Děsivé krveprolití s meči a kulomety: Za desítky tisíc mrtvých mohla zvrácená japonská strategie
Válka v Tichomoří v barvě (1) – Japonská invaze
Zásadní bitva druhé světové války trvala šest měsíců. Jak to celé nakonec dopadlo?
Bitva o Guadalcanal znamenala zlom ve válce v Pacifiku. Japonci nedokázali klíčový ostrov udržet a po šesti měsících boj vzdali. Ztratili přitom přes 20 000 mužů, 38 válečných lodí a 683 letadel. Bez šrámů ale nebyli ani Američané – v bitvě přišli o 15 000 mrtvých a raněných mužů a odepsali 29 lodí a 615 letadel.
Námořní pěchota v akci
Guadalcanal je součástí řetězce Šalamounových ostrovů táhnoucích se východně od Nové Guineje. Hornatý ostrov o rozloze 6 500 km2 si v květnu 1942 vybrali Japonci k vybudování předsunutého letiště, z nějž chtěli krýt své aktivity v Korálovém moři, na Nové Guinei a proti Austrálii. To Američané rozhodně nechtěli připustit
Japonský voják Zdroj: Warner Bros.
Americká námořní pěchota se vyloďuje na Guadalcanalu Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Američtí námořní pěšáci pálí z ukořistěného japonského kulometau Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Američané vyloďují posily Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Námořní pěšáci v akci Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Polní nemocnice na Guadalcanalu Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Letadla na Hendersonově letišti na Guadalcanalu Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Japonský voják Zdroj: Warner Bros.
Americká námořní pěchota se vyloďuje na Guadalcanalu Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Američtí námořní pěšáci pálí z ukořistěného japonského kulometau Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Američané vyloďují posily Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Námořní pěšáci v akci Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Polní nemocnice na Guadalcanalu Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Letadla na Hendersonově letišti na Guadalcanalu Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ráno 7. srpna 1942 se na Guadalcanalu a sousedním ostrově Tulagi vylodilo 17 000 příslušníků 1. americké divize námořní pěchoty generálmajora Alexandra A. Vandegrifta. Zatímco na Tulagi se 2 300 Japonců tvrdě bránilo, rozestavěné letiště chránily jen stavební prapory, jejichž příslušníci před útočníky utekli do džungle. Američané letiště překřtili na Hendersonovo a okamžitě začali pracovat na jeho dokončení.
Byl to začátek šest měsíců trvajících bojů v tropické džungli, bojů poznamenaných nedostatkem zásob, souvislými monzunovými lijáky i epidemií úplavice, kterou trpěla polovina mužstva. Američané na ostrov postupně dopravili na 50 000 mužů, hlavní tíhu bojů ale stále nesla 1. divize. Japonci, kteří neměli o Američanech vysoké mínění, většinou uplatňovali taktiku nočních útoků, kdy se vojáci ve vlnách s hlasitým křikem „Banzai!“ a s nasazenými bajonety a tasenými meči hnali proti americkým kulometům.
Harakiri plukovníka Ičikiho
Japonci podcenili sílu amerického výsadku, takže první japonská jednotka, která na ostrov dorazila, neměla ani 1 000 mužů. Velel jí plukovník Kijonao Ičiki, který se se svými 917 vojáky vylodil z torpédoborců 19. srpna 1942.
Po usilovném pochodu džunglí se Japonci brzy ráno 21. srpna vrhli proti americkým pozicím na Aligátořím potoce. Plukovník Ičiki hnal své muže vpřed v souladu s taktikou frontálního útoku, což způsobilo Japoncům těžké ztráty. Po rozednění podnikli námořní pěšáci protiútok, při němž pobili množství dalších Japonců. V několika minutách zahynulo 789 japonských vojáků a plukovník Ičiki, když viděl rozsah katastrofy, spáchal přímo na bojišti harakiri.
Boj o letiště
Pro rozhodující bitvu o Hendersonovo letiště posílili Japonci posádku na ostrově o 15 000 mužů, takže celkový počet se zvýšil na 20 000. Předpokládali, že obránci ostrova mají nanejvýš 10 000 vojáků, Vandegrift jich ale ve skutečnosti měl 23 000. Na konci října 1942 Japonci po několik nocí útočili ve vlnách proti americkým pozicím na okraji životně důležité přistávací dráhy. Američané se bránili kulomety, minomety a děly včetně přímé kartáčové palby z 37mm protitankových děl, která v řadách Japonců působila děsivé krveprolití.
Malým skupinkám útočníků se sice podařilo vražednou palbou proniknout, všichni ale byli v následujících dnech zlikvidováni. I zde si japonská taktika frontálních útoků vyžádala krutou daň – velitel japonských sil generálporučík Masao Marujama přišel o více než 3 000 mužů, zatímco Američané měli kolem 80 mrtvých.
Japonská krvavá pláž
Japonci ale bojovali dál a pokoušeli se svým těžce zkoušeným silám dodat posily. Velkou roli v tom hrál takzvaný Tanakův expres pojmenovaný podle japonského kontradmirála Raizóa Tanaky. Jeho torpédoborce vycvičené pro noční plavbu i boj pravidelně dopravovaly na Guadalcanal zásoby i čerstvé síly a americkým lodím a letadlům dlouho unikaly.
K rozhodující bitvě došlo v pátek 13. listopadu 1942, když se střetlo japonské uskupení dvou bitevních lodí, jednoho lehkého křižníku a 14 torpédoborců v čele s bitevní lodí Hiei s početně slabším americkým svazem tvořeným deseti lehkými křižníky a torpédoborci. Noční střet trval jen 25 minut, během nichž bylo devět japonských a amerických lodí potopeno a 13 poškozeno, přičemž Japonci se dali na ústup.
Mnohem větší důsledky ale měla námořní bitva pro japonské posily. Tanaka se s posledními čtyřmi transportními loděmi rozhodl pro riskantní manévr a najel s nimi na břeh Guadalcanalu, kde ale vzápětí začal masakr. Vyloďující se japonští vojáci byli napadeni americkými letadly, takže se z původních 12 000 mužů a 10 000 tun zásob nakonec dostalo na ostrov jen 2 000 mužů s pěti tunami vybavení.
Poslední pokus udržet ostrov ztroskotal a od poloviny ledna 1943 začali Japonci Guadalcanal evakuovat. Podařilo se jim nalodit 10 652 mužů, poslední z nich odešli 8. února 1943. Týden poté, co se německá 6. armáda vzdala u Stalingradu, muselo i Tokio spolknout v Pacifiku vlastní hořkou porážku.
ZDROJ: Britannica
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
