V nejkrvavější bitvě první světové války padlo přes milion mužů. Území bylo prakticky bezcenné

1. červenec je smutnou vzpomínkou na výročí jedné z nejnákladnějších a nejkrvavějších bitev první světové války. V tento den zahájily britsko-francouzské divize kombinovaný útok proti dobře opevněným německým obráncům v povodí řeky Sommy ve Francii. Od ranních hodin opouštěly vlny útočících vojsk zátiší svých nepohodlných zákopů a postupovaly přes „zemi nikoho“ rovnou vstříc těžké nepřátelské kulometné palbě. Na konci dne útočící řady prořídly o 57 tisíc vojáků, z nichž 20 tisíc přišlo nenávratně o svůj život. A co hůř, obrovské krveprolití s vývojem války prakticky nijak nehnulo. První ofenzíva tak předznamenala těžké několikaměsíční boje, jejichž válečná řež si vyžádala zhruba přes milion mrtvých.

Čtěte také: Pán prstenů vs. realita: Tolkien do slavné fantasy promítl reálné hrůzy první světové války

Zakopaní obránci

Plán útoku britských a francouzských sil s těžkým srdcem odsouhlasil generál Douglas Haig, který chtěl termín hlavní ofenzívy oddálit. Vývoj válečných situací totiž Britům nijak nepřál, neboť v únoru roku 1916 se francouzská strana dostala pod tlak neúnavných německých tažení na Verdun. Hlavní odpovědnost při útoku na Sommě tak připadla Britům. I přes značné peripetie se britské velení původních záměrů drželo, byť s menším počtem sil a prostředků. Možná proto došlo na taktické chyby, nepřipravenost a špatné naplánování. Vítězství na Sommě však bylo pro spojence důležité. Pevná obrana německého rivala totiž dlouhodobě uvedla západní frontu do patu.

Neúčinné dělostřelectvo

Osudnému útoku předcházelo týdenní dělostřelecké bombardování, jež započalo 24. června 1916. Během ohlušující vřavy britská a francouzská děla vypálila na německé pozice těžko představitelných 1,5 milionů granátů. Četné výbuchy měly za úkol jediné: oslabit vyčkávajícího nepřítele a alespoň narušit nepřátelské zákopy. Velení hlavního úderu počítalo také s tím, že pod mohutnou palbou dojde k odstranění strategicky položených překážek z ostnatého drátu, které působily nemotorné pěchotě nemalé obtíže.

Mohlo by vás zajímat: Jak se komunikovalo během první světové války? Pomáhali psi, holubi i vlajky

Početné dělostřelectvo však selhalo ve všech cílech. Německé výkopové systémy byly totiž naneštěstí hluboké a svým obyvatelům ve zbrani nabízely bezpečné krytí. Nepřítel tak nakonec utrpěl pouze nepatrné ztráty. Navíc špatně mířená nebo nevhodně zvolená munice pečlivě zbudovaným robustním betonovým bunkrům téměř neublížila, přičemž dokonce i většina ostnatých drátů svoji roli plnila němě dál.

Výhody obránců

Ostatně přestože byla tato francouzská válečná lokalita po určitou dobu poměrně klidná, německé obranné přípravy pracovaly nepřetržitě. Provizorní zákopy se brzy proměnily na působivé komplexy, jejichž útroby zahrnovaly zdravotnická zařízení, kuchyně, prádelny a jednoduché elektrárny. Mnohá zařízení vlastně ani nebyla ukryta v prvních liniích, nýbrž pečlivě skryta v nedalekých lesích nebo vesnici.

O jejich existenci tak neměli nepřátelští pozorovatelé ani zdání. Němečtí obránci rovněž disponovali výborným výhledem na bojiště, což protivníkům válečné přípravy a manévry citelně znepříjemnilo. Zakopaní Němci také hospodařili s obrovskými zásobami munice a spoustou těžkých zbraní.

Útok začíná

Do hlavního útočného tažení se v prvopočátku zařadilo 18 divizí, z nichž většina patřila k Britským expedičním silám (BEF). (Do bojů se po jejich bok později přidaly posily z Nového Zélandu, Austrálie a například Kanady.) Proti číselné přesile se krčilo asi 10 německých divizí. Bitva na Sommě začala přesně před 106 lety 1. července roku 1916. Naneštěstí pro britsko-francouzskou armádu Němci o chystané ofenzívě dobře věděli, tudíž byli na velký střet dobře připraveni po boku svých zbraní a děl. Velké tažení tedy konečně začalo a na bojišti vypukla doslova krvavá jatka. Mnoho útočících vojáků bylo zabito nebo zraněno už v okamžiku, kdy tito nešťastníci vystoupili ze svých krytů napovrch. Oslabeným vojákům se pod 66kilogramovou bagáží podlamovala kolena, přičemž ani těžký terén jejich přesun nijak nezpříjemňoval. Takové terče byly pro německé střelce snadným cílem, což dokládají jenom těžko uvěřitelná čísla.

Přes milion padlých

Během prvního dne bylo z boje vyřazeno 58 tisíc vojáků, z nichž celá třetina padla. I přes těžké ztráty však Haig v ofenzívě pokračoval. Situace se ale nelepšila, neboť k německým zákopům přišlo již 11. července posílení z Verdunu. Britské velení bylo nicméně přesvědčeno, že nepřítel podlehne vyčerpání a nastane finální průlom. Těžké boje však pokračovaly a do útoku se zapojily vůbec poprvé v historii válek tanky. Němci se železných obrů zprvu skutečně zalekli a tanky zaznamenávaly drobné úspěchy, ovšem vychytralý nepřítel brzy odhalil jejich zranitelnost a hrčící těžkotonážníky efektivně ničil. Celkově byly britsko-francouzské útoky sice pomalé a ztrátové, ovšem stále progresivní. S blížícím se podzimem se ale začalo horšit počasí. Rozbombardovaná půda se proměnila v blátivý marast a vojáci nebyli schopni chůze, natož těžkých bojů.

Bitva na Sommě nakonec skončila v polovině listopadu roku 1916. Někteří historici dodnes tvrdí, že kdyby spojenci pokračovali v útočení dál, během několika týdnů by německé linie skutečně prolomili. Těžko dnes říci, jak by bitva na Sommě nakonec dopadla. Během usilovných pětiměsíčních bojů ovšem Britové a Francouzi získali asi 12 kilometrů téměř bezcenného území, které mělo prakticky nulovou strategickou hodnotu. Takové (ne)vítězství stálo životy 420 tisíců britských vojáků a 200 tisíců jejich francouzských bratrů ve zbrani. Ani bránící se Němci však neušli výraznému vojenskému prořídnutí. Jejich počty se po bitvě na Sommě ponížily o půl milionu.

Zdroj: History Channel / National Army Museum / Imperial War Museum