Záhadná smrt Amundsena: O život mohl bojovat do poslední chvíle, chtěl zachránit konkurenta

Když Amundsenovi v roce 1909 nevyšlo prvenství na severním pólu, rozhodl se urvat alespoň to na pólu jižním. Stanul tam, jak víme, 14. prosince 1911 a jeho konkurenty, výpravu Roberta Scotta, čekalo nejen zklamání, ale také ošklivá smrt. Severní pól ovšem jako první viděl ze vzduchu, když nad ním 12. května 1926 přeletěl vzducholodí Norge.

S italským konstruktérem Umbertem Nobilem se po návratu rozešli ve zlém; pohádali se o to, komu by se měly připisovat větší zásluhy, zda Nobilemu jako pilotovi či Amundsenovi jako vůdci expedice. Když ale o dva roky později zjistil, že Nobileho vzducholoď Italia během návratu z další podobné výpravy ztroskotala a Nobile s dalšími deseti lidmi, včetně českého fyzika Františka Běhounka, zůstal na ledu, neváhal se vypravit na záchrannou výpravu. Jenže zatímco většina posádky Italie se nakonec v pořádku dostala domů, Amundsena a jeho výpravu už nikdy nikdo nespatřil…

Další závod s časem

Samotné záchranné misi, jejíž součástí bylo kromě Amundsena šest dalších lidí, samozřejmě předcházelo hned několik dní čekání, balení, cestování a zařizování; ani jedno nešlo podcenit. Přesto bylo všem jasné, jak důležité je přeživší co nejdřív najít a vysvobodit ze spárů zimy a hladu. „Otázkou teď není, kdo dorazí první nebo kdo udělá nejvíc, ale to, že situace se ze dne na den zhoršuje,“ vysvětlil Amundsen novinářům v průběhu příprav. 18. června už bylo na norském průlivu u města Tromsø všechno připravené k odletu, jen počasí odmítalo spolupracovat. Během dne odložilo start hned několik letadel a létající člun Latham 47 měl při vzletu podle svědků problémy, zdál se přetížený.

Přesto se zvuk jeho motorů okolo čtvrté odpoledne ozval v mracích nad městem a vyrazil k severu, směrem ke Špicberkům, kde měl udělat mezipřistání. Ještě v 18:45 z něj členové výpravy odeslali zprávu, kterou vyslechl operátor telegrafu v geofyzikálním ústavu v Tromsø. A to bylo naposledy, co s nimi někdo byl v kontaktu.

Spravovaný plovák a upravená palivová nádrž

Co se přesně s letadlem stalo, nevíme. Jisté je, že na Špicberky nedorazilo. Hydroplán s největší pravděpodobností ztroskotal v husté mlze nad Barentsovým mořem. Novináři si tehdy něco takového vůbec nechtěli připustit a tak se spekulovalo, že se výprava rozhodla letět přímo k Nobilemu a jeho mužům. Okolo 22. června se už začaly šířit různé fámy.

Mnozí tvrdili, že Amundsenův hydroplán slyšeli přelétat, někteří zase, že viděli samotného Amundsena plout na kře. Jiní přicházeli se zaručeně pravými vzkazy v lahvi a byl i člověk, jež se všem snažil namluvit, že slavného polárníka potkal u jeho domu ve Svartskogu.

Nic z toho ale samozřejmě nebyla pravda a v srpnu se potvrdilo to, čeho se všichni obávali. Rybářská loď poblíž majáku v Karsløy našla jeden z plováků hydroplánu. Byl velmi provizorně vyspravený a měl v sobě otvor; zdálo se, jako by se z něj někdo pokoušel vyrobit záchranný člun. V říjnu se našla modrošedá palivová nádrž. I na ní kdosi zuřivě pracoval. Do malé měděné trubky sloužící původně jako plnící tryska kdosi vecpal dřevěnou zátku. Jinými slovy, nádrž kdosi upravil tak, aby dokázala plout. Ale proč?

Konec obou příběhů

Oba objevy plus další zcela prázdná palivová nádrž nalezená v lednu 1929 samozřejmě vedly ke vzniku několika teorií o tom, co se s Amundsenovou výpravou stalo, žádnou ale není možné opřít o fakta. Těla se nikdy nenašla.

Členové posádky vzducholodi Italia, které se Amundsen vydal zachránit, nakonec skoro všichni přežili. Po sedmi týdnech strávených ve stanu na ledové kře je našel sovětský ledoborec.

Zdroj: Amundsen.mia.no