Lékaři v rámci umělého oplodnění použili vlastní sperma. Udělali si tak desítky dětí
Dokážete si představit, že byste se s důvěrou a nadějí obrátili na kliniku umělého oplodnění a po úspěšném porodu začali zjišťovat, že dítě je někoho úplně jiného? Ba co víc, že je lékaře, který se o vás měl postarat...?
V roce 1992 proběhl americkými médii šokující případ doktora Cecila B. Jacobsona, který se dopustil hned několika neetických prohřešků. Jednak některým pacientkám tvrdil, že jsou těhotné, přestože to nebyla pravda, a především mu bylo prokázáno používání vlastního spermatu k oplodnění řady žen v rámci procesu umělého oplodnění. Podle odhadů se stal otcem více než 70 dětí a za své skutky byl odsouzen na několik let do vězení.
Případ sice otřásl důvěrou Američanů v umělé oplodnění, avšak bohužel se nejednalo o jediného zástupce svého druhu. Kupříkladu v roce 2019 potvrdily jednoduché testy DNA (jež v Jacobsonově době ještě nebyly používané), že nizozemský lékař Jan Karbaat podobným způsobem oplodnil zhruba padesátku žen na klinice v Rotterdamu. Potrestán však nebyl, neboť byl tou dobou již dva roky po smrti; nic to však nemění na tom, že i v dalším koutu světa znejistěl spoustu lidí, kteří se narodili za pomoci umělého oplodnění – je jejich domnělý otec skutečně i otcem biologickým?
Neetické lékařské chování
„Dokud se nestane standardem, že se DNA dětí testuje a srovnává s jejich předpokládanými biologickými rodiči, nepodaří se nám zjistit, o jak rozsáhlý problém se jedná,“ řekla doktorka Julie Cantor, která se na Kalifornské univerzitě specializuje na kombinaci práv a medicíny. Jedním dechem však dodala, že se jedná spíše o starší případy, které se odehrály před mnoha desítkami let. V dnešní době je totiž testování genetického materiálu poměrně časté a stejně tak i dostupné, takže dopouštět se takovýchto podvodů je z hlediska naprosté většiny lékařů nejen neetické, ale především zcela hloupé.
Možná si lámete hlavu nad tím, proč se vůbec nějaký lékař k takovému kroku uchýlí. Důvody se nabízejí v zásadě dva. Prvním z nich je faktor moci – když něco mohu udělat, tak to prostě udělám. Rozsévání vlastního genetického materiálu dává smysl z evolučního hlediska, a tak je možné, že se příslušní doktoři rozhodli popřít základní etické principy a namísto nich dali přednost sobeckému rozmnožení. Druhá odpověď je o něco altruističtější – lékaři si mohli všimnout, že opakované pokusy o oplodnění vajíčka daným spermatem nikam nevedou, a tak se rozhodli přispět z vlastních, snad potentnějších zdrojů. O takovou pomoc však samozřejmě nikdo nestál.
Technologie rychlejší zákonů
Několik amerických států (například Kalifornie či Indiana) na zmíněná obvinění zareagovala a už před lety zavedla opatření jednoznačně stavící neoprávněné použití spermatu mimo zákon; v Texasu je takováto činnost dokonce považována za formu sexuálního napadení. Stále se však jedná spíše o výjimky a lidé, kteří se o takto záměrné manipulaci s umělým oplodněním dozvědí, mají před sebou obvykle nepříjemnou vyhlídku dlouhodobých soudních tahanic.
V dnešní době, kdy jsou testy DNA dostupné a pomocí specializovaných internetových stránek je možné se dopátrat vlastního rodokmenu napříč světem, se podobných případů objevuje stále větší množství. I z toho důvodu na ně začíná legislativa různých zemí myslet, dosud se jednalo spíše o šedou zónu. Je však jedině dobře, že se podobným situacím dostává i větší mediální pozornosti, jelikož zneužití moci a dobré víry druhých lidí je právě v citlivých tématech rodičovství palčivější než kde jinde.