Hitler odmítl výrobu revoluční útočné pušky. Když ji však viděl v akci, ihned otočil

S jejím vývojem se začalo už v roce 1938, ale trvalo dlouho, než se útočná puška 44 začala vyrábět – a to i kvůli Adolfu Hitlerovi. „Domníval se, že bude vyžadovat jinou munici a drahý vývoj,“ komentoval okolnosti vzniku Sturmgewehr 44 James Holland, průvodce dokumentem Tajemství nacistických válečných zbraní, který můžete vidět on-line na webu Prima ZOOM. Podle Hollanda Hitler věděl, že pušky dobře fungovaly v první světové válce i před ní a Němci neměli dost materiálu, času ani strojního vybavení, aby vyrobili dostatek útočných pušek k nahrazení standardních karabin 98k Mauser.

To byl také důvod, proč byl Hitler proti nové útočné pušce zaujatý. Souhlasil s tím, aby se na ní pracovalo, ale nechtěl, aby se vyráběla. Útočná puška, za jejíž konstrukcí stál Hugo Schmeisser, nabízela přesně to, po čem volali němečtí pěšáci hlavně na východní frontě – dokázala střely ráže 7,92 mm vystřelit asi 400 metrů daleko, měla schránkový zásobník na 30 nábojů a kadenci 500–600 ran za minutu. Když Hitler viděl, jak Sturmgewehr 44 střílí, okamžitě obrátil.

Od října 1943 do konce války Němci vyrobili 425 977 kusů různých variant Sturmgewehr 44. Šlo o zcela novou kategorii pěchotní zbraně s charakteristickým vzhledem. Kromě dřevěné pažby zasazené do zadní části ocelového pouzdra závěru byla opatřena stejnou pistolovou pažbou, jakou měl samopal MP 40, a perforovaným předpažbím lisovaným z plechu. Toto uspořádání se v zásadě používá dodnes u většiny typů vojenských útočných pušek – včetně neslavnější a nejrozšířenější z nich, sovětského AK-47 známého jako Kalašnikov.

Opisoval Kalašnikov od Němců?

Existuje teorie, podle níž se ruský konstruktér pěchotních zbraní Michail Kalašnikov po druhé světové válce při navrhování proslulé útočné pušky AK-47 inspiroval německým Sturmgewehr 44, a dokonce se měl setkat s jeho konstruktérem Hugem Schmeisserem. Ten byl na konci války zajat a vyslýchán Američany, po obsazení Durynska Rudou armádou se stal ale „kořistí“ Sovětů. Ti odvezli Schmeissera spolu s více než 10 000 stranami technické dokumentace do Iževsku, kde spolu s 16 dalšími německými techniky a konstruktéry až do roku 1952 pracoval na vývoji zbraní.

Přestože jsou si obě útočné pušky nápadně podobné, existují pádné argumenty, proč obvinění z plagiátorství odmítnout. V první řadě nebyl Schmeisser se Sověty ochoten spolupracovat tak, jak si představovali, a dostával za to patřičně negativní hodnocení. AK-47 byl navržen a první prototyp byl vyroben ve městě Kovrov v továrně č. 2, tedy ve stejné továrně, která hostila konstrukční kancelář Vasilije Dětarjova, tvůrce slavného lehkého kulometu DP s nezaměnitelným talířovým zásobníkem.

Kalašnikov se ale v Iževsku objevil teprve v roce 1948, kdy už probíhala masová výroba AK-47 pro vojskové zkoušky. Navíc když byla v roce 1949 výroba již schváleného AK-47 převedena do továrny č. 74, oficiální nařízení německým inženýrům, kteří tam pracovali, přístup k utajovaným projektům včetně AK-47 výslovně zakázalo.

Hugo Schmeisser, tvůrce Sturmgewehr 44, zemřel v roce 1953, tedy rok po návratu do durynského města Suhl. Jeho útočná puška zůstává legendární zbraní dodnes.

ZDROJ: Wikipedia