První námořní bitva, při níž se lodě nikdy neviděly, trvala pět dní. Američané nakonec potopili vlastní letadlovou loď

USS Lexington při svém potopení 8. května 1942 Zdroj: Neznámý autor / Wikimedia Commons / Public Domain

Útok Japonců na Pearl Harbor 7. prosince 1941 zastihl letadlovou loď USS Lexington na cestě k Midwayským ostrovům, kam přepravovala letadla. V té době byla jednou ze tří amerických letadlových lodí v Tichém oceánu, Japonci jich měli devět. Japonskému přepadu se „Lady Lex“, jak jí námořnictvo přezdívalo, úspěšně vyhnula, o pět měsíců později už ale takové štěstí neměla.

Měl to být původně bitevní křižník, ale rychlý vývoj nové námořní bojové taktiky mezi dvěma světovými válkami změnil jeho určení na letadlovou loď. Díky tomu USS Lexington dostal do vínku slušnou rychlost, poměrně silné pancéřování i respekt vzbuzující dělostřeleckou výstroj. Jeho hlavní zbraní se však stalo osm desítek letounů naskládaných na hangárové palubě.

Ty také měly hlavní slovo v bitvě v Korálovém moři severně od Austrálie, která propukla 4. května 1942. Japonské vyloďovací svazy se během ní pokoušely obsadit klíčový ostrov Tulagi ležící uprostřed Šalamounových ostrovů a také přístav Port Moresby na Nové Guinei. Letadlové lodě Japonců a Američanů se svými palubními letouny ohrožovaly na vzdálenost 130 kilometrů a bitva v Korálovém moři se tak stala první námořní bitvou, v níž se lodě protivníků vůbec nezahlédly.

Opustit loď!

Rozhodujícím dnem bitvy se stal 8. květen 1942, kdy letouny z Lexingtonu a další letadlové lodi Yorktown napadly japonský útočný svaz v čele s letadlovou lodí Šókaku. Ta dostala zásah třemi pumami, začala hořet a stáhla se z boje. Američané ale netušili, že se v mlze skrývá další japonská letadlová loď Zuikaku. Její letadla spolu s letadly z potápějící se Šókaku přichystala kolem 9. hodiny ráno protiúder.

Lexington v 11.20 zasáhla dvě torpéda a na palubu dopadly dvě pumy. Následkem bylo zaseknutí hydraulického lodního výtahu, zaplavení kotelen a protržení nádrží na benzínové palivo na levoboku, což způsobilo mohutné požáry a výbuchy. Lexington přestal být ovladatelný a kapitán Frederick C. Sherman v 17.07 nařídil opuštění lodi. Na spuštění člunů nebyl čas a muži proto skákali z letové paluby do vody, odkud je zachraňovaly eskortní torpédoborce.

Do 18.30 bylo z Lexingtonu evakuováno 2 735 přeživších členů posádky, 216 mužů zahynulo. Kapitán opustil hořící loď jako poslední, Američané ji nicméně nemohli nechat jen tak na moři. Nechtěli, aby se Japonci o svém úspěchu dozvěděli, a už vůbec ne, aby letadlovou loď případně získali jako kořist. Torpédoborec USS Phelps proto do rudě žhnoucího boku Lexingtonu vypálil několik torpéd. Loď ještě hodinu vzdorovala a teprve poté se potopila.

USS Lexington, april 1939 pic.twitter.com/inwKot1S7J
— Old Warships (@yulenbilbao) April 29, 2022

Strategické vítězství USA

Bitva v Korálovém moři na první pohled skončila vítězstvím Japonců – obě strany přišly asi o sedm desítek letounů, Japonci ztratili lehkou letadlovou loď Šóhó (potopena už 7. května), další byla poškozena. Američané ztratili Lexington a další velká letadlová loď byla poškozená. Ze strategického hlediska se ale nepodařilo Japoncům získat důležitou základnu na Nové Guinei a už nikdy se nedostali tak hluboko na jih, aby mohli ohrozit Austrálii.

O měsíc později pak dvě vyřazené letadlové lodě Japoncům citelně chyběly v klíčové bitvě u Midway, do níž se naopak jako zázrakem zapojil na poslední chvíli opravený Yorktown. Vrak Lexingtonu, jenž v klíčové bitvě pomohl zastavit postup Japonců, v roce 2018 v hloubce 3 000 metrů lokalizoval pátrací tým spoluzakladatele Microsoftu Paula Allena.

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons.

ZDROJ: Insider