šokující odhalení