Gigantické vlny tsunami zabily 16 000 lidí a způsobily nejhorší jadernou havárii od Černobylu
Japonské ostrovy zasáhlo silné zemětřesení, které si společně s následnými vlnami tsunami vyžádalo 15 889 obětí na životech, ohromné materiální škody a havárii jaderné elektrárny Fukušima.
Nejsilnější zemětřesení v dějinách Japonska
Zdálo se, že Japonsko je díky své poloze na zemětřesení a rizika z toho plynoucí velmi dobře připraveno. To, co se ale odehrálo 11. března 2011, předčilo všechna očekávání i nejpesimističtější scénáře. Nejsilnější otřesy totiž dosáhly 8,9 stupně Richterovy škály a pohyby mořského dna zvedly téměř 40 m vysokou vlnu tsunami. Nejvíce se ničivé účinky zemětřesení a následných vln tsunami projevily na severovýchodním pobřežím Japonska v provincii Tóhoku, resp. prefektuře Mijagi. Abychom si mohli alespoň částečně představit, co se tenkrát vlastně stalo a jak ohromné množství energie se během zemětřesení uvolnilo, podívejme se na začátek na několik zajímavých čísel.
Hlavní japonský ostrov Honšú se vlivem pohybu litosférických desek posunul o 2,4 m směrem k Severní Americe, zemská osa se vychýlila o 16 cm a den se zkrátil o 1,8 mikrosekundy. Příčinu přírodní katastrofy musíme hledat v zeměpisné poloze, resp. ve styku dvou litosférických desek. Hypocentrum zemětřesení se totiž nacházelo v místě, kde se nasouvá Pacifická litosférická deska na desku Honšú. Na rozdíl od jiných litosférických desek se Pacifická deska pohybuje velmi rychle, až 9 cm za rok. Na mnohem menší desku Honšú tak vzniká ohromný tlak, který se čas od času uvolní ve formě zemětřesení. Zlomové pásmo, o němž mluvíme, během zemětřesení z 11. března 2011 prasklo v délce 500 km a šířce 200 km a zdvihlo se o dobré 3 metry.
Čtěte také: Jaký má Rusko jaderný arzenál? Simulace ukazuje, jak by atomová bomba zdevastovala okolí vašeho domu
Malér byl i v tom, že části japonských ostrovů, které se nacházely nejblíže hypocentru zemětřesení, poklesly o více než půl metru, a to velmi usnadnilo šíření vln tsunami do vnitrozemí. Oceánograf Nathan Becker vysvětluje vznik vln tsunami takto: „Je to jako když zmuchláte koberec u zdi. Vlny se u pobřeží zpomalí a zvednou se do výšky. Pak vznikne ohromné tsunami.“ Seismologové napočítali na 900 různých otřesů s tím, že 60 z nich bylo silnějších než 6 stupňů Richterovy škály. Japonský premiér Naoto Kan v reakci na proběhlé události řekl: „Bylo to velice silné zemětřesení a zasáhlo velmi rozsáhlou oblast. Vyjadřuji svou účast lidem, které katastrofa zasáhla.“
Tsunami – zkáza nevídaných rozměrů
Samotné zemětřesení si vyžádalo „jen“ 4 oběti na životech. Největší škody ale napáchaly následné vlny tsunami způsobené masivním zdvihem mořského dna. Tsunami zasáhly prakticky všechna pobřeží v Pacifiku. Projevily se i v 17 000 km vzdáleném Chile. Varování před ničivými vlnami vydala japonská meteorologická agentura v 14:46 místního času. Stalo se tak v okamžiku prvních větších záchvěvů země. Riziko bylo v samém počátku vyhodnoceno jako velmi vysoké a očekávalo se, že na japonské pobřeží udeří vlny vysoké až 10 m. Kdyby tomu tak opravdu bylo, byly by škody mnohem nižší. Japonské pobřeží je totiž chráněno až 10 m vysokými vlnolamy.
Výška vln i jejich počet překonaly i ty nejčernější scénáře. Během 90 minut od zemětřesení bylo vlnami tsunami vysokými od 3 do 39 m zdevastováno 670 km pobřeží Japonska. Rozsah škod se odhaduje na 300 miliard USD. Zemřelo bezmála 16 000 lidí. Bylo zničeno nebo alespoň vážně poškozeno skoro 200 000 budov, železnice, silnice, rozvody elektřiny i kanalizace.
Čtěte také: Dopady atomového výbuchu: 650 000 přeživších z Hirošimy a Nagasaki pohltily úzkosti a výčitky
Zasaženy byly také čtyři jaderné elektrárny. Smutným symbolem celé tragédie se stala jaderná elektrárna Fukušima I vlastněná společností TEPCO, v jejímž prvním reaktoru selhalo nouzové chlazení a došlo k výbuchu vodíku. S ohledem na přehřívání prvního i druhého reaktoru muselo být z oblasti kolem elektrárny evakuováno více než 200 000 lidí. Dodnes je tento incident hodnocen jako nejhorší jaderná havárie od událostí v Černobylu.
Zdroj: Encyclopedia Britannica