Tanky v první světové válce: Němci postavili směšný počet, s největším skvostem přišli Francouzi

Tankové bitvy byly za první světové války poměrně jednostrannou záležitostí. Na německé pozice se v závěru bojů valily stovky britských a francouzských tanků, Němci význam nové zbraně vůbec nepochopili.

Během první světové války na západní frontě v rozporu se slavným románem Ericha Remarqua rozhodně žádný klid nepanoval. Přes území nikoho tu na sebe ze svých zákopových linií nevraživě zírali z jedné strany Němci, z druhé pak Francouzi a Britové, k nimž se v roce 1917 připojili i Američané.

Co bude, až dojdou vojáci?

Vzájemné ostřelování tu pak přerušovaly náhlé masivní ofenzívy, během kterých se po dělostřelecké přípravě hnaly tisíce pěšáků proti zákopům nepřítele. Šlo o nesmírně krvavé útoky, kdy těžké kulomety na stovky metrů kosily vojáky snažící se překonat rozlehlá pole zátarasů, kráterů po dělostřeleckých granátech a ostnatého drátu. Betonové pevnůstky a dokonalý systém zákopů přitom obránce chránily i před silnou dělostřeleckou palbou.

Zejména Britové a Francouzi se brzy začali obávat, že jim při těchto čelních útocích jednoho krásného dne jednoduše dojdou vojáci. Vojenští Inženýři proto začali rozpracovávat koncepci obrněného vozidla, které by díky pancéřování překonalo nepřátelské obranné pásmo včetně zákopů a uchránilo živou sílu před těžkými ztrátami. Tak se zrodily první tanky.

Na můj povel, rychlostí chůze vpřed!

Nejaktivnější byli Britové – jejich kosodélníkový Mark I se na bojišti objevil poprvé v bitvě na Sommě v září 1916. Byl neohrabaný, pomalý a kvůli horku a výfukovým plynům uvnitř korby představoval větší nebezpečí pro svou sedmičlennou posádku, než pro překvapené Němce. Britové se ale nevzdali a v červnu 1917 poslali do boje vylepšené tanky Mark IV, kterých bylo nakonec vyrobeno 1220 kusů.

Hlavním smyslem těchto tanků bylo jet krokem před pěchotou, překonat ostnatý drát a vyčistit zákopy – proto také střílely hlavně do stran. Co se mělo dít po průlomu nikdo moc neřešil. Brzy se však ukázalo, že bude nekrytá pěchota po překonání obranné linie nepřítele potřebovat svižnější obrněnou podporu nejlépe s dostatečnou palebnou silou. Potřebný stroj nabídli Francouzi.

Kouzlo francouzského tanku

Nebylo to ale hned. Jejich představa obrněného vozidla nejprve vedla k tanku Schneider CA1, což byl v podstatě pásový traktor se 75mm dělem vpředu a poměrně nízkou užitečností (a životností) na bojišti. Teprve když se do hry vložila automobilka Renault, začaly se dít věci.

V roce 1917 tak Němci poprvé zírali na legendární stroj Renault FT-17. Na rozdíl od britského Mark IV (28 tun) vážil francouzský tank pouhých sedm tun, měl otočnou věž s 37mm kanonem a dva muži se v něm mohli relativně bezpečně prohánět po bojišti rychlostí 8 km/h. Taktikou Francouzů bylo nasadit tyto stroje v celých rojích – ostatně do konce první světové války se jich podařilo vyrobit 3177 kusů.

Pro případ, že válka potrvá do roku 1919, plánovali spojenci vrhnout na bojiště obří armádu několika tisíc tanků a s jejich pomocí prorážet nepřátelské linie. Jejím základem se mělo stát až 12 000 tanků Renault FT-17.

Proč neměli Němci téměř žádné tanky?

Němci na rozdíl od Francouzů a Britů, ale také třeba Američanů, do konce války postavili pouhých 20 tanků jediného typu A7V. Vážil přes 30 tun, kromě kanonu 57 mm se ježil šesti kulomety a měl 18člennou posádku. Komplikovaný vývoj a extrémně nákladná produkce prvních tanků Němce zkrátka nelákaly. Proč? Protože je nepotřebovali.

Jejich taktikou byla dokonalá obrana, z níž byli schopni podniknout útok rychleji a s větším efektem, než Britové a Francouzi se svými tanky. Neznamená to ale, že by Němci na použití tanků úplně rezignovali. Na konci války s oblibou používali ukořistěné britské Mark IV nebo i novější Mark V, dokonce při jednom svém útoku nasadili 40 těchto tanků. Odhaduje se, že v německých barvách nakonec sloužila 3 procenta všech britských strojů.

Zdroj: BBC

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom