25. června 2022 06:00

Při odsunu Sovětů z Československa vojáci kradli absurdní věci. Kocáb musel blafovat

Desítky plošinových vagonů s tanky, samohybnými děly, obrněnými transportéry, nákladními auty a další technikou spolu se čtyřmi vagony pro mužstvo táhly dvě dieselelektrické lokomotivy, další dvě pak soupravu tlačily zezadu. Tak vypadal vůbec první konvoj s vojáky Střední skupiny sovětských vojsk, který vyjel 26. února 1990 ve 14 hodin a 40 minut z Frenštátu pod Radhoštěm směrem na východ.

Tamní kasárna v srpnu 1968 narychlo vyklizené československou armádou obsadily dva sovětské pluky – 100. tankový a 1047. dělostřelecký – a zůstaly zde téměř 22 let. Kapacita ubikací ale pro 2 000 vojáků a několik set rodinných příslušníků nestačila, takže prakticky okamžitě po okupaci začali Sověti stavět v areálu i přímo ve městě panelové domy a obsazovat je rodinami důstojníků. Podle dokumentu Poslední vlak dokumentaristy Milana Bayera ale v každém vchodu musela bydlet nejméně jedna česká rodina, což mělo zabránit případnému teroristickému útoku.

Dokument Milana Bayera si můžete pustit zde:

Dohodu o odsunu sovětské posádky z Frenštátu několik týdnů nezávisle na oficiálních jednáních mezi Prahou a Moskvou dojednávala místní radnice, kterou zastupoval tajemník Daniel Norský. Podle jeho vzpomínek zaznamenaných v Paměti národa se vojákům zpět do Sovětského svazu nechtělo, proto vůči jejich veliteli použil fintu: „Řekl jsem mu, aby si uvědomil, že ve výhodě budou ti, kteří se vrátí do Sovětského svazu nejdříve. Pro ty budou místa v kasárnách, byty. Ale co ti další? Ti skončí někde v poli ve stanech.“

To zabralo a první konvoj tak k překvapení všech vyrazil směrem k hranicím Sovětského svazu už v den, kdy se v Moskvě za účasti prezidentů Václava Havla a Michaila Gorbačova teprve podepisovala mezivládní dohoda o odchodu sovětských vojsk z území Československa. Celkem bylo z Frenštátu vypraveno 15 vlakových souprav, poslední z nich 13. března 1990.

Železničáři to zvládnou

Frenštát pod Radhoštěm ale představoval jen začátek gigantické operace, v rámci které bylo ve třech etapách nutné dopravit do Sovětského svazu 73 500 vojáků s 39 000 rodinnými příslušníky, 1 220 tanků, 2 500 vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 105 letadel, 175 vrtulníků a 95 000 tun munice. To vše bylo rozmístěno v pěti výcvikových prostorech Mimoň, Libavá, Lešť, Mladá a Malacky, a dále v 33 posádkách, na čtyřech letištích a v 19 skladech.

Sovětská strana se navíc nikam nehnala. Moskva nejprve spočítala, že k odsunu jednotek bude potřeba 1 800 vlaků, 31 000 převážně plošinových vagónů a minimálně dva roky času. Podle časopisu Železničář generál Rudolf Ducháček naopak tvrdil, že postačí 800 vlaků a šest měsíců času.

Ve hře byla i propustnost východoslovenských překladišť, kde se vlaky musely kvůli rozdílnému rozchodu kolejí překládat. Železniční odbory se ale zavázaly k maximálnímu počtu přesčasů. „Přes hranici až sedm vlaků denně, když to budou vlaky se Sovětskou armádou,“ nechaly se slyšet. Dohoda, kterou v Moskvě 26. února 1990 podepsali ministři zahraničí ČSSR a SSSR Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze, nakonec určila za nejzazší termín odsunu 30. června 1991.

Železničáři nakonec všechno zvládli o pár dnů dříve. ČSD vypravily 825 vlaků o 20 265 vozech a dalších 11 088 kusů kolejové techniky bylo připojeno k pravidelným nákladním vlakům. Pro srovnání po silnici odjelo ve 27 kolonách 1 709 vozidel, letecká doprava si připsala 15 přeletů. Vše proběhlo hladce zřejmě i proto, že československá strana upustila od celních prohlídek. Sověti si tak mohli domů odvézt vše, co se jim podařilo nakoupit (a mnohdy i odmontovat) včetně vodovodních baterií a záchodových mís.

Kocábovo blafování

Hudebník a poslanec Michael Kocáb, který byl místopředsedou a hlavní tváří komise Federálního shromáždění pro dohled nad stažením vojsk z Československa, později pro Paměť národa vzpomínal, jak prováděl namátkové kontroly muničních skladů. Občas šlo podle něj o blafování a hru nervů – jako v případě, kdy pomocí nejnovějšího výkřiku techniky přesvědčil vojáka, aby mu ukázal skrytý vstup do největšího sovětského muničního skladu. „Vyndal jsem svůj tehdejší první notebook – vypadal jako zařízení, kterým můžete odpálit bombu. Já tam měl jen něco napsaného ve Wordu, ale on měl pocit, že tím něco ovládám,“ komentoval složitou situaci Kocáb.

Poslední transport se sovětskými vojáky byl vypraven 19. června 1991 z Milovic a o dva dny později překročil východní hranici tehdejší federace. Večer 24. června na velkém koncertě v Praze vystoupil Kocáb se svým Pražským výběrem a veliteli Střední skupiny sovětských vojsk generálplukovníkovi Eduardu Vorobjovovi zazpíval i Frank Zappa. Celý proces formálně uzavřel podpis protokolu o ukončení odsunu sovětských vojsk z Československa 25. června 1991 v Praze.

Generál Vorobjov, který v noci z 20. na 21. srpna 1968 se svým oddílem překročil československou hranici s NDR u vesnice Černý Potok na Chomutovsku, se symbolicky stal i posledním vojákem, který ukončil vojenskou okupaci Československa. Dva dny po podpisu posledních dokumentů nastoupil 27. června 1991 do letadla na kbelském letišti v Praze a odletěl vstříc nejisté budoucnosti v Sovětském svazu, který se měl už šest měsíců poté rozpadnout.

ZDROJ: Paměť národa

Miroslav Honsů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom