Legendární útočná děla nacistů zničila přes 20 000 tanků. Na nepřítele se hrnula i bez munice
Tajemství nacistických válečných zbraní 4 - stug
Hrozba spojeneckých tanků nejprve na východní a později také na západní frontě přiměla Němce vytvořit nový typ dělostřelectva. Tak se zrodilo útočné dělo, tedy Sturmgeschütz, kombinující výkonný kanon s tankovým podvozkem.
Na východní frontě se německá armáda v roce 1941 střetla s téměř nezničitelným ruským tankem T-34. Odpovědí Němců byl protitankový kanón Pak-40. Nízký kanon střílel 75mm průbojné střely až osm kilometrů daleko a šestičlenná obsluha ho uvedla do bojové pozice za méně než minutu. Měl ale i další přednosti. Stal se základním kanonem na pásovém protitankovém vozidle dělostřelectva Sturmgeschütz III, známém také jako StuG III.
Němci v něm zkombinovali přednosti pásového podvozku středního tanku Panzerkampfwagen III s účinností kanónu pálícího vysokorychlostní střely. Že šlo o trefu do černého dokazuje i počet vyrobených kusů – přes 10 000 samohybných děl různých variant představuje co do počtu druhé nejpočetnější obrněné vozidlo wehrmachtu hned po polopásovém obrněném transportéru Sd.Kfz. 251.
StuG III s 5mm kanonem na východní frontě Zdroj: ČTK
StuG III Ausf.E s kanonem 7,5 cm KwK 37 L/24 patřící k 22. tankové divizi v roce 1942 na Krymu Zdroj: ČTK
Samohybná děla Sturmgeschütz III byla určena k přímé podpoře pěchoty Zdroj: Profimedia.cz
Sturmgeschütz III v akci Zdroj: Profimedia.cz
StuG III s 5mm kanonem na východní frontě Zdroj: ČTK
StuG III Ausf.E s kanonem 7,5 cm KwK 37 L/24 patřící k 22. tankové divizi v roce 1942 na Krymu Zdroj: ČTK
Samohybná děla Sturmgeschütz III byla určena k přímé podpoře pěchoty Zdroj: Profimedia.cz
Sturmgeschütz III v akci Zdroj: Profimedia.cz
Faktická i morální podpora pěchoty
Vysoké počty vyrobených Stugů měly svůj důvod. Díky nízké výšce 2,17 metru – například německý střední tank Panzerkampfwagen V Panther měl horní stranu věže tři metry nad zemí – se děla v podrostu nebo v terénu snáze ukryla. Vzhledem k tomu, že dělo nemělo otočnou věž, zaměřovalo cíl pohybem pásů. Pro zkušenou posádku to ale nepředstavovalo žádný problém, což dokládá i nejméně 20 000 nepřátelských tanků zničených těmito samohybnými děly do konce roku 1944.
Nicméně hlavním úkolem děl Sturmgeschütz III nebyl boj s nepřátelskými obrněnci, to měly na starosti tanky nebo stíhače tanků. Samohybné Stugy působily hlavně jako přímá palebná podpora pěchoty a mezi německými pancéřovými granátníky měly tak dobrou pověst, že je velitelé nechávali postupovat vpřed i poškozené nebo bez munice. Podle tvůrců dokumentu Tajemství nacistických válečných zbraní, který najdete on-line na webu Prima ZOOM, to pěchotě dávalo pocit jistoty a zvyšovalo její morálku.
Samohybná děla Sturmgeschütz III neomezovala své působení jen na německou armádu. Němci prodali desítky kusů Finům, kteří je v roce 1944 nasadili proti postupující Rudé armádě. Na konci druhé světové války je využívali i Maďaři, Rumuni a Bulhaři nebo Španělé. V letech 1955–56 dodalo Československo nejméně 32 ukořistěných Sturmgeschütz III do Sýrie, která je použila v Šestidenní válce v roce 1967 proti Izraeli.
ZDROJ: Wikipedia
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
