Hitler chtěl Československo stůj co stůj. Jak dlouho bychom Němcům dokázali vzdorovat?

Okolnosti, kvůli kterým byla rozpoutána druhá světová válka, jsou dobře známé. Nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a krátce nato vyhlásily Francie, Spojené království a státy Commonwealthu Německu válku. Ve skutečnosti už ale mohl ozbrojený konflikt začít o rok dříve, nebýt podepsání Mnichovské dohody, skrze kterou chtěly západní mocnosti zachovat v Evropě mír. Pro naši zemi ovšem znamenala ztrátu pohraničních oblastí, následně vedla ke zřízení protektorátu Čechy a Morava a hlavně neodvrátila válku. O vstupu na naše území se ovšem v Německu rozhodlo už na sklonku roku 1937, konkrétně na zasedání říšské vlády a vojenských představitelů.

Stížnosti jako záminka k politickým prohlášením

Adolf Hitler svolal schůzi v odpovědi na stížnosti admirála Ericha Raedera, který požadoval navýšení rozpočtu pro námořnictvo, ale hlavně zvýšení dodávek surového materiálu na stavbu nových plavidel. Hrozil, že v opačném případě jsou plány rozšíření a modernizace námořnictva ve vážném ohrožení a hodlal přimět Hitlera k reakci. Proti však stáli i velitelé letectva, resp. pěchoty, kteří se nechtěli vzdát svých přídělů oceli a naznačovali, že mají v celém procesu před námořnictvem přednost.

Už když Adolf Hitler schůzi svolával, věděl, že ji bude chtít využít k všeobecnému vyjádření k budoucnosti směřování zahraniční politiky. To ostatně podtrhnul i vyjádřením, že prohlášení má být v případě jeho smrti použito jako politický testament, takže už dopředu vzbuzoval Hitlerův projev značná očekávání.

Obsahem jeho prohlášení bylo zdůraznění, že politický a ekonomický útlak, ve kterém se Německo nachází po první světové válce, již překročil únosnou mez a jediná cesta ven je skrze Lebensraum, tedy přesněji koncept boje o životní prostor. Na základě myšlenek geopolitika Friedricha Ratzela považoval Hitler za nutné zaručit podporu skupinám obyvatel, žijícím sice na území cizího státu, ale stále se hlásícím k Německu.

Tím se automaticky dostalo do ohrožení Rakousko a samozřejmě Československo, kde v pohraničí žila početná německá menšina, která se stala záminkou k agresivní mezinárodní politice a budoucímu kladení nároků na územní části naší země. Hitler nicméně Ratzelovu tezi zneužil, obalil ji nadřazeností německé či árijské rasy a nepřítele viděl jako rasisticky motivovaného.

Dokud nebude pozdě...

Důležitou motivací, proč Hitler otevřeně mluvil o anexi částí Rakouska a Československa, bylo také setrvalé zvyšování úrovně armád Velké Británie a Francie. Podle Hitlera sice ještě tyto země nedosahovaly vojenských kvalit Německa, sám ovšem připustil, že se propast zmenšuje a iniciativa, která stála na německé straně, by mohla vyprchat. Hitler byl ochotný jednat v horizontu pěti až šesti let, než se dva „zlostí pohánění nepřátelé“ přiblíží ve zbrojení Německu, což nakonec nesplnil.

Nejprve nechal v červnu 1937 vypracovat plán Fall Grün, který detailně popsal způsob, jakým dojde k vojenskému převzetí Československa, a následně v září 1938 přiměl zástupce Velké Británie, Francie a Itálie, aby souhlasili s postoupením našeho pohraničí Německu. Stalo se tak 10. října 1938, necelý rok poté, kdy Hitler v Berlíně mluvil o 5–6letém plánu.

Dodnes panují dohady, jak by se historie vyvíjela, kdyby se Československo bránilo. Dáme-li stranou zradu, kterou se na nás s vidinou zachování míru dopustili západní spojenci, armáda Československa čítala po mobilizaci 1,5 milionů vojáků, ovládajících systém pohraničních opevnění. Britský vojenský atašé v Praze, podplukovník H. T. C. Stronge, odhadoval, že by Československo mohlo zcela o samotě vzdorovat Německu přibližně tři měsíce, s podporou Francie, Sovětského svazu případě Velké Británie však po neomezenou dobu. Jak by obrana naší země proti agresorovi, který rozpoutal během jediného století dva světové konflikty, dopadla, to se už nikdy nedozvíme. Československo se rozhodlo přijmout podmínky Mnichovské dohody a zbytek je historie.

Zdroj: Hossbachovo memorandum, I. Lukeš - Československo mezi Stalinem a Hitlerem