17. listopadu 2024 11:56

17. listopad 1989: Zatímco na studenty dopadaly obušky, popíjelo velení KGB vodku

Utajené příběhy českých dějin II (3) - Zifčák

V době, kdy studenti tváří tvář „bílým přilbám“ mrzli na Národní třídě, popíjela vysoká delegace KGB se svými československými protějšky v tajné vile na Břevnově vodku a šampaňské. Roli všemocné sovětské zpravodajské služby v událostech 17. listopadu podrobně zkoumal historik Pavel Žáček.

Když se odpoledne v pátek 17. listopadu 1989 scházeli studenti s květinami a svíčkami na pražském Albertově, nic nenasvědčovalo tomu, že do pádu komunistického režimu zbývá jen několik dnů. Neměla to být demonstrace, ale úřady odsouhlasená pietní připomínka 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939 a pohřbu studenta Jana Opletala (15. listopadu 1939).

Režim se kýval, ale nekácel. Velký sál pražské Lucerny byl víkend před 17. listopadem plný svazáků účastnících se celostátní konference SSM, mládežnické organizace komunistů. A kromě mrazivého počasí – teplota nedosahovala ani čtyř stupňů – do Prahy v průběhu týdne dorazila i vysoce postavená delegace KGB, aby tady v tichosti podepsala smlouvu o spolupráci s československou StB do roku 1995.

Přečtěte si také: Studenty 17. listopadu zmasakrovali policisté a červené barety. Komunisté o stovkách zraněných lhali

Chlapci z Moskvy

Návštěva vedení KGB v Praze v týdnu před 17. listopadem 1989 zahrnovala šest vysoce postavených hostů v čele s náčelníkem II. hlavní správy KGB SSSR genpor. V. F. Gruškem, což odpovídalo úrovni náměstka ministra vnitra. To předpokládalo mimořádná opatření a také mimořádnou péči. Podle historika Pavla Žáčka delegace přiletěla v úterý 14. listopadu krátce po desáté dopoledne linkou SU 141 a byla ubytována v tajné vile federálního ministerstva vnitra v pražském Břevnově.

Pátek 17. listopadu byl posledním jednacím dnem delegace KGB v Praze. Dopoledne došlo k podpisu klíčové smlouvy a v době, kdy se Albertov plnil lidmi, pobíhali členové vedení KGB po pražských obchodech a nakupovali dárky. Čekala je už jen bohatá večeře v břevnovské vile se špičkami československého zpravodajského aparátu v čele s genpor. Aloisem Lorencem a plukovníkem Karlem Vykypělem.

I přes značnou odolnost československého režimu ale něco viselo ve vzduchu. Předchozí neděli, 12. listopadu, Češi a Slováci nevěřícně sledovali ve státní televizi přenos z Říma, kde papež Jan Pavel II. za účasti tisícovky poutníků z ČSSR svatořečil Anežku Českou. Obyvatelé Teplic, kteří se dusili v děsivém smogu, se 13. listopadu střetli se zásahovou jednotkou, která jejich shromáždění rozehnala. Den před 17. listopadem se v Bratislavě stovky studentů dožadovaly svobody slova.

Den chaosu

V „den D“ 17. listopadu kolem 18. hodiny nákupy unavená delegace KGB čekala, až se do břevnovské vily dostaví hlavní hostitel generál Lorenc, aby se mohla otevřít vodka a šampaňské. Průvod studentů mezitím po projevech na Albertově dorazil nejprve na Vyšehrad k hrobu Karla Hynka Máchy a odsud až na Národní třídu, kde ho těsně před křižovatkou se Spálenou ulicí zastavil kordón takzvaných „bílých přileb“, tedy příslušníků Pohotovostního pluku ministerstva vnitra. Další stovky obušky a štíty vybavených policistů zahradily ústupovou cestu.

Bezpečnostní aparát byl celé odpoledne na nohou. Ulicemi Prahy projížděly vozy příslušníků StB a SNB v civilu a hlásily jakýkoliv pohyb. Podle Pavla Žáčka, který se demonstrace 17. listopadu zúčastnil a později se jako historik objasnění jejích okolností intenzivně věnoval, ale byla zdánlivě koordinovaná operace ve skutečnosti značně chaotická.

Do zásahu podle něj mluvily pražské složky, středočeské složky i republikové útvary a bylo složité určit, komu svěřit velení. „Nejasné řízení přispělo ke zmatku. Když se situace výrazně zrychlila a oni potřebovali rychlé rozhodování, nebyli schopní uřídit sami sebe,“ popsal Žáček situaci webu Prima ZOOM. Unikátní autentické záběry StB, včetně radioprovozu vysílaček SNB z celého 17. listopadu, najdete tady.

V té zimě tam dlouho sedět nevydrží

Zmatek v ulicích se projevil i během večeře se špičkami KGB, kdy podle Žáčka zejména plukovník Vykypěl, který stál v čele II. správy SNB a měl tak mimo jiné na starosti i boj s „vnitřním nepřítelem“, absolvoval několik telefonátů o situaci na Národní třídě. K telefonu v hale vily byl nakonec přivolán i generál Lorenc. „Vzpomínám si, že plk. Bytčánek, ještě než jsem přivolal gen. Lorence, se mi zmínil do telefonu, že na Národní třídě je zima, manifestanti tam sedí na zemi, a říkal mi, že v té zimě tam snad dlouho sedět nevydrží a zřejmě se rozejdou,“ vypověděl později podplukovník Miroslav Pitra, který vzkazy vyřizoval.

Odejít z Národní třídy ale nebylo dost dobře možné. Past sklapla ve 20:15, když policisté uzavřeli poslední únikové cesty Voršilskou a Mikulandskou ulicí. Na promrzlé studenty, kteří se zahřívali zpěvem a skandováním hesel, zaútočili příslušníci pohotovostního pluku obušky, ze střech stavebních buněk na dnes již zastavěné parcele skákaly mezi demonstranty červené barety a kopanci a karatistickými údery kolem sebe šířily děs.

Do 21:20 byla demonstrace rozehnána, část účastníků byla zatčena a naložena do připravených autobusů. Na první záběry ze 17. listopadu odvysílané tehdejší československou televizí se můžete podívat tady:

Drastický zásah

Lorenc s Vykypělem v té době z vily na Břevnově dávno odjeli a večeře se postupně změnila v pitku, která i za přispění tří hudebníků z Hudby Federálního ministerstva vnitra trvala téměř do tří hodin ráno. Delegace KGB s dárky pro své rodiny a podepsanou smlouvou v kapse odletěla v sobotu 18. listopadu v 11:30 pravidelnou linkou SU 142 do Moskvy.

Jak napsal historik Žáček, byl mezitím generál Lorenc informován, „že demonstrace byla rozptýlena, je asi 15 lehce zraněných, nikdo hospitalizován“. Takovou zprávu dostali i předseda federální vlády Ladislav Adamec a generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. Že to bude asi horší, se Lorenc dozvěděl na letišti. „Už na letišti mi Vykypěl říkal, že to tak hladce neprošlo, že zákrok byl tvrdší,“ uvedl později Lorenc.

Tvrdší skutečně byl. Oficiální údaje přiznaly jen 38 zraněných, nezávislá vyšetřovací komise zdravotníků Občanského fóra přitom na Národní třídě napočítala 568 zraněných (434 mužů a 134 žen). Téměř polovině z nich bylo mezi 20 a 29 lety, 46 zraněných bylo nezletilých a 16 naopak starších 60 let. Zranění utrpěli většinou v oblasti hlavy a zad – šlo o zlomeniny včetně obličejových kostí a lebky, 57 lidem způsobily zasahující jednotky otřes mozku. Zranění 28 lidí byla natolik vážná, že vyžadovala hospitalizaci.

Stále utajená KGB

Sovětskou delegaci, která jen několik hodin po zásahu na Národní třídě z Prahy odletěla, vystřídal podle historika Pavla Žáčka v následujícím týdnu tým analytiků KGB, kteří sbírali informace pro konzervativní vedení. I přes podezřelé načasování pobytu vysoce postavené delegace z Moskvy a standardní přítomnost sovětských agentů a poradců na našem území nicméně Žáček pochybuje, že by operaci na Národní třídě přímo řídila sovětská KGB.

Mohlo by vás také zajímat: Pithart: Komunisté v listopadu 89 padali jak umrzlí ptáci. Zpátky jim pomohla šikovná dáma

„Rozhodně v listopadu a prosinci 1989 odcházely informace do Moskvy, bohužel ale ještě nebyly odtajněny,“ přiznal Žáček s tím, že si musíme počkat, až to atmosféra v Rusku umožní. „Pak se dozvíme, co se tam vlastně dělo, jaké informace odcházely a jestli to znamenalo, že dělali nějaká aktivnější opatření,“ řekl k možnému zapojení KGB do událostí kolem 17. listopadu historik Pavel Žáček.

Zdroj: Paměť národa / Ústav pro studium totalitních režimů

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora