Film vs. realita: Poslední křížová výprava souvisí s Králem Artušem, nacisté Svatý grál skutečně hledali

Steven Spielberg a George Lucas se ve třetím (a nejlepším?) díle populární série chtěli vrátit k tomu, co si diváci zamilovali na prvním Indiana Jonesovi. Zmizela tedy pro řadu diváků rozpačitá brutalita a stereotypy Chrámu zkázy a Poslední křížová výprava, která se v kinech objevila roku 1989, znovu využívá osvědčený recept – nacisté se ženou za artefaktem, který nálezci zajistí nadpřirozenou moc, a Indiana Jones se jim to snaží překazit.

Coronadův kříž vznikl v hlavách tvůrců

Ještě před začátkem hlavní zápletky si divák vychutná trochu nostalgie, která mu oblíbený první díl ihned připomene. Mladý Indiana při pokusu o záchranu cenného Coronadova kříže drží poprvé v ruce bič, přijde ke své charakteristické jizvě i k fobii z hadů. Mise za tímto artefaktem určila směr Indyho budoucí kariéry a do jisté míry zklamáním je fakt, že si ho Steven Spielberg a George Lucas ve filmu vymysleli. Bohužel tedy neexistuje žádné muzeum, ve kterém byste si jej mohli prohlédnout.

Útěchou vám může být, že člověk, podle kterého kříž dostal jméno, naopak skutečný byl. Francisco Vásquez de Coronado byl španělský conquistador, který okolo roku 1540 odkrýval tajemství tehdejší terra incognita obou Amerik, šířil mezi domorodci křesťanskou víru a doufal, že nalezne bohatství a získá si věčnou slávu. Což se mu bohužel nesplnilo, neboť zemřel na infekci s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou.

Podoba skutečného Svatého grálu je neznámá

Hlavní roli ale ve filmu hraje úplně jiný artefakt, který je tajemnější, zajímavější a opředený mnoha pověstmi: Svatý grál. Tvůrci snímku opět sáhli po křesťanském motivu, ale na rozdíl od Archy úmluvy se přímo o „Svatém grálu“ v Bibli nemluví a nikdo vlastně neví, jak vypadá a o jaký předmět se jedná.

Ano, většina z nás má pojem Svatý grál spojený s pohárem, ze kterého pil Ježíš při poslední večeři, a do nějž pak Josef z Arimatie zachytil Kristovu krev a odvezl ji do Anglie. První zmínka o grálu ale pochází až ze 12. století, francouzský básník Chrétien de Troyes tento výraz použil ve své romanci Perceval. Zmíněný grál zde sloužil k uchování jediné hostie určené zmrzačenému Králi Rybáři, poslednímu panovníkovi artušovské legendy, a není vůbec jisté, jestli se jednalo o pohár, talíř, případně misku, což je původní překlad francouzského slova graal.

Spielberg s Lucasem si toho byli velmi dobře vědomi a respektovali tento prapůvodní zdroj. Proto když se pozorně podíváte, zjistíte, že ve scéně, kde mají Indiana Jones, Walter Donovan a Elsa vybrat ten správný Svatý grál, neleží na stole jen poháry, ale také talíře a misky.

Kde by se Svatý grál mohl nacházet?

Troyesovo pojetí artušovské legendy inspirovalo mnohé další a na toto téma vznikalo jedno dílo za druhým. První, kdo ke grálu přiřadil přízvisko „svatý“, byl další Francouz, Robert de Boron. Ten také ve své básni o Josefu z Arimatie popsal jeho cestu s grálem do Anglie.

Co se s grálem stalo potom? Na to existuje tisíc a jedna odpověď. Anebo spíš odpověď žádná, protože o dalším osudu Svatého grálu nehovoří ani jedno z děl, které se tématu legendy krále Artuše věnují. Během staletí se vyrojily desítky teorií, které jsou pochopitelně často spjaty s templářskými rytíři. Spielberg s Lucasem se ale rozhodli touto cestou nejít a vrátili se k samým kořenům legendy ke králi Artušovi a jeho rytířům kulatého stolu.

Příběh, na základě kterého Jones senior nakonec cestu ke grálu našel, tvrdí, že když se ctnostný sir Galahad vrátil z jedné z křížových výprav na Artušův dvůr a zasedl spolu s ostatními rytíři ke kulatému stolu, neviditelná ruka navždy vyryla do jejich židlí jména. Uprostřed stolu se v tu chvíli zjevila číše s posvátnou ambrozií, která přinášela zdraví a věčný život.

Pohár však zase zmizel, a tak Artuš vyslal své rytíře, aby po něm pátrali. Až na tři z nich, všechny ze skupiny vedené právě Galahadem, však nikdo neuspěl. Nabízí se teorie, že rytíř, který v Poslední křížové výpravě střeží Svatý grál a poté, co se padouch Donovan napije z nesprávného kalichu a zemře na zestárnutí, suše poznamená „vybral jsi nemoudře“, je jedním z těchto tří mužů. Jeho dlouhověkost by vysvětlovala kouzelná moc grálu. Lucas se Spielbergem ale nechali na divácích, jak přesně si přítomnost starého rytíře v jeskyni vysvětlí.

Mimochodem, možná jste se někdy divili, proč se film jmenuje právě Poslední křížová výprava – proč jeho název rovnou nezmiňuje Svatý grál. Přece jen, kromě jednoho mrtvého křižáckého rytíře, několika křižáckých znaků a samozřejmě Artušovy legendy toho příběh s křižáky zase tolik společného nemá. Jenže nesmíme zapomínat na jinou nesmrtelnou klasiku, která se anglicky mluvící veřejnosti navždy vryla do paměti – na výtečnou britskou komedii Monty Python a Svatý grál z roku 1975. Právě kvůli ní se Spielberg s Lucasem rozhodli, že se grálu v názvu raději vyhnou.

Údolí půlměsíce tvůrci nalezli v městě Petra

Se jmény si tvůrci filmu vůbec vyhráli. Místo, kde Jonesové Svatý grál nakonec objeví, pojmenovali velmi poeticky: Údolí půlměsíce. Název je sice vymyšlený, ale to neznamená, že údolí se skalním městem, které ve filmu vidíme, neexistuje. Záběry jsou totiž z Jordánska, přesněji z prastarého města Petra, o kterém máme první informace už z roku 312 před naším letopočtem.

Tamní budovy jsou vytesané do pískovcových skal a je naprosto neuvěřitelné, jak důmyslně je celé město vystavěné. Jeho první obyvatelé byli Nabatejci, kteří vynalezli jedinečný systém, jak kontrolovat vodu při povodních a schraňovat ji, aby ji mohli používat v době sucha. Bohužel, proti zemětřesení se ochránit nedokázali. Proto dnes velmi populární oblast od 6. století zela prázdnotou.

Spielberg mimochodem k natáčení využil jen úchvatné exteriéry. Zejména stavbu, která je pravděpodobně nejznámějším objektem v Petře: Al Khazneh, známá také jako Pokladnice. Právě tam Spielberg umístil filmový Svatý grál, interiéry si však nechal kompletně vybudovat ve studiu.

Stejnou péči jako detailům ve studiových kulisách věnoval Spielberg i nacistům. Při natáčení dokonce použil i několik pravých uniform SS. Scéna s pálením knih a Hitlerem, který se Jonesovi podepíše do notýsku, ale nakonec slouží zejména jako zábavná vsuvka.

Nacisté si platili skutečného hledače Svatého grálu

Nacisté byli po prvním úspěšném filmu jasnými kandidáty na ideální záporáky. Proč se doopravdy zajímali o historické artefakty (a jak to vlastně bylo s Hitlerem a okultismem), jsme už psali v článku věnovaném Dobyvatelům ztracené archy. V případě Svatého grálu jsou však historické okolnosti o hodně zajímavější, nacisté po něm totiž na rozdíl od Archy skutečně pátrali. Přesněji řečeno, jeden konkrétní člověk ve službách gestapa: Otto Rahn.

Rahn byl již od mládí zhruba stejně nadšeným hledačem grálu jako filmový Henry Jones senior. O svém snažení napsal v roce 1936 dokonce knihu, kterou veřejnost sice považovala za propadák, ale velitele SS, Heinricha Himmlera, dočista uchvátila. Říšský vůdce gestapa se sám o tajemný artefakt velmi zajímal, proto si Rahna brzy pozval do kanceláře a nabídl mu financování jeho dalšího pátrání. Rahn přijal a svým přátelům tuto „smlouvu s ďáblem“ následně musel hodně vysvětlovat, neboť se najednou všichni dostali do hledáčku gestapa.

Otto Rahn & the Quest for the Holy Grail https://t.co/DIN2la5xjz pic.twitter.com/3iUFwwnKds

— New Dawn Magazine (@newdawnmagazine) May 25, 2017

Samotný Otto Rahn se členy SS také příliš nevycházel, protože byl liberál, introvert a gay. Ve službách SS vydržel do roku 1939 a poté, zřejmě kvůli svému zhoršujícímu se duševnímu zdraví, rezignoval. O několik týdnů později zemřel, když umrznul v rakouských Alpách. Přesné okolnosti jeho smrti jsou dodnes nejasné.

Svou roli v příběhu hraje pes i republika, která existovala jen rok

Rahnův příběh Spielberg s Lucasem do filmu sice nezapracovali, vyřádili se ale na jiných detailech. Jeden z těch, které milovníky historie rozhodně potěší, je zmínka o Hatayské republice. O té v životě slyšel opravdu málokdo a není divu – existovala totiž velmi krátce od září 1938 do června 1939. Poslední křížová výprava se přitom odehrává na podzim roku 1938, takže všechno časově sedí.

Chewbacca and Indiana Jones were inspired by George Lucas' #dog Indiana, an Alaskan Malamute. #doglovers #StarWars pic.twitter.com/SqFQopLkeg

— ΚΥΟΝ (@kyontracker) September 9, 2016

Jedním z nejkouzelnějších momentů filmu je potom finální odjezd domů, při němž Jones senior nazve svého syna jeho pravým jménem, Henry Jones Junior, a on se ohradí, že preferuje jméno „Indiana“. Otec se na něj otočí a řekne mu: „Náš pes se jmenoval Indiana!“ Pro Spielberga a Lucase byla tato věta způsobem, jak se s celou (tehdy ještě) trilogií náležitě rozloučit. Indiana Jonese totiž před lety skutečně pojmenovali po psovi, a to po Lucasovu aljašském malamutovi Indianovi, jenž mimochodem inspiroval i jiného Lucasova hrdinu – chlupatého wookieho Chewbaccu ze série Star Wars.

Jak tedy vidno, realita si umí do filmů najít cestu nejrůznějšími způsoby...

DALŠÍ DÍLY: DOBYVATELÉ ZTRACENÉ ARCHY, CHRÁM ZKÁZY, KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY