Pán prstenů vs. realita: Tolkien do slavné fantasy promítl reálné hrůzy první světové války

Nechybělo mnoho a dílo Johna Ronalda Reuela Tolkiena nikdy nemuselo spatřit světlo světa. Oxfordský profesor anglického jazyka a literatury totiž původně vymýšlel krátké příběhy jen pro své děti, postupně se však nechal přemluvit k publikování Hobita. Koncem 30. let se kniha stala nečekaně oblíbenou nejen mezi dětskými, ale i dospělými čtenáři, což podnítilo Tolkiena k sepsání temnějšího pokračování – což samozřejmě není nic jiného než milovaný Pán prstenů. V seriózněji laděné fantasy autor využil vlastních drsných zkušeností z první světové války.

Válka jako inspirace

Tolkien dobrovolně vstoupil do britské armády v roce 1916, nedlouho po sňatku se svou celoživotní láskou Edith Bratt. Účastnil se třeba nechvalně známé bitvy na Sommě, kde onemocněl zákopovou horečkou. Po dlouhém léčení se na bitevní pole už nevrátil, do konce války však v armádě zůstal a za svou službu se dočkal povýšení na poručíka.

Zkušenosti z první linie se však promítly i do Pána prstenů. První světová válka byla totiž od počátku nazývána nejen velkou válkou, nýbrž i „válkou, která ukončí všechny války“. Původně idealistické heslo bylo později užíváno spíše sarkasticky, jelikož tato myšlenka se ukázala jako zcela mylná – což platí i pro válku o prsten, jež rovněž neznamenala ukončení všech konfliktů Středozemě.

Tolkienův vnuk Simon Tolkien srovnával pokrok ve válečném průmyslu první světové války se smrtícími technologiemi, které Sarumanova a Sauronova vojska využívala v knize. Stejně tak i přátelství a neustálá blízkost hobitího kvarteta měla údajně symbolizovat bratrství, jež se v zákopech první světové války vytvářelo mezi vojáky. A konečně Frodova neschopnost vrátit se po zničení prstenu k normálnímu životu je jasným odkazem na vykořenění válečných veteránů, kteří se po návratu z bojů rovněž jen těžko vracejí k předválečnému způsobu života.

Nekompromisní pozorovatel

Sám J. R. R. Tolkien tato srovnání spíše odmítal, těžko však zjevnou podobnost nevidět. Místa jako Mrtvé močály a Morie vykazují velkou podobnost s válečnými zákopy (mrtvá těla v močálech jsou odkazem na opravdové mrtvoly zapadlé v bahně), jinde zase autor využívá draků jako analogie k tankům, jež byly prvně použity právě ve velké válce a představovaly obdobně ničivou sílu. Tolkien tedy v industrializaci a technologickém pokroku užívaném k válečnému běsnění viděl ztělesnění zla.

Není pochyb o tom, že byl Tolkien vynikajícím pozorovatelem skutečného světa, jehož různé atributy dokázal následně přetavit do poutavých fantaskních děl. Zájem o jazykovědu se projevil v rozmanitých dialektech, jimiž postavy Středozemí hovoří, a jména postav se rasu od rasy liší v souladu s regionální mytologií, kterou se Tolkien inspiroval. Obdobně jsou různé lokality Středozemě inspirovány některými oblastmi Anglie či kontinentální Evropy v rozličných historických etapách. V tomto duchu byl třeba Mordor vytvořen na základě Sicílie a Hora osudu vychází ze sopky Stromboli.