Geniální japonská strategie stála Američany 26 000 mrtvých a raněných. Podívejte se, jak sklapla past

Válka v Tichomoří v barvě (6) – Boj o Iwodžimu

Díky absolutní převaze amerického letectva a námořnictva měla být bitva o japonský ostrov Iwodžima rozhodnuta v horizontu dní. Boje se ale protáhly na šest týdnů a poslední japonští obránci se vzdali až v lednu 1949.

Den D na Iwodžimě začal po třídenním leteckém bombardování a ostřelování z těžkých lodních děl 19. února 1945. Američané na ostrov o rozloze pouhých 24 km2 vrhli tři divize námořní pěchoty a početné technické oddíly „mořských včel“, které měly upravit tamní přistávací dráhy pro americké bombardéry.

Vojáci se ale hned po vylodění ocitli po kolena v jemném sopečném písku, mnohem jemnějším než běžný písek, na území zbaveném jakékoliv vegetace s děsivou horou Suribači strmě se zvedající z jinak rovinatého ostrova. Jakmile se černým pískem brodilo dost vojáků a těžké techniky, zahájili Japonci palbu.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Sebevražedný zápas o Iwodžimu: Japonci dostali rozkaz zemřít až poté, co zabijí deset Američanů

Chytrý mizera

Velitel japonské obrany, 53letý generálporučík Tadamiči Kuribajaši, byl nejen básník, ale i zkušený stratég. V týdnech před invazí důmyslně zamaskoval pozice děl a kulometů, vytyčil palebné sektory a nechal vyhloubit přes 20 kilometrů tunelů spojujících jeskyně a opevněné bunkry. Svým 21 000 vojákům nařídil neustupovat a zakázal hromadné útoky ve stylu banzai. „Nevím, kdo to je, ale japonský generál, který tohle divadlo řídí, je fakt chytrý mizera,“ prohlásil po několika dnech bitvy o svém protějšku velitel amerických jednotek generálporučík Holland M. Smith.

Kuribajašiho opatření se skutečně neminula účinkem. Na Američany od první minuty dopadaly dělostřelecké a minometné granáty zdánlivě odnikud, v jemném písku se nedaly hloubit kryty. Jak můžete vidět v dokumentu Válka v Tichomoří v barvě ve čtvrtek večer na Prima ZOOM, sloužila jeskyněmi a tunely prošpikovaná hora Suribači jako obří dělostřelecká pevnost, do níž američtí dělostřelci bušili nepřetržitě jako do kovadliny, ovšem jen s minimálním výsledkem.

Přesto se Američanům po velkém úsilí podařilo pohnout z pláže a postoupit do nitra ostrova. Po týdnu tvrdých bojů se skupince mariňáků podařilo na vrcholu Suribači vztyčit americkou vlajku. Tento moment (byť inscenovaně) zachytil fotograf Joe Rosenthal, ze šestice mužů na ikonickém snímku se ale konce bojů na ostrově dožili jen tři.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: DEN INVAZE: Neuvěřitelný šok, bomby a zpackaný výsadek. Tak začala válka na Ukrajině

Boj až do úplného konce

Japonci se dál tvrdě bránili. Teprve 8. března se Američanům podařilo rozdělit jejich obranu na dvě části, stále ale neměli vyhráno. „Každý muž by měl považovat svou obrannou pozici za svůj hrob, bojovat do posledního dechu a způsobit nepříteli velké škody,“ nařídil svým mužům Kuribajaši. A Japonci se tím řídili.

Přestože jim docházela voda, jídlo i munice, odmítali se vzdát. V bezvýchodné situaci jich tisíce spáchaly rituální sebevraždu seppuku, většinou granátem přiloženým na břicho. Jeden japonský voják napůl pohřbený v písku předstíral den a půl, že je mrtvý, a zachránit se ho podařilo až poté, co mu mariňáci ze ztuhlých prstů vypáčili odjištěný granát. Generálporučík Kuribajaši se naposledy ozval 23. března 1945. Přestože se jeho tělo nikdy nenašlo, předpokládá se, že nejspíš padl při hromadném útoku Japonců na americké pozice ráno 26. března.

Američané Iwodžimu ovládli za cenu 6 821 mrtvých a více než 19 000 zraněných vojáků, loďstvo přišlo o jednu eskortní letadlovou loď a množství menších plavidel. Japonců se vzdalo jen 216, zbytek padl nebo spáchal sebevraždu. Nejméně 3 000 hladových a žíznivých vojáků se i po ukončení bojů dál skrývalo v podzemních tunelech a vedlo zoufalou partyzánskou válku, poslední skupinka se vzdala 6. ledna 1949.

ZDROJ: Business Insider

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom