Hitlerův gigantický supertank na bojišti selhal. Pak se dostal do rukou Sovětům

Za vznikem tanku Pz.Kpfw.VII zvaného Maus, tedy myš, stál konstruktér Ferdinand Porsche pocházející z Vratislavic nad Nisou. Tank měl původně vážit 100 tun, později byl váhový limit zvýšen na 120 a nakonec na 180 tun. Porsche představil Hitlerovi nákresy tanku v červnu 1942 a nadšený vůdce souhlasil.

Za výrobu podvozků, věží a výzbroje odpovídala firma Krupp v Essenu, finální montáž ale měla na starosti berlínská firma Alkett. Odpružení podvozku dostala na starost Škoda Plzeň, která navrhla rozložit váhu kolosu na 48 pojezdových kol.

Přečtěte si také: Pražské stíhače tanků byly noční můrou Sovětů. Podívejte se, jak s nimi nacisté kropili nepřítele

Pancéřová pevnost se dvěma děly

Svými rozměry – šířka 3,7 metru, délka 10,2 metru, výška 3,6 metru – a při hmotnosti 180 tun toto ocelové monstrum překonávalo všechny dosud zavedené typy tanků (např. tank Tiger II vážil 68 tun). Tank obsluhovalo šest lidí – řidič s radistou seděli v přední části podvozku, velitel, střelec a dva nabíječi měli místo ve věži.

Pancéřování odpovídalo výkonům, které Hitler od nového supertanku očekával. Přední plát podvozku měl sílu 220 mm, svislé boky a zadní pancíř 190 mm. Věž, která vážila 55 tun, měla pancéřování ještě silnější – zepředu 240 mm, z boků a zezadu 200 mm pancíře.

Aby dostál své roli pojízdné pevnosti, byl Maus vyzbrojen hned dvěma děly. Hlavní zbraní bylo dělo 128 mm KwK44 L/55 (32 kusů munice), s ním spřažené pak 75 mm KwK 44 L/36.5 (200 nábojů), k tomu 7,92mm kulomet. Původně měl být tank vyzbrojen i plamenomety s dosahem až 200 metrů, k tomu ale nakonec nedošlo.

Maus měl k dispozici dvě vnitřní nádrže na 1 600 litrů, k tomu dalších 1 000 litrů v odhoditelném sudu na zádi korby. To se zdá být docela dost, ale vzhledem k tomu, že při jízdě na silnici spotřeboval Maus asi 1 600 litrů paliva na 100 km (a v těžkém terénu si mohl supertank „vzít“ až 4 000 litrů na 100 km), nebyl jeho akční rádius nijak velký.

Bylo vyzkoušeno několik různých motorů, nakonec ale zvítězil dieselový motor o výkonu kolem 1 200 koní. Ani tento výkon ale nestačil na rychlost vyšší než 12 km/h – a to ještě mimo terén. Na druhou stranu měl tank dobrou průchodnost terénem a byl překvapivě hbitý. Dokázal se otočit na 7,25 metru, což sice bylo víc, než potřeboval Tiger, ale mnohem méně, než vyžadoval americký Sherman.

Mohlo by vás také zajímat: Ukořistěný ruský tank byl v Praze už v roce 1942. Budil tehdy respekt a dával Čechům naději

Výroba prototypů a bojové nasazení

Němečtí tankoví velitelé v čele s ostříleným Heinzem Guderianem supertěžkému tanku nedůvěřovali, Hitler se ale nenechal odradit. První prototyp chtěl mít do konce roku 1943 a pro rok 1944 objednal výrobu deseti kusů měsíčně. Tento plán ale překazili Spojenci, kteří v průběhu roku 1943 Essen a Kruppovy závody několikrát masivně bombardovali a vývoj supertěžkého tanku tím o mnoho měsíců zpozdili.

I přes tyto potíže se podařilo vyrobit několik kusů podvozků a věží, takže 23. prosince vyjel z berlínské továrny Alkett první prototyp V1, později následoval prototyp V2. Tou dobou už ale mělo Německo silný nedostatek cenných surovin a nákladné projekty musely jít stranou a nepomohly ani Porscheho intervence u Hitlera. Na konci roku 1944 oba stroje skončily v hangáru na okraji Berlína.

Když se k hlavnímu městu Německa přiblížila Rudá armáda, vzpomněli si jeho obránci i na supertěžké tanky. V březnu 1945 se prototyp V2 octnul na obranné linii u Wunsdorfu, ani jednou však nevystřelil. Posádka s ním obtížně manévrovala, a když se porouchal motor, musela tank opustit a vyhodit do povětří. Oba prototypy supertanku Maus pak ukořistila Rudá armáda.

V květnu 1946 sovětské velení rozhodlo osadit podvozek prototypu V1 věží z prototypu V2. Vzniklý hybrid pak byl odeslán do Sovětského svazu k testování. Výsledky ale nebyly nijak povzbudivé, respektive Sověti neviděli v supertěžkých tancích na bojišti žádnou budoucnost. Tento Maus je dnes k vidění v tankovém muzeu Kubinka.

ZDROJ: Hot Cars