Výbuch sopky, který změnil svět: 28 000 lidí sežehl oheň ve vteřině, přeživšího zachránila moč

Pod lidmi z bezmála třicetitisícového města Saint-Pierre na karibském ostrově Martinik se roztřásla země a ozvalo se dunivé hřmění. Některým obyvatelům už ani nestálo za to, aby se s obavou ohlédli k šest kilometrů vzdálenému sopečnému kráteru Mont Pelée. Vulkán už se takhle zlobil víc než týden a autority i média je ujišťovala, že se jim nemůže nic stát.

Zvířata z širého okolí hynula žízní, protože sopečný popel kontaminoval všechny vodní zdroje. V noci kvůli dýmu ani nebyly vidět hvězdy, město neustále sužovaly různé výpadky elektřiny, a to ani nemluvíme o problémech spojených s přívalem uprchlíků od okolí sopky, co se do města uchýlili s vidinou, že tam jsou na rozdíl od svých domovů v bezpečí. Dokonce si i zvykli na ten odporný sirný zápach. Když k nim ani ne minutu po posledním velkém otřesu rychlostí orkánu přisvištěla ničivá, žhavá a bolestivá smrt, bylo už na útěk pozdě.

Tlaková vlna z lidí strhala šaty

Dnes už víme, že šlo o takzvaný pyroklastický proud. Když se totiž vrchol sopky 8. května 1902 ráno po výbuchu sesunul, sopečné plyny začaly rychle expandovat a rozervaly magma na drobounké kousky. Žhavá směs sopečných plynů a hornin těžší než vzduch pak do jediné minuty zvládla pokrýt Saint-Pierre. V teplotách okolo 1 100 stupňů Celsia nemělo šanci nic. Mračno svou silou vyvracelo stromy, bořilo budovy a rvalo na kusy všechno, co mu přišlo do cesty. Kdo přežil tlakovou vlnu, byl hned v dalším okamžiku sežehnut na troud. 28 tisíc lidí (a další minimálně tři tisíce uprchlíků) zemřelo, drtivá většina z nich téměř okamžitě. A i když se vítr brzy otočil a smrtící oblak se přesunul zpět k hoře, z trosek sálal takový žár, že se k městu nemohla přiblížit ani loď vyslaná na pomoc.

O tom, co se stalo, mohla vyprávět jen hrstka. Několik námořníků se povedlo vylovit z moře. Všichni měli popáleniny, jejich lodě shořely přesto, že byly na vodě. Ve městě zničeném tak, že to v něm nikdo nepoznával, ležely tisíce nahých ohořelých mrtvol – tlaková vlna lidem strhala oblečení. Záchranné týmy neměly koho zachraňovat. Několik lidí sice zůstalo naživu, brzy ale popáleninám podlehli. Existují jen dvě výjimky – muž, který žil na samém konci města jen náhodou vyvázl s popáleninami, které jej neohrozily na životě, a Ludger Sylbaris, jehož kvůli výtržnictví v opilosti zavřeli do podzemní cely místní věznice, což mu spolu s jeho důvtipem a rychlým jednáním zachránilo život: jediný otvor do cely ucpal oblečením, které pomočil. I tak mu ale obrovský žár stihl spálit horní polovinu těla a záchranáři ho po 4 dnech vysvobodili ve velmi zuboženém stavu.

Vulkán lidstvo hodně naučil

Mont Pelée ale tehdy ještě neskončila, do konce roku 1902 si vyžádala ještě dalších 2 800 životů a aktivní zůstává dodnes. Události z 8. května ale podnítily tehdejší vědce k důkladnému studiu sopky, čímž byly položeny základy vulkanologie tak, jak ji známe dnes. A sopečný výbuch, během nějž vznikají smrtící žhavá mračna, se dodnes označuje jako Pélejská erupce.

Zdroj: Encyclopedia Britannica