Hitler mohl mít luxusní tank, který předběhl dobu. Jeho náhrada už byla průšvihem

Právě nacistická část konstruktérovy minulosti zůstává při kompletním ohlédnutí za jeho životem velmi kontroverzní, zvlášť když je spojená i s přímým vlivem na dosud největší konflikt moderních dějin. Porsche totiž stál za konstrukcí minimálně dvou tanků, které na jednu stranu předběhly svou dobu, ale na stranu druhou se projevily jako nepříliš vhodné a na bojišti ne plně funkční.

Mohlo by vás zajímat: Od trakaře k autům na obloze: Jak začal překotný vývoj automobilů?

Ferdinand Porsche se narodil 3. září 1875 ve Vratislavicích nad Nisou (německy Maffersdorf) coby jediný syn technika a majitele dílny Antonína Porscheho. I z tohoto důvodu měl Ferdinand už jako dítě velký zájem o mechanické stroje a automobily a za tímto účelem mu otec umožnil studovat v Německu. V roce 1893 se Ferdinand přestěhoval do Vídně, aby studoval strojní inženýrství a mohl začít pracovat jako konstruktér. Zaměstnán byl u několika společností, mezi nimiž byla i společnost Lohner-Werke, která se díky specializaci na elektronické pohony stala velmi důležitou pro budoucí směřování vlastních Porscheho projektů.

Od vlastního vozu k tanku

V průběhu let směřujících k druhé světové válce navrhl první vlastní vůz – Porsche 27-80, stal se technickým ředitelem v Austro-Daimler a v roce 1930 odešel do společnosti Mercedes-Benz. Odtud už byl jen krok k tomu, aby byl pověřen vedením Hitlerova projektu Volkswagen – lidový vůz – a stál u zrodu legendárního Typu-1 alias Brouka. Šlo o jeden z nejúspěšnějších automobilů v historii, který byl vyráběn po mnoho let, právě úspěch projektu Volkswagen ale Porschemu otevřel dveře k dalším příležitostem ovlivněných začátkem a průběhem druhé světové války. Coby osobní přítel Adolfa Hitlera se účastnil několika výběrových řízení na nové tanky, a i když zprvu neuspěl a zakázka na nový moderní tank, z něhož vzešel legendární Tiger, byla přidělena firmě Henschel, do válečného průmyslu přece jen promluvil.

Čtěte také: Legendární útočná děla nacistů zničila přes 20 000 tanků. Na nepřítele se hrnula i bez munice

Porscheho Tiger neuspěl především kvůli jeho složité konstrukci a elektromotoru, jenž předběhl svou dobu. Ačkoliv bylo zadání pro obě společnosti stejné, Henschel nabídl jednodušší verzi, byť stále o mnoho komplexnější a složitější, než tomu bylo například u sovětských tanků T-34. V den Hitlerových 53. narozenin tak musel Porsche spolknout hořkou pilulku umocněnou i tím, že kvůli své sebedůvěře nechal Ferdinand Porsche už dopředu připravit sto kusů podvozku nového tanku včetně pohonné jednotky, a po prohře ve výběrovém řízení přišlo dilema, co s již vytvořenými stroji udělat. Porsche proto přišel s návrhem na jiný tank, stíhač tanků Ferdinand, na kterém začal obratem pracovat.

Příliš těžký Ferdinand

Konstrukce tanku Ferdinand byla založena na původním konceptu tanku Tiger (P) a jeho vlastnosti zahrnovaly mohutné pancéřování a výkonný kanón ráže 88 mm, který byl schopen prorazit pancíř mnoha nepřátelských tanků na vzdálenost až 3 km. Tento kanón byl umístěn na masivním trupu s nízkým profilem, což umožňovalo tanku Ferdinand pohybovat se přes terén s menší pravděpodobností odhalení nepřátelskými silami. Ferdinand měl ovšem mnoho nedostatků, které se ukázaly jako fatální na bojišti. Tank nebyl příliš pohyblivý a jeho velká hmotnost způsobovala časté poruchy motoru a převodovky. Měl rovněž nedostatečnou obranu proti útokům pěchoty a dělostřelectva, což se projevilo v jediné bitvě u Kursku, kde byl aktivně zapojen.

Stroj se propadal do bahna, na jeho odtah bylo zapotřebí hned několik vlekacích tanků a nedostávalo se ani součástek pro opravu. Problémem byla i spotřeba 600 litrů na sto kilometrů nebo velmi nízká rychlost, kterou podtrhovalo i časté nucené opuštění tanku kvůli závadám, které nebylo možné vyřešit na místě. I proto bylo mnoho tanků Ferdinand zničeno Němci a dodnes existují pouhé dva kusy. Jeden v muzeu v Rusku a druhý ve Spojených státech. Porsche navíc neuspěl ani s dalším konceptem supertěžkého tanku Maus, který byl rovněž poháněn hybridním ústrojím, ale na rozdíl od Ferdinanda se do boje vůbec nedostal a zbyly pouhé dva prototypy. Už jen hmotnost, která měla činit nejprve 100, ale následně 188 tun, budila hrůzu stejně jako 128mm kanón. Stejné problémy jako u Ferdinanda přinutily Hitlera ukončit plány i na výrobu tohoto tanku.

Zdroj: R. Osteroth – Ferdinand Porsche, průkopník a jeho svět, G.  Knopp – Hitlerovi manažeři, I. Pejčoch - Obrněná technika 2