Masakr v Životicích byl nacistickou mstou partyzánům. Místní odboji nikdy neodpustili

Armia Krajowa (AK), Zemská armáda, byla v období druhé světové války největší odbojovou organizací v Polsku a v oblasti Těšínska působila dlouhodobě. Přítomnost partyzánů byla ale bohužel v tehdejších poměrech nebezpečná pro každého, kdo se v okolí vyskytoval. To, co nacisté jako mstu za partyzánskou činnost AK provedli zcela nevinným lidem v malé obci Životice, která je dnes součástí Havířova, je toho velmi tragickým příkladem.

Útok partyzánů

Na samém počátku hrůzných událostí ze srpna roku 1944 stál incident, kdy partyzáni obklíčili jeden z místních hostinců a během ozbrojeného střetu zastřelili tři gestapáky z těšínské vyšetřovací skupiny. Životem tehdy zaplatil ještě hostinský a jeden z členů odboje.

Brutální odveta nacistů na sebe nenechala dlouho čekat, vůbec se ale nenamáhali cílit ji na partyzánské skupiny. 6. srpna ráno, pouhé dva dny po přepadení hostince, spolu s četníky Životice obklíčili. Gestapáci pak chodili víceméně od domu k domu a dělali v nich prohlídky. Každého muže, který se jim neprokázal potvrzením o zápisu do Deutsche Volksliste, listiny Němců, okamžitě odvedli se záminkou k výslechu.

Ve skutečnosti ho ale vzali jen kousek za dům a tam ho zezadu zastřelili, podle některých svědků i po tom, co ho donutili utíkat jako lovnou zvěř. Jestli zabití jsou, nebo nejsou v seznamu Němců, si příslušníci gestapa ani neověřovali. Stačilo jim, že se neprokázali. Zastřelit někoho takového bylo nezákonné i podle říšskoněmeckého právního systému, v Životicích si s tím ale nikdo hlavu nedělal.

Strach a zloba místních

Za jediné dopoledne krutě zemřelo 36 mužů přímo z Životic, Horní Suché, Horního Těrlicka a Dolní Suché. 28 z nich byli Poláci, zbylí byli Češi. Nejmladší z obětí nacistického masakru nebylo ještě ani sedmnáct let. Dalších 31 lidí nacisté odvlekli do koncentračních táborů, kde většina z nich zemřela nakonec také. Domů se vrátili jen čtyři.

Životice, památník tragédii v roce 1944. Nacisté tady po akci partizánů 36 lidí zastřelili, Poláky a Čechy, další odvezli do koncentráků. Má cenu na hrůzy války myslet. pic.twitter.com/NfZXjYsEtw

— David Ondráčka (@David_Ondracka) May 8, 2021

Dá se asi pochopit, že se místní od té doby na v oblasti operující partyzány dívali jako na někoho, kdo na ně přitáhl nežádoucí pozornost, a přáli si, aby odešli. Z reakce nacistů měli zkrátka strach.

Zemřeli nevinní

Že nikdo ze zavražděných nebyl mezi odbojáři, kteří přepadení hostince naplánovali, a nikdo z nich ani s partyzány nespolupracoval, nakonec vyšlo najevo v říjnu 1944. Tenhle závěr dokonce učinilo samotné gestapo poté, co se jeho příslušníkům povedlo některé členy AK zatknout.

Důsledky z toho tehdy nikdo nevyvodil, protože, jak hovořily cynicky sepsané úmrtní listy zavražděných, které si jejich příbuzní vyzvedli na německém úřadě několik týdnů po tragédii, 25 ze zavražděných mužů oficiálně zemřelo na „náhlou srdeční smrt“, sedm na „srdeční mrtvici“, tři na „srdeční slabost“ a jeden dokonce na kombinaci srdeční slabosti a srdeční mrtvice.

Zdroj: Životice sobě