10 největších Hitlerových chyb, které Němcům prohrály 2. světovou válku

1) Ukončení bitvy o Atlantik

Mezi červnem a říjnem 1940 německé ponorky v Atlantiku potopily téměř 300 britských nákladních lodí. Winston Churchill toto období později označil za jedinou chvíli, kdy se opravdu bál, že Británie válku prohraje. Přestože ztráty německých ponorek narůstaly, Němci téměř vyhladověli Británii k smrti. Pokud by se německé velení nerozhodlo přesunout ponorky do Středozemního a Severního moře, mohl Hitler válku s Británií ukončit už v roce 1941.

2) Spoléhání se na geniální šifru

Němci nikdy nepochopili, že Britové ve spolupráci s Poláky a Francouzi rozluštili kód vytvářený pomocí šifrovacího přístroje Enigma. Díky tomu se množství jejich taktických i strategických plánů ocitlo ve štábech Spojenců dřív, než vůbec byly uskutečněny. Přesvědčení o neprolomitelnosti geniálního kódu přišlo Hitlera hodně draho.

3) Nepoužitelný spojenec a nevyužité Turecko a Španělsko

Mussolini Hitlerovi kromě příkladu své osobní nabubřelosti nic nedal, zato si o hodně řekl. Hitler mnohokrát tahal Italy z průšvihů na různých bojištích včetně severní Afriky a Balkánu. Naproti tomu se Hitler marně snažil získat za přímého spojence frankistické Španělsko, které jednotkám Osy ani nepovolilo průchod svým územím (na rozdíl třeba od Švédska). Díky tomu měla důležitá britská pevnost Gibraltar po celou válku krytá záda. Turecko, které bylo v první světové válce spojencem Německa, se k Hitlerovi nepřidalo. Wehrmacht se tak nedočkal spojení svých jednotek z Balkánu s Kavkazem. V únoru 1945 dokonce Turecko vyhlásilo Německu válku.

4) Invaze do Sovětského svazu

Útokem na Sovětský svaz 22. června 1941 Hitler porušil svaté pravidlo německých generálů nikdy nebojovat na dvou frontách. „Stačí kopnout do dveří a celá ta shnilá stavba se zhroutí,“ ospravedlňoval své rozhodnutí vzdát se na první pohled výhodného paktu o neútočení (Molotov–Ribbentrop) uzavřeného v srpnu 1939 mezi Německem a SSSR. Hitler se mimo jiné útokem na SSSR připravil o dodávky statisíců tun ropy ročně. Budoucí vývoj ukázal, že šlo o zásadní omyl.

5) Záchrana britských expedičních sil u Dunkirku

Je těžké si představit, jak by se Británie Hitlerovi bránila bez jádra své armády obklíčené na konci května 1940 u francouzského přístavu Dunkirk. Přesto se do té doby téměř bez odporu postupující německé tanky z nepochopitelného důvodu zastavily a 800 000 německých vojáků čekalo na rozhodnutí, jak dál. Tohoto zaváhání využil Churchill k improvizované operaci Dynamo, během níž se mezi 27. květnem a 4. červnem podařilo přes Lamanšský průliv do Anglie dopravit 338 000 mužů (kromě Britů i 140 000 Francouzů, Belgičanů a Poláků).

6) Kursk – největší a nejzbytečnější tanková bitva

V létě 1943 chtěl Hitler vylepšit po porážce u Stalingradu vojenskou situaci svých armád na východě bitvou, která měla zlikvidovat asi 200 x 150 kilometrů velký sovětský výběžek u Kurska, obklíčit sovětské jednotky a vyrovnat frontovou linii. V bitvě se nakonec na obou stranách střetly dva miliony mužů, 35 000 děl a minometů, téměř 5 000 letadel a především asi sedm tisíc tanků. Po bitvě zůstalo na bojišti přes 100 000 mrtvých vojáků a tisíce zničených tanků a další obrněné techniky. Rusové za cenu ohromných ztrát výběžek udrželi a (stejně jako Němci) se prohlásili za vítěze bitvy. Na rozdíl od nich ale Němci už do konce války nikdy nedohnali deficit v zabitých dobře vycvičených tankových posádkách a pilotech letadel.

7) Špatně využívaná bojová technika

Němci měli na začátku války proti Spojencům výhodu v pokročilých zbraních, zejména tancích. Jenže místo toho, aby se během války soustředili na masovou produkci prověřených a účinných typů, jako byl střední tank Panzer V Panther, vyvíjeli stále nové modely a usilovali o stále větší a těžší tanky (například těžký Tiger II). Wehrmacht tak neustále řešil pestrou škálu modelů techniky včetně mnoha variant náhradních dílů, munice i výcviku posádek.

8) Zbytečná kampaň na Balkáně

Útokem na Balkán si chtěl Hitler pojistit jih Evropy, zachránit svého spojence Mussoliniho před vojenským debaklem v Řecku a ještě více ohrozit britské zásobovací trasy procházející Středozemním mořem. Ve skutečnosti ale náročný kombinovaný útok na Jugoslávii a Řecko (6. dubna 1941) doplněný o dobývání Kréty (od 20. května 1941) zpomalily přípravy k útoku na Sovětský svaz. Plán Barbarossa měl (a také mohl) být spuštěn přinejmenším o šest týdnů dříve než 22. června. Německý wehrmacht tak ztratil cenné týdny před nástupem zimy.

9) Peklo u Stalingradu

Z původně podružného cíle německé letní ofenzívy v roce 1942 se postupně stala noční můra německé armády. Přitom se to vůbec nemuselo stát. Paulusova německá 6. armáda měla za úkol mimo jiné přetnout vodní dopravu na řece Volze, což se jí poměrně rychle podařilo už 23. srpna 1942. Jenže Hitler k tomu přidal i rozkaz dobýt město, které neslo Stalinovo jméno – a to za každou cenu. Paulusovy jednotky nebyly na boj v ulicích vycvičené ani vyzbrojené a stejně jako o rok dříve před Moskvou je zaskočila ruská zima. A pak přišel ruský protiútok a obklíčení. Němci a jejich spojenci ztratili téměř 850 000 vojáků a stovky letadel.

10) Investice do utopických vojenských projektů

Místo reálných a často velmi pokročilých zbraní, jako byla proudová letadla (He-162, Me-262), upřednostňoval Hitler „tajné zbraně“, jež měly na konci války zvrátit vojenskou situaci. Patřily mezi ně například takzvané paprsky smrti, jakási elektromagnetická zbraň, jež měla ničit motory letadel. Ještě fantastičtější byl Die Glocke (Zvon), který měl dokonce ke své činnosti využívat mimozemskou technologii. Naopak reálnému užití se nejvíce blížily rádiem řízená 350kilogramová puma nebo stíhačka s technologií stealth – Horten 229

Zdroj: Historynet.com