Z nejhorší letecké katastrofy historie se hrstka lidí zachránila sama. Přeživších si nikdo nevšiml

Ohnivá, dýmající čára na tenerifské letištní ploše, dva rozpárané obří stroje, téměř 600 mrtvých a sténající zranění, kteří v husté mlze marně čekají na pomoc. Nikdo o nich totiž zatím neví. To už je jen dohra strašlivé nehody, která se 24. března roku 1977 zapsala do dějin jako nejhorší letecká katastrofa v historii lidstva. A všechno přitom začalo na úplně jiném letišti…

Bomba, chaos, mlha a netrpělivost

Oba Boeingy 747 – jak let společnosti Pan Am, tak let KLM – mířily totiž původně na letiště v Las Palmas na ostrově Gran Canaria. Jenže než stačily přistát, vybuchla v jednom z tamních terminálů bomba nastražená jednou ze separatistických organizací. Las Palmas proto neprodyšně uzavřeli a všechny lety, včetně dvou zmíněných boeingů, musely místo toho přistát na letišti Los Rhodeos na ostrově Tenerife. To ale nebylo na něco takového absolutně připravené.

Obrovské a na malém letišti nevídané množství mezinárodních letů tam způsobilo zcela nepopsatelný chaos. Cestující vystupovali z letadel a zase do nich nastupovali, některé stroje musely parkovat přímo na ranveji, protože se jinam nevešly, a do toho všeho se na letištní plochu umístěnou 600 m nad mořskou hladinou začala snášet hustá bílá mlha, která znemožnila pilotům i letištním dispečerům dohlédnout dál než na několik metrů. Pro zaměstnance letiště by nepřehlednou situaci vyřešil pozemní radar, ten ale neměli.

V takové situaci se jen těžko můžeme divit, že boeing společnosti Pan Am omylem minul třetí odbočku z ranveje a pokračoval dál. Posádka letu KLM mezitím neměla tušení, že na ranveji stále ještě nějaké letadlo je. Jeho piloti na povolení k letu už netrpělivě čekali. Pokud by nepřišlo brzy, museli by absolvovat ze zákona povinnou přestávku a zpozdili by se tak ještě mnohem, mnohem víc. Proto když jim tamní dispečeři uprostřed chaosu udělili jen předběžné povolení, které zpravidla jen o několik sekund později následuje definitivní pokyn k odletu, piloti na nic nečekali a rozjeli se po ranveji přímo proti boeingu Pan Am.

Rozpáraného letadla si dlouho nikdo nevšiml

V černé skříňce Pan Am je před děsivým nárazem ještě slyšet, jak jeho pilot sprostě kleje, když se před ním z mlhy vynořil obří boeing KLM řítící se rychlostí okolo 260 kilometrů za hodinu. KLM se pokusil uhnout a vzlétnout, aby se kolizi vyhnul, a ačkoli čumák letadla druhý boeing skutečně přeletěl, levým motorem a podvozkem o něj už zavadil a rozpáral mu trup. Ještě 150 metrů se udržel ve vzduchu, než dopadl na letištní plochu a kvůli obrovskému množství čerstvě dotankovaného paliva se okamžitě změnil v ohnivou kouli, která ještě 300 metrů klouzala po ranveji, než se konečně zastavila.

V boeingu KLM plném mladých lidí s dětmi nepřežil nikdo. Ani 235 cestujících, ani 14 členů posádky. V poškozeném letadle Pan Am, kde ve chvíli neštěstí sedělo 380 převážně starších lidí cestujících na okružní plavbu výletní lodí a 16 členů posádky, začalo také hořet. V té chvíli se v něm ještě nacházeli živí lidé, jenže hasiči o nich nevěděli, a tak jeli rovnou k letadlu KLM. Letištní personál je tam poslal, protože kvůli husté mlze nikdo netušil, že došlo ke srážce dvou letadel. Přeživší z letu Pan Am si nakonec museli pomoct sami; většina ze stroje sešplhala po jeho levém křídle. Počet obětí se celkem vyšplhal na 583.

Nové předpisy

Neštěstí přežilo celkem 61 lidí a vinu za něj vyšetřovatelé přisoudili posádce letu KLM, v závislosti na nehodě nicméně vznikl soubor úplně nových pravidel zpřehledňujících komunikaci mezi piloty a dispečinkem a také lepší letištní značení. Objevily se také hlasy, že nebýt bomby v Las Palmas, k neštěstí by nedošlo; teroristé, kteří se k útoku přihlásili, tak považovali za nutné veřejně odmítnout za kolizi letadel jakoukoli odpovědnost.

Zdroj: Dokumentární seriál Letecké katastrofy