Nacisté po svatém grálu skutečně pátrali. Hitlerův hledač pokladů se střetl s fanatickým Himmlerem

Lavinu zájmu o záhadný předmět, snad kalich, ze kterého měl pít Ježíš Kristus při poslední večeři a do kterého měl Ježíšův tajný učedník Josef Arimatijský zachytit trochu Kristovy krve, rozpoutaly 1 200 let po těchto biblických událostech křížové výpravy do Svaté země a války proti Maurům na Pyrenejském poloostrově.

Podoba a moc svatého grálu

Veršované příběhy o grálu, hrdinovi Parsifalovi a králi Artušovi ve 12. a 13. století zaplavily sídla králů a šlechticů většiny tehdejší křesťanské Evropy. Básnilo se o nedostižném kalichu moci, ale protože slovo graal ve starofrancouzštině znamená talíř nebo servírovací mísu, nebylo po staletí zřejmé, jakou vlastně má svatý grál – pokud tedy existuje – podobu. I proto se mezi několik kalichů prohlašovaných za jediné pravé svaté grály vetřel také jeden drahokam, o překvapivém závěru spisovatele Dana Browna, že grálem je ve skutečnosti lůno Máří Magdalény, nemluvě.

I přes pochybnosti o skutečné podobě svatého grálu zvyšovala záhadnost tohoto artefaktu jeho význam. Přisuzovaly se mu mimořádné schopnosti a za svatý grál se přeneseně označovaly nedosažitelné předměty nebo myšlenky, které se nedařilo získat nebo rozluštit. Moc přisuzovaná grálu neunikla ani chorobné mysli vůdce mocné nacistické SS a šéfa gestapa Heinricha Himmlera.

Nacisté a svatý grál

„Kdybyste byli těmi, kdo ho po staletích objeví, dokázali byste, že máte moc a právo a že je vaším osudem grál vlastnit. A přesně proto během druhé světové války po grálu prahli Hitler s Himmlerem. Grál by potvrdil, že mají právo dělat to, co dělají,“ objasňuje zájem nacistů o mystický předmět britský historik a archeolog Sam Willis v dokumentu Mýty: Největší záhady lidstva, který můžete vidět v úterý večer na Prima ZOOM.

Přestože Hitler byl k moci svatého grálu skeptický, všemocný šéf SS Himmler skutečně věřil, že vlastník předmětu bude neporazitelný. A nejen to. Himmler chtěl, aby se svatý grál stal středobodem nového germánského kultu, který by v novém artušovském řádu sdružoval nacistické rytíře.

Excentrický badatel ve službách SS

Hledáním grálu pověřili nacisté německého spisovatele a odborníka na středověk Otto Rahna, kterého fascinovaly rytířské epické příběhy natolik, že byl ochoten se v zájmu svého výzkumu spojit s Himmlerem, a dokonce vstoupit do SS.

Rahn pátral po svatém grálu na francouzské straně Pyrenejí poblíž pevnosti Montségur, která byla posledním útočištěm heretické sekty katarů. Ti se sice považovali za pravověrné křesťany, měli ale – k nelibosti papežů – svou vlastní organizaci nezávislou na strukturách římské církve. Kvůli potlačení katarů vznikla inkvizice a právě na hradě Montségur na jihu Francie byli poslední kataři roku 1244 zmasakrováni.

Domněnku, že svatý grál měli v držení právě kataři, se ale Rahnovi nepodařilo potvrdit. Místo toho se stále více zaplétal s Himmlerem, který sice financoval jeho expedice, bujaré alkoholové večírky pro Rahnovo otevřeně homosexuální okolí ale odmítal tolerovat. V roce 1937 Rahn za trest skončil jako dozorce v koncentračním táboře Dachau a když o dva roky později z SS vystoupil, byl jeho osud zpečetěn. Nacisté excentrickému badateli nabídli sebevraždu, kterou ale Rahn odmítl. Jeho zmrzlé tělo se našlo 13. března 1939, téměř přesně na výročí pádu pevnosti Montségur, v horách nedaleko tyrolského Söllu. Oficiální příčinou smrti byla sebevražda.

Svatý grál s moravskou stopou

Z představy, že pátrání po svatém grálu nepřineslo nikdy nic dobrého, mírně vybočují slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj. Podle historika Petra Bahníka totiž stopy svatého grálu vedou více na východ, do chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli, dnešním Istanbulu. Misijní cestu obou vzdělanců na Velkou Moravu měl podle Bahníka prorokovat nápis na záhadném kalichu z doby krále Šalamouna, který Cyril údajně rozluštil v knihovně v Konstantinopoli.

ZDROJ: List Verse