Pancéřovou pěst hravě odpálí i děti. Podívejte se, jak snadno se dá vystřelit

Pancéřová pěst byla geniálně jednoduchá a jednoduše geniální. Jak na výrobu, tak na obsluhu, což v praxi znamenalo, že z ní po rychlém zaškolení mohly střílet i děti. Hitlerjugend i muži důchodového věku v posledních dnech před Hitlerovou sebevraždou právě jimi ohrožovali postupující sovětské tanky. V druhé světové válce se jimi bojovalo ještě po Hitlerově smrti během Pražského povstání.

Jednoúčelové, ale plně funkční

Z ramene odpalované protitankové střely a jejich princip se v zásadě dodnes nezměnil. Z výmetné roury se odpálí kumulativní střela, která se propálí do tanku, kde žhavé plyny a střepiny zlikvidují vše živé. Let granátu stabilizovala ocelová křidélka, která se rozvinula okamžitě po odpalu. I tento technický princip zůstal dodnes zachován.

Gránátometník se mohl schovat kdekoliv. V díře po granátu, v horních patrech budovy, v zákopu nebo za hromadou sutin. Jediné, co si musel hlídat, bylo, aby nestřílel v příliš uzavřeném prostoru, protože by plyny uvolněné ze střely mohly ublížit jemu samotnému (pokud by stál blízko zdi) nebo spolubojovníkovi, jenž by stál za ním. Proto byla pancéřová pěst ideální pro boj v městské zástavbě, kde úkrytů bylo mnoho, zato tankistům se mnohem hůř kontrolovalo okolí. K tomu byla nutná podpora pěchoty.

Do prosince 1944 bylo vyrobeno 1,3 milionu kusů pancéřových pěstí. Kdyby každá z nich našla svůj obrněný cíl, došly by Sovětům tanky daleko před Berlínem.

Zdroj: Encyclopedia Britannica