Lídra českého odboje nezlomilo ani gestapo. Jeho hrdá poslední slova se zapsala do historie

Generál Josef Bílý je dalším z řady vojenských hrdinů, kteří významně ovlivnili naše moderní dějiny. S přihlédnutím k datu jeho narození, které spadá na 30. června 1872, se coby voják zapojil ještě do rakousko-uherské armády, ovšem jeho život přetnuly dvě světové války. V té první aktivně bojoval, v té druhé už coby voják v důchodu vedl domácí odboj, za což mu byl po dopadení gestapem udělen trest smrti. Tváří v tvář popravčí četě však hleděl zpříma a v posledních okamžicích svého života odmítl pásku přes oči.

Armáda mu učarovala

Josef Bílý se narodil v Ochozu u Zbonína a po skončení základní školní docházky absolvoval kadetní školu v italském Terstu. Odtud vedly jeho kroky k první vojenské službě, konkrétně u 15. pěšího pluku v ukrajinském Tarnopolu, kde působil jako velitel čety a posléze také jako praporový pobočník. Armáda mu ovšem učarovala jako systémem řízený celek, do kterého chtěl proniknout hlouběji, a tak v letech 1898–1900 navštěvoval Vysokou školu vojenskou ve Vídni. S odvoláním na svou další službu pak byl jmenován učitelem taktiky na zmíněné vysoké škole, a až s přibližující se první světovou válkou odešel opět do aktivní služby.

A thread: 1/4 - #OTD in 1941 General Josef Bílý was declared guilty of treason by a military court hastily convened by the new ‘Protector’ of Bohemia and Moravia, Reinhard Heydrich. Heydrich was seeking to stamp his authority on the increasingly disobedient country. pic.twitter.com/2ZgRsvCQLq

— TheLastParachutist (@LastParachutist) September 28, 2021

Do války nastoupil v srpnu 1914 coby major s tím, že jeho první destinace byla ruská fronta a účastnil se bitev v Haliči i v Karpatech. O rok později byl ovšem raněn a do bojů se už přímo nezapojoval. Figuroval však ve velitelství praporu v Brixenu a stal se velitelem zvláštní skupiny na frontě u Asiaga, kde se v závěru války zúčastnil poslední velké ofenzívy. Ihned po válce se přesunul do Československa, kde v listopadu 1918 složil vojenskou přísahu a stal se vojákem z povolání. Sloužil na posádkovém velitelství v Českých Budějovicích, chvíli velel pluku v Užhorodě a následně zakotvil v Brně, kde byl 16. prosince 1921 povýšen na generála a jmenován zástupcem zemského velitelství.

Voják z povolání

V době před druhou světovou válkou velel 6. pěší divizi, dále se coby voják vzdělával v zahraničí a v roce 1931 dosáhl na hodnost armádního generála. K 1. červenci 1935 pak vstoupil po dlouhých 47 letech vojenské služby do výslužby, ovšem na tomto místě ani zdaleka Bílého příběh nekončí. Když v roce 1939 vstoupila na československé území německá armáda, v podstatě obratem se zapojil do odboje. Coby voják tělem i duší cítil povinnost udělat pro svou vlast, co nejvíce je možné, a tak se spolu s dalšími generály zapojil do tzv. Rady starších. Stál na začátku odbojové organizace Obrana národa, která následně sdružovala desetitisíce mužů a byla trnem v oku celému gestapu.

Hrdina a generál

Systematický postup německé policie ale nakonec dokázal skupinu rozvrátit a postupně prahla po dopadení těch, kteří stáli v jejím velení. Bylo jen otázkou času, než přijdou i na Josefa Bílého, jak se ostatně stalo v listopadu 1940. Podle legendy měl Bílý na výzvu, aby následoval příslušníky gestapa, odpovědět pouze: „Pánové, já půjdu, ale dopiji sklenici.“ U výslechu pak měl vystupovat statečně a snášet veškerá mučení, aniž by prozradil byť jen jedinou důležitou informaci.

I z toho důvodu byl uvězněn v Pankráci i v Terezíně, a to až do podzimu 1941. Tehdy však v Praze na svůj post zastupujícího říšského protektora usednul Reinhard Heydrich a rozkaz k popravě Josefa Bílého kvůli přípravě velezrady byl jedním z prvních, které vynesl. Stalo se tak obratem 27. září 1941 v Praze, ovšem až do poslední chvíle zachovával Bílý dekorum a nehodlal se Němcům podvolit.

„Ať žije Československá republika! Psi, palte,“ zněla jeho poslední slova, po nichž následovaly výstřely do hrudníku a do hlavy. V jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni byl popraven s dalšími 246 lidmi, včetně dalšího odbojového hrdiny Huga Vojty.

Zdroj: Kolektiv Autorů: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945