Nejděsivější zbraň světa? Určitě plamenomet

Plamenomet M2 používali Američané za druhé světové války hlavně v Pacifiku Zdroj: Wikimedia Commons/Lance Cpl. Russell Midori

Nejděsivější a nejzákeřnější zbraní, kterou kdy lidé vynalezli, je zřejmě plamenomet. Armáda USA je přestala oficiálně používat v roce 1978 a zničila všechny, které mohla. O zbytek se postaral čas. Přesto je jich několik provozuschopných.

Plamenometů se během první i druhé světové války objevilo hned několik. Například plamenomet používaný Brity v létě 1944 je pojmenován „záchranná bóje“ podle svého tvaru připomínajícího záchranný kruh. Byl vyroben podle německého plamenometu ukořistěného za první světové války. Chyběly mu dostřel a přesnost kulometu, ale měl něco jiného – schopnost vyvolat naprostou hrůzu.

Začali s tím Němci

První útok plamenometem v dějinách podnikli Němci v únoru 1915 proti Francouzům. Vojákům sevřeným už mnoho měsíců v zákopové válce kromě jiných už „vyzkoušených“ způsobů smrti najednou hrozilo, že budou upáleni zaživa.

Plamenomet měl jednoduchou konstrukci. V kruhové tlakové nádobě byl tlak 13,8 MPa, palivový válec obsahoval 18 litrů benzínu – po otevření ventilu zde vznikl tlak 1,4 MPa. Benzín byl vytlačován tryskou ven a na jejím konci zažehnut jiskrou. Plamen mohl dosáhnout do vzdálenosti přes 30 metrů. Záchranná bóje ale nebyla jediným plamenometem druhé světové války…

plamenomet - Británie

Plamenomety na pásech

Státy Osy i Spojenci za druhé světové války začali vyrábět větší plamenomety, které montovali na vozidla včetně tanků. Například kanadské plamenomety měly dostřel přes 275 metrů a byly navržené tak, aby se daly ovládat zevnitř obrněného vozidla Wasp. Plamenomet byl vybaven nádrží o objemu 283 litrů, provozní tlak byl až 2 MPa. Samotný plamen měl teplotu přes 2 000 stupňů.

Plamenomet M1

Vyrábět se začal po vstupu Spojených států do války v roce 1941 a v bojích byl použit poprvé následující rok. Šlo o první americký pokus o konstrukci plamenometu a výsledek byl poměrně primitivní. Konstruktéři dostali šibeniční termín 90 dnů, takže při jeho konstrukci byly využity již existující náhradní díly. Garantem výroby byla společnost na výrobu hasicích přístrojů a výsledek rozhodně nebyl dokonalý – selhávalo zažehnutí i těsnění.

Vylepšený plamenomet M2

Následovník plamenometu M1 byl jeho pravým opakem. Byl spolehlivý a plně funkční a víc než v Evropě se uplatnil na bojištích v Pacifiku. Například v roce 1945 při dobývání ostrova Iwodžimy hrály plamenomety nedocenitelnou roli. Američtí vojáci s jejich pomocí likvidovali jeden japonský bunkr za druhým. Ty, kdo nebyli přímo sežehnuti, likvidoval kysličník uhličitý, který se v zasaženém bunkru držel 5–7 minut. Plamenomety měly zásobu paliva jen na 7 vteřin, dosah byl 20–30 metrů.

Konstrukci byla tentokrát věnovaná maximální pozornost: Trysku navrhli na Kolumbijské univerzitě a palivo vymysleli v Massachusettském technologickém institutu. Sběratelé dnes evidují maximálně 20 funkčních kusů tohoto plamenometu.