100 000 mrtvých za čtyři dny. Němce ve zlomové bitvě zaskočily stovky tanků i obří dělostřelectvo

Řeč je o bitvě u Amiens, která se odehrála mezi 8. a 12. srpnem 1918 a během pouhých čtyř dní v ní smrt našlo přes 100 000 vojáků. Zdrcující ztráty zaznamenalo právě Německo, které u Amiens přišlo o poslední zbytky iluzí, že dovede válku do vítězného konce. Výsledek střetu navíc z druhé strany posílil morálku mocností Dohody definitivně ukončit čtyřletý konflikt.

K tématu: Alternativní historie: Co kdyby Německo vyhrálo první světovou válku?

Na začátku roku 1918 se zdálo, že první světová válka došla ke svému vrcholu. Německo provedlo sérii útoků na západní frontě, skrze které se snažilo dosáhnout rozhodujícího vítězství před tím, než by Americké expediční síly mohly zasáhnout plnou silou. Tyto útoky však selhaly a válka se ocitla v patové situaci. Protože Německo hrálo o čas, generál Erich Ludendorff přišel s plánem na překvapivou ofenzivu, prostřednictvím které chtěl ještě před koncem března 1918 prolomit obranné linie zemí Dohody a dosáhnout na západě rychlejšího postupu.

Přestože německá ofenziva zaznamenala úvodní úspěch, spojenecké síly se rychle zformovaly a vzdorovaly německému tlaku. Postupně se pak situace začala měnit, německá armáda pociťovala narůstající únavu, sláblo také její zásobování a morálce nepomohl ani fakt, že se neustále zvyšoval počet Amerických expedičních sil v Evropě, posilující celkovou pozici spojenců.

Stodenní ofenziva začíná

V průběhu léta 1918 se pak mocnosti Dohody nacházely ve fázi, kdy mohly koordinovat rozsáhlý společný útok, který měl zafungovat stejně jako březnová představa generála Ludendroffa. Tedy přejít do ofenzivy, prolomit obranu nepřítele a zasadit mu zdrcující úder, po kterém by byl vytlačen z pozic a přinucen k ústupu. Jako místo plánovaného střetu vybralo americké, britské, kanadské, australské a francouzské velení město Amiens s tím, že ofenzivu plánovalo zahájit brzy ráno 8. srpna.

Klíčem k úspěchu měla být přesná koordinace pěchoty, tanků a leteckých sil, které se měly spoléhat na pečlivé přípravy. V rámci nich spojenci pod velením britského generála Henryho Rawlinsona prováděli důkladný průzkum terénu, pozic nepřítele i komunikačních linií, jejichž přesně načasované narušení mělo výrazně oslabit koordinační schopnosti německé armády. Vše bylo připraveno a dvacet minut po 4. hodině ranní začalo příslovečné peklo.

Překvapivý úder

Bojiště bylo zahaleno mlhou, což nahrávalo spojencům a jejich snahám zaskočit svého nepřítele. První útok provedli Britové spolu s Kanaďany a Australany, nikoliv však pouze prostřednictvím pěší armády. Jak už je uvedeno výše, jedním z důležitých faktorů bylo použití těžké techniky, včetně 500 tanků a více než 2 000 dělostřeleckých baterií, které znemožnily Němcům reagovat střelbou a umožnily vojskům Dohody překonat značnou vzdálenost na bojišti. Letadla pak z výšky prováděla průzkum německých pozic a sehrála klíčovou roli v ničení komunikační infrastruktury.

Rozhodující pro výsledek bitvy byla rychlost, se kterou vojska Dohody postupovala vpřed a nedávala Němcům šanci postavit se na odpor. Dezorientovaná a nejednotně fungující německá obrana v rychlosti opouštěla důležité strategické body a nestíhala za sebou ani ničit vlastní zbraně, které se mohly rázem obrátit proti nim. Během prvních tří hodin tak bylo zajato necelých 30 tisíc německých vojáků, 338 děl a osvobození se dočkalo 116 měst a vesnic. I to přispělo k tomu, že 8. srpen označil generál Ludendorff ve večerních hodinách za černý den pro německou armádu a patrně i on už cítil, že spojence zřejmě nebude možné zastavit.

Černý den německé armády

Historie pak ukázala, že bitva u Amiens odstartovala tzv. stodenní ofenzivu, v rámci které dokázala vojska Dohody prolomit i Hindenburgovu linii, za kterou se Němci stáhli, a využila také revoluce, která vypukla ve vyčerpaném německém zázemí. Tím došlo ke zhroucení císařstvi a 11. listopadu 1918 bylo v Compiègne podepsáno příměří.

Zdroj: Australian War Memorial, US National Archives, Encyclopedia Britannica