Obří komunistický podraz vyvolal plzeňské povstání. V bojích bylo zraněno 250 lidí
Ilustrační fotka vojáků v českých ulicích
Zdroj: Getty Images
Ilustrační fotka vojáků v českých ulicích
Zdroj:
Getty Images
Rok 1953 se stal posledním rokem, kdy komunistickému režimu pořádně zatrnulo. Dělníci a studenti nespokojení s tajně provedenou měnovou reformou ovládli 1. června 1953 na celý den Plzeň a v tvrdých potyčkách s komunistickou policií a lidovými milicemi předvedli šokovanému komunistickému vedení sílu davu. Plzeňské povstání bylo až do listopadu 1989 poslední vzpourou, která mohla vést k pádu totalitní vlády.
Pondělí 1. června 1953 nebylo jen Mezinárodním dnem dětí, ale především prvním pracovním dnem po dlouho tajně připravované měnové reformě, kterou se komunisté rozhodli realizovat během předchozího víkendu. Že se chystá „měna“ se mezi lidmi šuškalo už dlouho před tím, načasování na konec května 1953 – tři měsíce po smrti J. V. Stalina – se ale komunistům podařilo utajit.
„Nebylo by dnes pro nás nic lehčího a nic snadnějšího, než organizovat stávky. Je však nutno, abyste si uvědomili, že každá prozahálená a prostávkovaná hodina nás v dnešní situaci všeobecného ochuzení a nedostatku ještě více ochuzuje, nevede nás kupředu, sráží nás zpět,“ naznačil dva týdny před tím ve svém projevu před Ústřední radou odborů hrozbu stávek prezident Antonín Zápotocký.
V pátek 29. května pak měl Zápotocký prohlásit, že „naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé“. Rozhlasový záznam jeho projevu se ale z neznámých důvodů nedochoval.
Dnes r. 1953 vyhlášena v Československu měnová reforma
Komunisty prezentována jako "vítězství pracujícího lidu" a "úder buržoazii".
A. Zápotocký 29. 5. v rozhlasovém projevu hlásal, že „naše měna je pevná a měnová reforma nebude, fámy šíří třídní nepřátelé“.
Buď jak buď, v sobotu 30. května kolem páté hodiny odpoledne už Zápotocký odkryl karty a na uzavřeném zasedání vedení KSČ přednesl návrh řešit katastrofální vnitřní dluh provedením měnové reformy. Stávající peníze měly platit jen do konce května – tedy už jen asi 30 hodin – a peníze na účtech měly být po 1. červnu vyměněny v předem stanovených poměrech. Chvíli poté se informaci z rozhlasu ústy předsedy vlády Viliama Širokého dozvěděl i šokovaný národ.
Dělat už se nedalo nic. Právě začal víkend (v té době ještě byly všechny soboty pracovní) a obchody a pobočky peněžních ústavů byly až do pondělí zavřené. A i kdyby ne, v obchodech, z nichž mnohé už několik dnů před měnou prováděly mimořádné inventury, stejně nebylo za co peníze utratit. Československá ekonomika se už několik let po vzoru Sovětského svazu připravovala na další světovou válku, takže posilovala těžký průmysl a ten spotřební dusila.
Peníze v hotovosti i vklady doslova přes noc ztratily hodnotu. Mzdy, ceny a důchody se přepočítaly v poměru 5 : 1, kdo měla ale doma víc než 300 Kčs v hotovosti, dostal za ně nové koruny už v poměru 50 : 1. Podobně to bylo s vklady v bankách – do 5 000 Kčs v poměru 5 : 1, do 20 000 Kč už v poměru 10 : 1 a u vkladů nad 50 000 Kč už byl poměr vyplacených peněz 30 : 1. Životní pojistky, dluhopisy, náhrady za znárodnění majetku a vázané vklady, tedy vklady zablokované při měnové reformě v roce 1945, stát rovnou bez náhrady zabavil.
Akce Kulomet
Podobně dopadli soukromníci i podniky – vklady se jim měnily v poměru 50 : 1, což bylo pro mnohé likvidační. Oběživo se zredukovalo z cca 52 miliard starých na 1,4 miliardy nových korun, přičemž nové bankovky se tajně vytiskly v Sovětském svazu. Odhaduje se, že stát tímto své obyvatele a podniky okradl přibližně o 14 miliard korun.
Komunistický režim předpokládal, že může v souvislosti s směnovou reformou dojít k nepokojům, a bezpečnostní složky kvůli tomu vypracovaly plán s příhodným názvem Kulomet. Akce začala v sobotu 30. května, kdy byly do stavu bojové pohotovosti uvedeny jednotky Lidových milicí. Jejich chvíle měla přijít už v pondělí.
1. červen 1953
Komunisté dokázali během pěti let přivést stát k bankrotu. Byla to obrovská krádež, ještě 29. 5. Zápotocký ujišťoval, že reforma nebude. V Plzni byly protesty největší.
Plzeň se tak stala prvním místem masových protestů proti komunistickému režimu. pic.twitter.com/oCpUhjGpuE
Ráno 1. června v Plzni do Škodovky (tehdy ovšem závodů Vladimíra Iljiče Lenina) nastoupily tisíce dělníků ranní směny v ne zrovna dobré náladě. Aby nemusela peníze převádět, vyplatila totiž Škodovka oproti zavedeným zvyklostem zaměstnancům květnovou mzdu už před koncem měsíce, což dělníci vcelku správně považovali za podvod.
V továrně se začaly tvořit hloučky nespokojených zaměstnanců a před desátou hodinou už rostoucí dav čítal přes 1 000 osob. Kolem jedenácté se Škodováci a dělníci z dalších továren vydali do centra Plzně na náměstí Republiky, kde se už u radnice vytvořil mnohatisícový dav demonstrantů. K dělníkům se přidalo také mnoho studentů, takže odhadem se na náměstí setkalo přes 20 000 lidí provolávajících protikomunistická hesla.
Dva zástupci demonstrantů, kteří byli vysláni na radnici, skončili v poutech, což vedlo k rychlé reakci. Dav vtrhl do budovy, obsadil ji a z oken vyhazoval busty Gottwalda a Stalina a nahrazoval je portréty Edvarda Beneše. Demonstranti se zmocnili pouličního rozhlasu a budovy soudu, kde se soudci zodpovědní za politické procesy nevyhnuli napadení.
Lidé ničili symboly komunismu a na Dukelském náměstí zapálili obří dřevěný transparent velký 10 x 15 metrů s mapou Sovětského svazu a nápisem „Se SSSR na věčné časy“. Hasičům, kteří na místo dorazili, pak přeřezali hadice. V poledne už demonstranti ovládali celý střed města, pokus obsadit věznici na Borech a osvobodit politické vězně ale ztroskotal.
Stovky zraněných, zatčených a odsouzených
Komunistické vedení propadlo panice – dělníci byli hýčkanou součástí jejich ideologie, navíc mezi nespokojenci bylo i mnoho členů KSČ. Nezbývalo než spustit akci Kulomet. Odpoledne už do Plzně dorazily posily v podobě ozbrojených jednotek Pohraniční stráže, Československé lidové armády, Lidových milicí, StB a vojsk Ministerstva národní bezpečnosti, které začaly demonstranty rychle pacifikovat. Neobešlo se to beze ztrát – zraněno bylo kolem 200 demonstrantů a 48 příslušníků zasahujících jednotek. Dva lidé později na následky střelby zemřeli.
Ještě odpoledne se podařilo místním soudruhům zorganizovat protidemonstraci, která vyzbrojena rudými vlajkami a obrazy Zápotockého a Stalinova souputníka Georgije Malenkova nakonec strhla na Dukelském náměstí bronzovou sochu T. G. Masaryka, která byla ještě téhož dne ve škodovce roztavena. Podle pamětníků měl Masarykovi dát kolem krku lano tehdy 31letý plzeňský herec Josef Větrovec.
Plzeň. Alegorického sousoší, součást pomníku TGM. Sochy syna (legionář), matky (vlast), dcery (republika) a otce (kovák) od K. Kotrby. Dílo bylo zničeno se sochou TGM v rámci "spontánní" demonstrace na podporu KSČ během měnové reformy 1. 6. 1953. Replika osazena 1999.#pomnikypic.twitter.com/Bo4pAeXZQk
Ve období od 2. do 5. června 1953 se po celém Československu konalo nejméně 130 stávek a demonstrací, povstání v Plzni ale bylo potlačeno dřív, než se mohlo spojit s ohnisky nespokojenosti v dalších městech. Jen v Plzni bylo zatčeno 650 lidí a 331 z nich pak bylo odsouzeno v politických procesech.
V důsledku nepokojů se komunistické vedení rozhodlo přehodnotit hospodářskou politiku a omezit těžký průmysl. Investovalo se více do výroby spotřebního zboží, které se spolu s potravinami opět objevilo v obchodech. Když pak v červnu 1953 propuklo povstání v NDR a o tři roky později také v Polsku a Maďarsku, byla již nespokojenost obyvatel ČSR otupena.
