„Polský Schindler“ dokonale převezl gestapo. Jeho falešná epidemie zachránila tisíce lidí

Když Němci napadli Polsko, bylo Eugenu Lazowskému 26 let. Za války během výkonu lékařské služby u polské armády padl do sovětského zajetí, ze zajateckého tábora se mu ale podařilo uprchnout. V oblasti kolem okupované polské vesničky Rozwadow pak pracoval pro Červený kříž a léčil i židovské obyvatelstvo, přestože mu za to hrozil trest smrti. Ghetto přímo sousedilo s dvorkem jeho domu, a když židé potřebovali pomoc nebo léky, dávali lékaři tajně vědět tím, že na plot pověsili kusy hadrů.

V červenci 1942 Němci ghetto zlikvidovali – část židů popravili, část odvlekli na nucené práce a do koncentračního tábora. Tehdy už pro ně Lazowski nemohl nic víc udělat. Geniální nápad, jak zachránit nevinné lidi před nacisty, pro židy přišel příliš pozdě. Pomohl pak ale tisícovkám dalších lidí. Okupanti zatýkali podezřelé členy polské opozice a posílali je na otrockou práci do zbrojovek, dolů nebo chemiček. Poláci v příšerných podmínkách umírali na podvýživu, nemoci a fyzické vyčerpání.

Druhá světová válka

V koncentračních táborech řádili i Češi. Bestiálně vězně mučili a píchali smrtící injekce

750 mrtvých denně

Lazowského spolužák z medicíny a kolega z Červeného kříže Stanislaw Matulewicz v té době přišel na to, že pacientovi může vyjít pozitivní test na tyfus, aniž by dotyčný nemocí skutečně trpěl. Stačilo člověku píchnout antigen Proteus OX19, který se používal v testech pro detekci tyfu. Dvojice lékařů si uvědomila, že tento objev se v jejich rukou může změnit v silnou zbraň. Němci se totiž tyfu báli jako čert kříže. Nemoc, kterou přenášely vši, se šířila rychle a mohla vyřadit z provozu celé vojenské jednotky. Poslední epidemie Německo zasáhla před více než pětadvaceti lety a vojáci tak neměli přirozenou imunitu. Propaganda tvrdila, že nákaza přichází od židů, což ještě zvyšovalo odpor Němců vůči tomuto národu. Židy nakažené tyfem nacisté stříleli a jejich majetek pálili. Pozitivně testovaní Poláci museli do karantény. V důsledku nemoci jich umíralo 750 denně.

Kyanid pro všechny případy

Lazowski a Matulewicz začali injekčně aplikovat usmrcený kmen bakterií Proteus lidem z vesnice a okolí, aniž by jim prozradili pravou podstatu „léčby“. Říkali jim, že jde o proteinovou stimulační terapii, která pomůže proti chřipce. Lékaři si přitom dávali pozor, aby zvýšený záchyt pozitivních testů na tyfus nebyl příliš podezřelý a kopíroval obvyklý průběh epidemie. V zimě proto očkovali víc, v létě méně. Báli se prozrazení a Lazowski později přiznal, že u sebe v té době nosil kapsli s kyanidem, díky níž by si při zatčení zajistil milosrdnou smrt.

Přečtěte si také: Nejkrutější nacistické experimenty: Co všechno se testovalo na vězních v koncentračních táborech?

Němci byli ohromujícím množstvím případů zděšení, oblast kolem Rozwadowa uzavřeli, vyhlásili tam karanténu a zdálky se jí vyhýbali. Osm tisíc Poláků, mezi nimiž byli představitelé odboje i obyčejní vesničané, tak byli chránění před zatčením či deportacemi. V bezpečí zůstali až do konce války.

Druhá světová válka

Zachránil 1 200 Židů, svatoušek ale nebyl. Skutečný Oskar Schindler slavný seznam nikdy nenapsal

Blízko k odhalení

Koncem roku 1943 nicméně hrozilo, že se tajná operace provalí. Lékaři se sice snažili simulovat reálnou epidemii, jedna věc ale neseděla. Falešně nemocní lidé neumírali tak často, jak by dle statistik měli. Gestapo pojalo podezření a vyslalo do Rozwadowa vyšetřovací komisi. Lazowski dostal od polského odboje včas varování, zachoval chladnou hlavu a stihl se připravit. Pár vesničanů hrálo nemocné schvácené horečkami a Lazowski se nevítanou návštěvu snažil rozptýlit vodkou a hudbou. Zatímco se starší nacisté opíjeli, poslali mladší kolegy posbírat od pacientů vzorky. Němečtí lékaři se ale báli, že se sami nakazí, proto se nezdržovali zkoumáním, jestli nemocní opravdu mají příznaky.

Ve stopách polského Schindlera

Když se blížil konec války, dostal Lazowski echo, že se ho nacisté chystají zatknout, a před jejich příjezdem s rodinou utekl. I po válce žil ve strachu a o svých tajných aktivitách mlčel. Bál se pro změnu reakce Sovětů, kteří převzali kontrolu nad Polskem. Koncem 50. let s manželkou a dcerou emigroval do Spojených států, kde se stal profesorem pediatrie. Detaily válečné zdravotnické záchranné mise svěřil až v roce 1977 Americké společnosti pro mikrobiologii. Po pádu komunismu vydal autobiografii s názvem Soukromá válka: Paměti lékaře-vojáka, díky které se teprve s jeho příběhem seznámila široká veřejnost. „Neuměl jsem bojovat se zbraní nebo s mečem, ale našel jsem způsob, jak Němce vyděsit,“ říkal. Zemřel v roce 2006 v Chicagu. V roce 2019 o něm vznikl dokumentární film Ve stopách polského Schindlera.

Zdroj: University of Northern Iowa, The Times of Israel

Video, které jste mohli minout: Davy si ve Staré Boleslavi připomněly svatého Václava. Lidé si mohli prohlédnout i jeho lebku