Český hrdina porazil Hitlera i komunisty. Za boj o svobodu tvrdě zaplatil

Příběh armádního generála Tomáše Sedláčka je úzce spjat s historií Československé i České republiky. S nadsázkou by se dalo mluvit o tom, že je symbolem vzestupů i pádů naší republiky, které podle svých slov v pamětní knize Vydržet neprožil jen jako němý pozorovatel, ale jako jejich přímý účastník. Vše začíná pohledem na Sedláčkovo datum narození – 8. ledna 1918. Je tedy přibližně o deset měsíců starší než Československo a s přihlédnutím k dalším jeho aktivitám a celkovému směřování svého života byl ne vždy zcela dobrovolným aktérem předválečné mobilizace, Mnichova, následné okupace, druhé světové války, normalizace, okupace v roce 1968 i revoluce v roce 1989.

Aktivní účastník československých dějin

Tomáš Sedláček se narodil na začátku roku 1918 ve Vídni jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině vojenského důstojníka. To v mnohém předurčilo jeho budoucí život, když kráčel v otcových šlépějích tak brzy, jak to jen šlo. Absolvoval kurz pro důstojníky a v Hranicích se zapsal ke studiu Vojenské akademie.

V roce 1938 už jako poručík dělostřelectva velel vlastní dělostřelecké baterii, ale kvůli okupaci byl z armády propuštěn. Stejně jako řada dalších vojáků se však nechtěl spokojit s přiděleným civilním zaměstnáním a tzv. balkánskou cestou odešel do Francie, kde byl přidělen k 1. československé pěší divizi.

Zúčastnil se tedy bojů na západní frontě, ovšem kvůli porážce Francie musel prchnout do Velké Británie, kde se coby člen Československé smíšené brigády zúčastnil řady vojenských kurzů, včetně parašutistického výcviku. Na sklonku války v roce 1944 byl zařazen mezi důstojníky, kteří se přesouvali do Sovětského svazu, aby následně bojoval v Karpatech a přirozeně se zapojil do bojů v rámci Slovenského národního obrození. Po potlačení povstání ještě krátce bojoval v oblasti Nízkých Tater a zbytek války strávil na Slovensku, odkud se po osvobození země vrátil zpět do Prahy. Zde absolvoval Vysokou školu vojenskou, krátce pobýval v Plzni u 11. pěší divize a pak se opět vrátil do Prahy, tentokrát jako učitel na Vysokém vojenském učilišti.

Nepohodlný hrdina

Jak už ale bylo uvedeno výše, kvůli svým stykům ze západní Evropy se v padesátých letech stal nepohodlný socialistickému zřízení republiky a po mučením vynuceném podpisu byl 21. února 1951 odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu a špionáž na doživotí. Sedláčkova cesta vedla přes všechna známá vězení, jako jsou Mírov, Valdice, Leopoldov i tábor Bytíz, kde byl nucen k práci v uranových dolech. To na Sedláčkovi zanechalo vážné a nevratné následky na jeho zdraví i osobním životě, ve kterém musel čelit rozvodu. V roce 1960 nicméně přišla všeobecná amnestie a Sedláček se mohl zapojit do obyčejného života.

Pracoval jako vedoucí skladu, ale později také jako dělník a projektant. Po roce 1989 se Tomáš Sedláček dočkal plné rehabilitace, stal se předsedou revizní komise Konfederace politických vězňů, předsedou Československé obce legionářské a pracoval také v Ústřední rehabilitační komisi MNO. V roce 1999 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a v roce 2008 získal nejvyšší vojenskou hodnost armádní generál.

Tomáš Sedláček zemřel 27. srpna 2012 ve věku 94 let v Praze. Pochován je v Lázních Toušeň.

Zdroj: T. Sedláček - Vydržet!: Paměti generále Tomáše Sedláčka