Legendární nacistický kulomet vzbuzoval panickou hrůzu. Podívejte se, jak kropil nepřátele
Tajemství nacistických válečných zbraní 4 - MG 34
Kulomet MG 34 byl skutečně hrůzostrašnou pěchotní zbraní. Měl ohromnou kadenci až 900 ran za minutu a vydával děsivý zvuk, jaký dosud bojiště neslyšelo. Představil úplně novou koncepci automatické palebné síly a u spojenců vzbuzoval panickou hrůzu.
Při jeho výrobě dosáhli Němci kvality, kterou je i dnes obtížné překonat, a platí to i o nábojovém pásu. Ten Američané vyráběli z plátna, zatímco Němci používali kov. „Používali dobré věci a možná proto prohráli válku,“ komentoval přístup k výrobě kulometu MG 34 James Holland, moderátor pořadu Tajemství nacistických válečných zbraní na Prima ZOOM.
Kulomet MG 34 na východní frontě Zdroj: Getty Images
Kulomet MG 34 v ruinách Stalingradu (historická rekonstrukce) Zdroj: Getty Images
Detail hlavně MG 34 (historická rekonstrukce) Zdroj: Getty Images
Detail nábojového pásu MG 34 (historická rekonstrukce) Zdroj: Getty Images
Lafetovaný kulomet MG 34 na korbě německého pásového vozidla při postupu k Donu (červenec 1942) Zdroj: Getty Images
Němečtí pěšáci postupují na běloruský Mogilev (červenec 1941) Zdroj: Getty Images
Kulomet MG 34 na východní frontě Zdroj: Getty Images
Kulomet MG 34 v ruinách Stalingradu (historická rekonstrukce) Zdroj: Getty Images
Detail hlavně MG 34 (historická rekonstrukce) Zdroj: Getty Images
Detail nábojového pásu MG 34 (historická rekonstrukce) Zdroj: Getty Images
Lafetovaný kulomet MG 34 na korbě německého pásového vozidla při postupu k Donu (červenec 1942) Zdroj: Getty Images
Němečtí pěšáci postupují na běloruský Mogilev (červenec 1941) Zdroj: Getty Images
Nacistickému velení ale začínalo postupně docházet, že soustředění se na kvalitu místo kvantity je neudržitelné. K výrobě jednoho kulometu MG 34 bylo potřeba jednoho 49 kg těžkého kusu oceli, který bylo nutné do potřebného tvaru opracovat. To trvalo 150 hodin, což byl trojnásobek doby potřebné k výrobě československo-britského lehkého kulometu BREN.
Přesto Němci vyráběli MG 34 až do konce roku 1945, a to nejen v původní zbrojovce Mauser, ale také v továrnách rakouské firmy Steyr a protektorátní Zbrojovky Brno. Ta jich podle Vojenského historického ústavu Praha ve druhé polovině roku 1944 dodávala až 8 000 měsíčně.
Do běla rozžhavený
To ale neznamená, že by nepověřili své konstruktéry, aby přišli s novým modelem a novými výrobními metodami. V roce 1942 tak byl uveden nový model kulometu MG 42. Vyráběl se kombinací lisování a bodového svařování, což umožnilo snížit jak náklady na materiál, ale především dobu potřebnou na jeho výrobu – ta trvala 75 hodin, tedy o polovinu méně než u MG 34.
Kulomet MG 42 měl dostřel 3 000 metrů a pásy s 250 náboji vyprazdňoval dokonce kadencí 1 400 ran za minutu, což je 23 střel za sekundu. Tato jeho děsivá schopnost byla ale zároveň jeho slabinou – hlaveň kulometu se totiž rychle přehřála a musela se vyměnit. Vojáci kvůli tomu nosili až šest náhradních hlavní. Německé pěchotní příručky proto zakazovaly vypálit víc než 250 ran za sebou.
ZDROJ: Vojenský historický ústav Praha
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
