Tanky v ulicích Prahy a 16 mrtvých: Jak rozhlas bojoval proti okupaci Československa

„Poslední telefonické zprávy říkají, že před budovou ústředního výboru jsou cizí jednotky. Ujišťujeme vás, že dokud budeme mít technické prostředky, splníme svou povinnost a budeme vás informovat o všem, co se děje po obsazení naší republiky jednotkami Varšavské smlouvy a tlumočit rozhodnutí jediné legální vlády a Dubčekova vedení strany, kterému ještě pořád věříme,“ informovala klidným hlasem hlasatelka Československého rozhlasu (ČsRo) 21. srpna 1968 po druhé hodině ráno.

Přečtěte si také: Okupaci Československa neprovedly jen statisíce vojáků a tanky. Armádu čekaly rázné čistky

V té době už ale byly vysílače šířící rozhlasový signál na příkaz ředitele Ústřední správy spojů Karla Hofmana vypnuté a redaktoři mohli jen doufat, že je slyší alespoň posluchači rozhlasu po drátě. Takzvaných „dráťáků“ byly naštěstí v té době po celém Československu statisíce, a to nejen ve veřejných budovách, jako byly nemocnice, školy, továrny nebo úřady, ale i v mnoha bytech a celých bytových domech. Vysílače začaly opět fungovat až po několika hodinách.

Síla dráťáku

Umlčet rozhlas po drátě bylo technicky podstatně obtížnější. Signál se rozváděl z centrální zesilovací stanice kabelovým rozvodem, který měl na výstupu transformátor převádějící signál na napětí 120 V. Na konci vedení se pak signál převáděl na 30 V a přes jednoduché přípojky do jednotlivých přijímačů. Díky tomu byly ztráty při přenosu minimální a sítě mohly mít i několik kilometrů.

Vlastní přijímače byly velmi jednoduché. Tvořila je malá dřevěná, později plastová skříň s reproduktorem a transformátorem. Jediným ovládacím prvkem byl otočný knoflík, který měl funkci přepínače a zároveň reguloval hlasitost. Rozhlas po drátě mohl vysílat pouze jednu rozhlasovou stanici.

Paradoxně byl v Československu rozhlas po drátě zaváděn po vzoru Sovětského svazu od roku 1953 s tím, že má v případě napadení země zajistit nerušené šíření vysílání Československého rozhlasu. Tuto svou roli v prvních chaotických hodinách po obsazení ČSSR pěti armádami Varšavské smlouvy úspěšně splnil.

Záznam části kritických a velmi vzrušených hodin vysílání ČsRo propojený s filmem, který v centru Prahy pořídil se svými přáteli amatérský filmař Rudolf Mihle, můžete slyšet a vidět tady:

Ráno a dopoledne se před budovou rozhlasu na pražské Vinohradské třídě odehrály dramatické události. Kolem sedmé hodiny ranní se v ulici objevilo nejméně šest tanků, následovala samohybná děla a obrněné transportéry se sovětskou pěchotou. V té době se už ale kolem budovy pohybovaly stovky Pražanů. Pokusy o diskusi s okupanty a snahu zabarikádovat ulici autobusy a nákladními auty ukončila ostrá střelba z děl a kulometů. Do konce dramatického dne bylo v okolí budovy rozhlasu zabito 16 lidí.

Mohlo by vás také zajímat: Pokud bychom se v srpnu 1968 bránili, byly by tisíce mrtvých, říká historik Povolný

Vysílání rozhlasu pokračovalo ještě po osmé hodině ráno, ale mluvené slovo bylo silně rušeno střelbou, stejně tak hymna. Poté se rozhlas krátce odmlčel, aby se kolem 11. hodiny ozval znovu z obrněného pohotovostního pracoviště v Jeseniově ulici na pražském Žižkově. Jak uvádí web Českého rozhlasu, studia na Vinohradské byla až na jednu výjimku vyřazena z činnosti. Technikům se podařilo uchovat v provozu studio 7, které se nacházelo ve skryté části budovy. Z něj se také asi po hodině improvizovaného vysílání ze Žižkova ozval Jiří Dienstbier.

Zdroj: Rozhlas.cz, ČTK

Video, které jste mohli minout: Putin označil invazi do Československa za chybu