Nacistický film o potopení Titanicu šel do kin i v Praze. Jeho režisér byl oběšen

Jakmile se Titanic 15. dubna 1912 potopil pod ledovou hladinu Atlantického oceánu, začal jeho příběh plnit noviny i knihy a okamžitě se dostal také na filmové plátno. Poprvé už 29 dní po samotné katastrofě, o ztraceném filmu Saved from the Titanic, jehož veškeré kopie pohltil požár, dnes ale mluvit nebudeme.

Jedno z nejpodivnějších zpracování příběhu lodi odsouzené ke zkáze totiž natočili přímo v nacistickém Německu. Dal k tomu příkaz přímo Josef Goebbels, říšský ministr propagandy. Film byl natočen v průběhu roku 1943, kdy se Německo snažilo ještě útočit, a měl sloužit jako propagandistický nástroj, jenž ukazoval absolutní neschopnost Anglosasů.

Zatímco ve slavném Cameronově Titanicu s Leonardem DiCapriem v hlavní roli se obrovský parník potopí vlastně kvůli zamilovanému páru (hlídka v koši místo pátrání po ledovci pokukuje po mladých milencích), v německé verzi může za jeho zkázu neschopnost Angličanů a Američanů.

Německý Titanic: Neschopní Angličané, pitomí Američané

V režii Wernera Klinglera a Herberta Selpina se na stříbrném plátně v celé třetí říši předvádělo, jak mizerní jsou nepřátelé Německa námořníci, jak zbaběle se chovají v krizových situacích a jak zoufalou technikou disponují. Ve všech rolích hráli Němci.

Hlavním hrdinou nemohl být samozřejmě žádný britský nebo americký ochmelka, proto si scenárista vymyslel postavu prvního důstojníka Petersena, pochopitelně Němce. Tento muž sledoval, jak neschopní podvodníci kolem něj ženou loď do záhuby – hlavní příčinou katastrofy je ve filmu manipulace s akciemi, kvůli které se Titanic musí dostat přes oceán co nejrychleji.

Film byl sice propagandistický guláš, který příliš nerespektoval realitu, ale o to lépe byl natočený. Německý filmový průmysl byl v té době na světové špičce, Adolf Hitler dokonce chtěl, aby berlínská filmová studia konkurovala Hollywoodu. Kamera, střih, výprava – to všechno bylo na svou dobu víc než skvělé. Dokonce tak skvělé, že jste záběry z tohoto filmu mohli vidět i vy, přestože to nejspíš vůbec netušíte…

Titanic: Ten film by se nám hodil!

Když se americká armáda po válce zmocnila německých filmových archivů, dostal se vojákům do rukou i Selpinův Titanic. Okouzlil je natolik, že si ho odvezli za oceán. A protože s autorskými právy německých autorů si po válce nikdo moc starostí nedělal, použili Američané některé záběry znovu.

Šlo o scény potápějícího se Titanicu, tedy o samotný vrchol filmu. Němci je dokázali natočit tak precizně, že neudělaly ostudu ani 15 let po svém vzniku. Roku 1958 se tyto scény objevily v anglickém filmu A Night to Remember, který natočil režisér Roy Barker. Tento film běžel mnohokrát i v českých kinech, ale pod názvem Zkáza Titanicu. Někteří z našich starších čtenářů si na něj možná ještě vzpomenou.

Na celý film z roku 1943 se můžete podívat tady:

Titanic: Prokleté natáčení prokletého příběhu

Celé natáčení filmu bylo plné neskutečných paradoxů. Většina scén se například natáčela na palubě lodi SS Cap Arcona. Tento obrovský parník byl na konci války potopen Spojenci – při této katastrofě pak zemřelo téměř třikrát víc lidí než při potopení samotného Titanicu.

Režisér filmu, zkušený Herbert Selpin, se dostal během natáčení do řady problémů. Cena velmi rychle překročila odhadované náklady a do všeho se pletl Goebbels. A nejhorší bylo natáčení s námořníky. Ti místo aby pomáhali, většinu času trávili tím, že obtěžovali herečky a další členky filmového štábu. Selpin vyvolal s členy námořnictva několik konfliktů, a to se mu nevyplatilo. Goebbels ho nechal zatknout a hned druhý den byl režisér nalezen v cele oběšený – dnes se soudí, že na přímý rozkaz ministra propagandy.

V natáčení pak pokračoval nepříliš známý Klingler, ale prokletí filmu nezmizelo. Kino, kde měla proběhnout slavnostní premiéra, bylo den před ní vybombardované. Nakonec se Titanic v Německu vůbec nehrál. Projekce mimo Německo, například v Praze, sice ukázaly, že film skvěle funguje, ale trošku jinak, než propaganda doufala.

Největšímu zájmu se těšily scény, kde segregovaní cestující třetí třídy stojí za mřížemi a jsou odsouzeni zemřít v potápějící se lodi. Většina diváků to pochopila jako rafinovanou alegorii na osud třetí říše. A když se to doneslo k hlavnímu propagandistovi, byl osud filmu zpečetěn. Podle Goebbelse „ho nikdy nemělo spatřit oko Němce...“.

Zdroj: The Wrap