Kdo stvořil Hitlera? Tenhle moment v dějinách se neměl stát

Adolf Hitler, nad nejnenáviděnější postava dějin, nepřestává historiky a laiky fascinovat. Za zmínku však stojí nejen posledních dvanáct let Hitlerova života, během nichž se stal německým kancléřem, rozpoutal druhou světovou válku a dopustil se těch nejohavnějších myslitelných zločinů. Podívejme se i na jeden velmi zajímavý moment, který byl v danou chvíli zcela nenápadný, ovšem nejspíše zásadně změnil běh dějin.

Byl Hitler hysterik?

Edmund Forster byl vcelku obyčejným německým psychiatrem a neurologem. Počátkem 20. století dokončil studium medicíny a postupem času ho služba zavála až do armády, kde od roku 1915 sloužil převážně v belgických Flandrech. Právě tam se měl setkat s mladým vojákem, jakýmsi Adolfem Hitlerem, který byl po útoku plynem krátkodobě oslepen. To se psal rok 1918 a pro tou dobou již zkušeného Forstera se nejednalo o nic neobvyklého – tehdy se této diagnóze říkalo hysterická slepota a podle soudobé psychiatrie se jednalo o hysterickou, tedy přehnanou psychickou reakci na nějaký podnět, v tomto případě děsivý útok plynem.

Hitler strávil ve Forsterově péči zhruba měsíc v lazaretu Pasewalk a těžko říci, co přesně se během té doby dělo. Lékařské záznamy nejsou dochované, navíc tou dobou nebyli Forster ani Hitler veřejně známými osobnostmi. Každopádně nakonec se Hitlerovi zrak vrátil a on sám na tento moment ve své knize Mein Kampf vzpomínal jako na pokyn od vyšší moci, že by měl jít do politiky a zachránit Německo.

Spíše než osud však zasáhla tehdejší krutá psychiatrie, o jejíž praktikách jsme psali v souvislosti s léčbou takzvaného shell-shocku, tedy dnešní posttraumatické stresové poruchy. Lékaři považovali nervově poškozené vojáky za zbabělce, které musejí donutit k tomu, aby se postavili na vlastní nohy. Součástí této léčby mohla být i hypnóza směřující k rozvoji volních vlastností a posílení osobnosti. Nabízí se vysvětlení, že právě zde nastala výrazná osobnostní proměna, jež ze zakřiknutého a samotářského Hitlera udělala maniakálně uhrančivou postavu, jež následně dokázala zmanipulovat a ohromit davy. Bez Forsterovy léčby by Hitler možná dožil jako válečný veterán bez jakéhokoli vlivu na společnost – stejně jako mnoho dalších. Avšak pokud se Hitlerovi podařilo vštípit myšlenku o jeho výjimečnosti a nezbytné roli v budoucí spáse Německa, byl Forster ve své léčbě úspěšný; bohužel pro nás až příliš.

Ještě však musíme podotknout, že samotná hypnóza či jiné praktiky by jen těžko dokázaly zcela změnit osobnost. Spíše se vlivem léčby podařilo akcentovat určité její prvky, jež byly do té doby latentní. O Hitlerově psychopatičnosti, absenci empatie a ohledu na druhé lidi bylo napsáno dost, a tak se jako reálně znějící diagnóza může (samozřejmě vedle dalších psychopatologických fenoménů) jevit histriónská porucha osobnosti. Ta byla dříve známá jako hysterická psychopatie a spočívá v přehnané teatrálnosti, labilitě, potřebě být středem pozornosti, vysoké sugestivitě, sklonech ke lhaní a tak dále. Tomu by Hitlerův afektovaný charakter odpovídal, ovšem držme se při zemi – žádný psycholog by si neměl dovolit diagnostikovat pacienta, kterého osobně neviděl. A zvláště ne takového, který je více než desítky let po smrti.

Psychiatrie ovlivnila dějiny

Forsterova kariéra se po tomto setkání ubírala správnou cestou a během 20. let se stal ředitelem psychiatrické léčebny i profesorem psychiatrie. V roce 1933, čili poté, co se Hitler stal kancléřem Německa, však nastaly pro Forstera těžké časy, i když neměly dlouhého trvání. Nejprve byl obviněn ze zvýhodňování židovských lékařů, posléze musel čelit i dalším obviněním. Údajně se dopustil i několika prohlášení proti nacismu a jeho funkce byly pozastaveny. Krátce po propuknutí této štvavé kampaně spáchal Forster sebevraždu. Těžko říci, zdali za tímto tlakem stál Hitler kvůli obavě, že Forster bude mluvit o jejich společné minulosti; avšak takové vysvětlení se přece jen velmi silně nabízí. Každopádně však gestapo postupem let zavraždilo řadu osob spojených s Forsterem a celkově s Hitlerovou lékařskou historií.

Abychom však byli zcela fakticky přesní, nutno doplnit, že většina výše popsané historie je poskládaná ze střípků očitých svědků a dalších nejednoznačných zdrojů. Spojenecké zpravodajské služby se pomocí německých uprchlíků snažily vytvořit Hitlerův psychologický profil a právě popis hysterické osobnosti se v těchto svědectvích vyskytoval poměrně často. Těchto zajímavých souvislostí se chytli i spisovatelé a na toto téma vznikla řada děl; nejznámější je pravděpodobně Muž, který stvořil Hitlera od britského psychologa Davida Lewise.

Zdroj: ResearchGate