Nejhorší tanky světa: Tyto válečné stroje dávno nepatří na bojiště, stále ho však neopustily

V této souvislosti se nabízí otázka, zda jsou všechny nasazené tanky stejně dobré a zda existují na světě modely, které můžeme s klidným svědomím označit za nejhorší?

Armády celého světa provozují kolem 73 000 tanků nejrůznějších typů, z nichž zdaleka ne všechny patří mezi tankovou elitu. Tato oblast vojenské techniky je přitom natolik konkurenční, že jsou špatné nebo zastaralé tanky v boji rychle zničeny. Zatímco nedostatky některých modelů mohou zůstat skryty po celá desetiletí, aby se naplno projevily v prvním ostrém střetu, jiné mnohdy původně kvalitní tanky zkrátka jen slouží příliš dlouho. Ať už je důvod jakýkoliv, server Popular Mechanics vybral pět tanků, které si podle něj měly zařadit zpětný chod a co nejrychleji zacouvat na smetiště dějin.

Mohlo by vás zajímat: Legendární letadlo Thunderbolt roztrhá na kusy i tank. Podívejte se na drtivou palbu 70 střel za sekundu

T-34/85, Korejská lidově demokratická republika

Jedním z nejikoničtějších tanků druhé světové války byl sovětský střední tank T-34. Vznikal v přísném utajení a 76,2mm kanón, slušné pancéřování a skvělá průchodnost terénem mu zajistily respekt německého wehrmachtu. Model T-34/85 vybavený silnějším 85mm kanónem pak Sovětům otevřel v roce 1945 cestu na Berlín.

O téměř 80 let později jsou tanky T-34/85 stále ve výzbroji severokorejské armády. Mají sice nové podvozky a lamelový pancíř sloužící k ochraně před protitankovými střelami, proti jihokorejským K-2 a americkým M1A2 by se ale jejich životnost počítala na sekundy.

Arjun, Indie

Vůbec první tank kompletně postavený v Indii má za sebou zřejmě nejdelší období vývoje jakéhokoliv obrněného vozidla v moderní historii. Původně měl být zařazen do služby v roce 1985, nakonec k tomu došlo až v roce 2009 celých 37 let poté, co padlo rozhodnutí o jeho stavbě.

Názvem svého tanku Indové nechtěně vystihli jeho podstatu. Princ-válečník Arjun, v české transkripci Ardžuna, je jedním z hlavních hrdinů staroindické Mahábháraty. Stejně jako je jeho básnický předobraz neustále zmítaný pochybnostmi, jestli bojovat, nebo se stáhnout do ústraní a meditovat, má za sebou i indický hlavní bojový tank komplikovaný vývoj. Průběžné změny koncepce včetně přezbrojení ze 105mm kanónu na 120mm a podstatného zesílení pancíře zvýšily jeho váhu z původních 40 na dnešních 62 tun a z poměrně svižného tanku se postupně stalo jedno z nejpomalejších obrněných monster.

T-72, Rusko

Na konci 60. let se Sovětský svaz rozhodl vyvinout tank, který by byl ve všech ohledech lepší než existující tanky NATO. Tak vznikl T-72 osazený výkonným 125mm kanónem, pokročilou pancéřovou ochranou a nízkým profilem, který se po bojišti pohyboval vysokou rychlostí. Továrny v Sovětském svazu i dalších zemích postupně vyrobily kolem 17 700 kusů T-72 a dodnes je ve variantách T-72B a T-72B3 najdeme v ruské armádě a v podobě kompletně modernizované verze T-72M4 CZ i v Armádě České republiky.

I když je původní T-72 papírově silným tankem, má spoustu handicapů. Nízký profil, který snižuje detekování tanku, neumožňuje dostatečně zvednout hlaveň a střílet do výškových budov. Tank také trpí nedostatkem moderní munice, která je navíc uložena v prostoru posádky a při průniku střely pancířem často exploduje.

Poprvé se tyto nedostatky projevily při první válce v Zálivu v roce 1991, kdy irácké tanky překvapivě často explodovaly. Stejně tak při ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 ztratili Rusové za šest týdnů 471 tanků, z toho 264 T-72, a sociální sítě zaplavily snímky a videa zničených ruských obrněnců s věžemi odhozenými mnoho metrů daleko.

T-80, Rusko

I tento pohrobek sovětské éry slouží stejně jako T-72 mnohem déle, než jeho konstruktéři původně zamýšleli. Oba tanky sdílejí stejné problémy a jsou si podobné co do pancéřování, výzbroje i vzhledu s jedním podstatným rozdílem – zatímco T-72 pohání dieselový motor, je T-80 osazený plynovou turbínou primárně spalující benzín. To na jednu stranu umožňuje T-80 provozovat i v nízkých teplotách, zároveň ale kvůli vysoké spotřebě činí tank více závislým na pravidelném přísunu paliva. Komplikace způsobené nutností dodávat na bojiště v dostatečném množství minimálně dva typy paliva napomohly k zastavení ruské ofenzívy v začátku války proti Ukrajině.

Tiam, Írán

Ajatolláhovský režim v Teheránu v posledních čtyřech desetiletích vyvinul hned několik tanků, které jsou ale vždy odvozeny z modelů dodaných íránskému šáhovi ještě před pádem jeho režimu v roce 1979. Asi nejpodivnějším produktem íránských inženýrů je v tomto směru hlavní bojový tank Tiam, což v překladu znamená Oči. Jeho podvozek a korba jsou odvozené z amerického M47 Patton, který sám o sobě pochází z 50. let, věž pak dodal stejně starý čínský tank Typ 59, který je sám o sobě kopií sovětského T-54A. Jde tak o vzácný příklad kombinace americko-čínské technologie.

I když se Tiam pyšní přídavným pancéřováním, je podobně jako další „moderní“ íránské zbraně založený na půl století starých tancích a proti západním strojům typu M1 Abrams nebo Leopard 2 nemůže obstát. Podle Popular Mechanics Tiam kombinuje špatné vlastnosti většiny výše zmíněných strojů do druhořadého konceptu, přičemž jak ukazuje konflikt na Ukrajině, obsadit ve válce druhé místo nedává žádný smysl…

ZDROJ: Popular Mechanics / Military Today / The Tank Museum