Ztroskotání Costa Concordia odhalilo slabošství kapitána. Došlo nakonec k ekologické katastrofě?

Costa Concordia byla luxusní moderní výletní lodí, jejíž velitelský můstek byl vybaven nejmodernějšími navigačními přístroji. I přesto ale najela poblíž ostrova Giglio nedaleko toskánských břehů na útes. Na lodi se plavilo 4252 osob včetně členů posádky a při neštěstí zemřelo 32 lidí.

Tragédie, nad kterou zůstává rozum stát

Costa Concordia pod velením kapitána Francesca Schettina vyplula z lazijského přístavu Civitavecchia 13. ledna 2012 kolem 19. hodiny večer a zahájila svou sedmidenní plavbu s plánovanými zastávkami v Marseille a Barceloně. Cestující se nejprve zabydlují v luxusních kajutách, z nichž řada měla svůj vlastní balkon a vydávají se na obhlídku plovoucího paláce a palubních barů. Vše tedy probíhá podle plánu a vypadá to na bezproblémovou plavbu. Idylka však trvala jen asi hodinu a půl. Krátce po 21. hodině se loď začíná nebezpečně přibližovat k ostrovu Giglio.

Palubník důstojník Martino Pellegrino později italskému tisku popsal své pocity takto: „Kdybych to měl k něčemu přirovnat, měli jsme dojem, že kapitán s lodí manévruje, jako kdyby na silnici řídil autobus jako Ferrari.“ Ve 21:30 loď naráží na útes a v trupu vzniká asi 70metrová trhlina. Loď začíná velmi rychle nabírat vodu a v důsledku zaplavení strojovny zhasínají světla. Na lodi propuká panika. Nouzový signál se k pobřežní stráži dostává patnáct minut po nárazu na útes. Nebyl však vyslán z kapitánského můstku, ale některým z cestujících. Loď se začíná nebezpečně naklánět a kapitán se snaží dostat s lodí blíže ke břehu. Ve 22:06 reaguje kapitán Schettino na dotaz pobřežní stráže zjišťující škody a rizika nepochopitelně klidně a situaci zlehčuje: „Jde jen o výpadek proudu, pracujeme na tom.“

Steward Deodato Ordona, který se s dalšími členy posádky snaží uklidnit situaci na palubě a zabránit panice, později vypověděl: „Řekli jsme hostům, že je všechno v pořádku a pod kontrolou a snažili jsme se zastavit paniku.“ Jeden ze zachráněných Fulvio Rocci popsal situaci na palubě následovně: „Loď se začala hlučně otřásat. Vypukla panika, jako ve filmu, nádobí se řítilo k zemi, lidé běhali a padali ze schodů.“ Pobřežní stráž zahajuje oficiální záchrannou akci již ve 22:20, ale pokyn k opuštění potápějící se lodi vydá kapitán Schettino až ve 22:50.

Podle námořních pravidel a zákonů vždy opouští kapitán loď jako poslední. Francesco Schettino se však zachoval úplně opačně a loď opustil v jednom z prvních záchranných člunů. Přitom ale do vysílačky velení pobřežní stráže a policie tvrdil, že je na palubě a koordinuje evakuační práce: „Poslyšte veliteli, chtěl bych jít nahoru na palubu, ale je tady další záchranný člun. Jsou v něm další záchranáři. Stojí a je zablokovaný, zavolám ostatní.“

Pozdější vyšetřování prokázalo, že několik cestujících přišlo o život poté, co se snažili zachránit skokem do vody a doplavat k blízkému břehu. Náčelník místních hasičů po zásahu řekl: „Vytáhli jsme 100 lidí z vody a dalších 60 jsme evakuovali z útrob lodi, kde zůstali uvězněni.“

Spisovatel a reportér Julian Bray o ztroskotání lodi mimo jiné napsal: „O dvanáct hodin později zůstává deset cestujících nezvěstných a mnohé ze záchranných člunů (kapacita 150 osob/člun) nebyly nasazeny kvůli následnému převrácení plavidla na stranu. Další byli evakuováni a přepraveni do přístřeší na ostrově. Posádka zůstala na palubě a lodní zprávy původně trvaly na tom, že nehrozí žádné nebezpečí potopení.“

První ranní sluneční paprsky odhalily dílo zkázy v nevídaném rozsahu. Loď ležela na zpola potopeném pravém boku a nad hladinou zela ohromná díra v trupu. Vrtulníky pobřežní stráže, námořnictva a letectva stále pokračovaly v převozu pasažérů z paluby do bezpečí. Záchranné jednotky a potápěči stále pátrali po přeživších v útrobách lodi.

Vyšetřování a konec lodi

Zkušený kapitán Francesco Schettino s jedenáctiletou praxí během výslechů potvrdil svůj záměr provést nečekaně riskantní manévr s cílem „potěšit vrchního číšníka v hotelové restauraci na ostrově Giglio“. Toto tvrzení podporuje i post kapitánovy sestry na Facebooku, v němž stálo, že její „bratr brzy propluje velmi blízko rodného ostrova“.

Jedna z věcí, která byla Francescu Schettinovi mimo jiných kladena za vinu, byla skutečnost, že potápějící se loď opustil mezi prvními a i přes rozkaz velitele pobřežní stráže se odmítl na palubu vrátit a řídit záchranné práce. Nakonec byl za zabití z nedbalosti a předčasné opuštění lodi odsouzen k 16 letům odnětí svobody. V květnu roku 2017 byl rozsudek potvrzen i italským Nejvyšším soudem.

24. března 2012 se naštěstí podařilo odčerpat všechny pohonné látky. K ekologické katastrofě a zničení oblíbené rekreační oblasti tak nedošlo. Pojišťovna prohlásila loď za úplně ztracenou a mohl být zahájen proces postupného narovnání vraku a jeho odtažení do Janova k sešrotování, kam Costa Concordia dorazila koncem července 2014.

Zdroj: History.com