Legendární německý samopal měl jednu zásadní slabinu. Podívejte se, jak se z něj střílelo
Tajemství nacistických válečných zbraní 4 - MP 38
Samopal MP 40 s kovovou pažbou a rovným zásobníkem se stal ikonickou zbraní druhé světové války. V oblibě ho měli němečtí výsadkáři, posádky obrněných transportérů i řadová pěchota wehrmachtu.
Samopal MP 40 se v různých provedeních ukázal jako jedna z nejúčinnějších palných zbraní války. Střílelo se s ním zblízka, hlavně v dávkách a často od boku. Jak připomíná dokument Tajemství nacistických válečných zbraní, který můžete vidět v neděli odpoledne na Prima ZOOM, byl jeho účinný dostřel velmi malý, v podstatě jako u pistole.
Štěkot legendy
Výhodou ale byl zásobník na 32 nábojů, díky němuž jste mohli nepřítele jednoduše „pokropit“. Samopal střílel pistolové náboje ráže 9 mm a díky nízké kadenci střelby 500–550 ran za minutu se z něj při jisté zručnosti dalo střílet i jednotlivými ranami. Němci se ještě během války snažili zvýšit palebnou sílu MP 40 přidáním druhého paralelního zásobníku, který se po vystřílení nábojů přesunul na místo prázdného.
Samopal vyráběla továrna Erfurter Maschinenfabrik (ERMA) založená v roce 1922 v porýnském Erfurtu. V letech 1940–45 jich dodala 1,1 milionu kusů. Samopal se inspiroval svými předchůdci, hlavně MP 38, který byl mnohem propracovanější a vyráběl se z jednoho kusu odlévané oceli. I proto byla jeho výroba třikrát dražší a trvala déle než u jeho nástupce, lisovaného MP 40.
Detail na pistolovou rukojeť samopalu MP 40 Zdroj: Getty Images
Samopal MP 40 v rukou příslušníka 26. tankové divize na italské frontě v roce 1944 Zdroj: Getty Images
Samopal MP 40 Zdroj: Profimedia.cz
Samopal MP40 je legendou Zdroj: MARTIN STOLAŘ / MAFRA / Profimedia.cz
Samopal MP 40 a další válečné zbraně Zdroj: MARTIN STOLAŘ / MAFRA / Profimedia.cz
Zrádný zásobník
Spojenci samopal MP 40 nazývali „Schmeisser“ podle německého konstruktéra palných zbraní Hugo Schmeissera, který stál za MP 18 (první reálně v boji nasazený samopal), s výrobou MP 40 ale neměl nic společného.
Zásobník, který umožňoval střelbu v dávkách, byl zároveň slabinou této zbraně. Nejenže se v něm náboje kvůli nečistotám zasekávaly, ale protože sloužil i k držení zbraně, jeho usazení se často silou ruky deformovalo. Vojáci byli sice cvičeni, aby samopal drželi za předpažbí na spodní straně zbraně, v boji to ale moc nefungovalo – dál intuitivně přidržovali samopal za zásobník.
ZDROJ: Wikipedia