Generál Tesařík unikl z hořícího tanku výměnou za oko. Komunisté chtěli hrdinu zabít

Generálmajor Richard Tesařík toho za svůj nepříliš dlouhý život prožil v bouřlivých válečných dobách jako několik lidí dohromady. Bojoval na Slovensku, v Polsku, přihlásil se do československé vojenské jednotky v Buzuluku, zapojil se do bitvy u Sokolova, za bitvu o Kyjev byl vyznamenán titulem Hrdina Sovětského svazu a samozřejmě prošel, byť s vážným zraněním, také bitvou o Dukelský průsmyk. Byl vojákem tělem a duší, ale také bouřlivákem, milovníkem žen i dobrého pití. A podle některých rovněž velmi kritickým a samolibým člověkem.

Muž oddaný armádě

Richard Tesařík se narodil 3. prosince 1915 v Praze a už od dětství vzhlížel k otci Jaroslavovi. Ten vedl svého syna k aktivnímu životu a mnoha sportovním odvětvím, díky kterým si mladý Richard vybudoval obrovskou fyzickou zdatnost a byl za ni později obdivován vojáky, jimž velel. Ve vínku měl ovšem i lásku k umění (zejména hudbě, poezii či malířství), kterou zdědil po matce Emilii. Ta na něj zapůsobila i jako ctižádostivá bohémka, což nepochybně ovlivnilo Richardův charakter a celý život se s těmito nepříjemnými rysy potýkal.

Co se studia týče, zalíbila se mu chemie, tlak ze strany rodiny ale velel jinak a z mladého Richarda Tesaříka se stal obchodní příručí. Ve svých 22 letech nicméně podstoupil základní vojenskou službu a už v roce 1939 bojoval na Podkarpatské Rusi proti maďarským fašistům. Velmi dobře známý sled událostí, který zahrnoval nacistickou okupaci Československa, měl za následek Tesaříkovu demobilizaci a odsun do Pardubic, kde začal promýšlet svůj plán útěku za hranice.

Richard Tesařík, an officer from the 1st Czechoslovakian Army Corps, in the turret of his T-34 bearing the name Lidice. The commander's cupola seen here was used on T-34 and early T-34-85 tanks. #tanks #history #ww2 pic.twitter.com/iLb8jKaLOK

— Tank Archives (@Tank_Archives) April 24, 2020

Přes několik incidentů v Praze a rozloučení s rodiči v Příbrami se mu podařilo utéct do Polska, kde se připojil k československému vojenskému legionu a už za týden bojoval proti Němcům, kteří Polsko napadli a zavdali příčinu propuknutí druhé světové války.

Neohrožený bojovník

Boj s Němci byl marný a ještě předtím, než Polsko padlo, utekl s některými svými spolubojovníky do Sovětského svazu. Jak už bylo uvedeno výše, v únoru 1942 (tedy po dvou letech internace v táborech Oranki a Suzdal) se stal příslušníkem jednotky v Buzuluku, prošel výcvikem a o necelý rok později odcestoval na frontu. Zda byl dychtiv boje, či nikoliv, není zcela jednoznačné. Lze však prohlásit, že Tesařík bojoval za vlast z ryzího přesvědčení a nepřítele se nebál.

Svou neohroženost a obrovskou odvahu prokázal ostatně už v první bitvě u Sokolova, kde už coby rotmistr vedl útok svých spolubojovníků a nezdráhal se dodat odvahu a morálku i skrze vlastní bezprostřední ohrožení. Za své počínání byl následně odměněn Čs. válečným křížem a také sovětským řádem Rudé hvězdy.

Podobně neohroženě si počínal také jako velitel tanku, když například při osvobozování Kyjeva otevřel poklop věže své T-70, aby v nepřehledném úseku mohl velet ostatním tankům, za což následně obdržel nejvyšší sovětské vyznamenání – Hrdina Sovětského svazu.

Richard Tesařík (* 3. prosince 1915 Praha – 27. března 1967 Ústí nad Labem) byl československý generálmajor, Hrdina Sovětského svazu.https://t.co/U0XyhxWWCE... pic.twitter.com/IYdrImULcj

— Pavel Žilka (@ZilkaPavel) December 3, 2021

V tu chvíli, na konci roku 1943, ale válka nebyla ještě zdaleka u konce a Tesaříka čekalo zranění, při kterém jeho život visel na vlásku. Bavíme se o bitvě na Dukle, při které přišel o oko a málem uhořel. Jeho tank totiž pod vrcholem Hyrowy hory zasáhl německý Panzerfaust, tank začal hořet a pozpátku sjížděl do lesa na úpatí kopce. Jako jedinému z posádky se mu podařilo za jízdy vyskočit, zatímco zbytek posádky tanku po nárazu do stromů uhořel. Tesařík byl v bezvědomí převezen do nemocnice, kde mu zachránili život, nikoliv však levé oko, které na rozdíl od pravého neměl v době zásahu přitisknuté k periskopu. Ze zranění se ale dokázal uzdravit, byl povýšen na kapitána a při osvobozování došel s tankovou brigádou až do Prahy.

Nenapravitelný bouřlivák

Jenže roky po válce a studiu na moskevské vojenské škole nepřinesly Tesaříkovi klid ani uznání. Kvůli své výřečnosti byl předvolán novým ministrem obrany Alexejem Čepičkou, který se – neznámo jak – dozvěděl o Tesaříkově osobní debatě s bývalým kamarádem z fronty. Naneštěstí kritizoval armádu, zejména její tankovou část, protože většina strojů byla nepojízdná a tudíž nebojeschopná.

Jenže Čepičkovi se upřímnost Richarda Tesaříka ani trochu nezamlouvala a nechal jej v prosinci 1953 zatknout. Od té chvíle byl Tesařík vláčen po věznicích, v mezičase se na něj straníci KSČ snažili navléci obvinění z velezrady a v květnu 1954 už přemýšlel nad sebevraždou. Psal tehdy prokurátorovi dopis z věznice, ve kterém vyjádřil nepochopení, proč byl vůbec uvězněn a naznačil, že hodlá bídný život ukončit.

Zachránila ho až intervence Nikity Chruščova, který se při návštěvě Československa ptal na osudy některých vojáků z armády Ludvíka Svobody, takže za tímto účelem byl Tesařík s podmíněným trestem náhle osvobozen, a dokonce se i vrátil k velení nad tankovou divizí, tentokrát v Mladé Boleslavi. Měl úspěchy, jeho jednotka jej zbožňovala a v červnu roku 1956 byl i za tyto zásluhy povýšen do hodnosti generálmajora. Neskončily tím však konflikty, které Tesařík vyvolával, a nic se nezměnilo na jeho přístupu k osobnímu životu ani poté, kdy byl vyslán na dvouleté studium Vorošilovy akademie generálního štábu ozbrojených sil SSSR. Spíše naopak.

Nové konflikty ovlivněné vášní pro ženy a alkoholem, nebezpečné výroky nebo veřejně pronášené kategorické soudy poměrů v Sovětském svazu měly za následek další kádrové řízení a následně i vyloučení z KSČ a armády. To Tesařík nenesl snadno, navíc se mu zcela rozpadl rodinný život a začal mít problémy se srdcem. Na Velikonoce 1967 odjel k přátelům do Střekova, užil si s nimi pěkný večer a nad ránem 25. března v pokoji pro hosty zemřel na následky prasknutí výdutě na aortě.

Zdroj: František Hanzlík a Eduard Bejček, Voják se srdcem bohéma: genmjr. Richard Tesařík