Král korzárů zajal přes 40 lodí a stal se legendou. Nepřátelé na něj vypsali tučnou odměnu

Korzár není pirát

Romantika korzárských výprav za kořistí a majetkem zdobí nejednu dobrodružnou knížku v klukovské knihovně. Korzárům se také říkalo „privatýr“ nebo „kaper“ a byly to osoby, které od vlády své země měly písemné pověření ke kořistnické činnosti na moři. Dnešním jazykem bychom mohli říci, že se jednalo o podnikatele, jimž byla udělena koncesovaná živnost. Zisk pak připadl z části korzárovi a z části králi, pod nímž korzár sloužil. Na druhou stranu lodě korzárů nebyly většinou považovány za součást válečného loďstva a jejich činnost se tak nutně nemusela omezovat jen na dobu válečných konfliktů. Hlavní rozdíl mezi korzárem a pirátem by měl být ten, že korzár vykonával svou činnost nikoliv z čistě finančních pohnutek, nýbrž jako vlastenec pro slávu a čest svou, své země a krále.

První korzáři se objevili již v 16. století a jejich činnost byla oficiálně ukončena roku 1856 tzv. Pařížskou deklarací o námořním právu. Tato deklarace byla přijata na mírovém kongresu, který se konal v Paříži po krymské válce.

Robert Surcouf – Král korzárů, čestný muž a šlechtic

V neděli 12. prosince 1773 se v bretaňském městě Saint-Malo narodil jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších francouzských korzárů všech dob. Zároveň však proslul jako gentleman, čestný a férový člověk. Během své nedlouhé kariéry se dokázal zmocnit 47 lodí a přišel si na velmi slušný majetek. Podívejme se ale na jeho barvitý životní příběh od začátku.

Robert Surcouf se narodil v malém opevněném městě Saint-Malo. Město bylo v té době tradiční korzárskou pevností. I když se vzdělával v církevní škole a vychovávali jej jezuité, tak ve třinácti letech ukradl člun a ve snaze získat námořnické uznání vyplul na moře. Propukla však bouře a námořníci jej museli zachraňovat. Když mu bylo 15 let, nechal se najmout na obchodní loď, která plula do Indie. V letech 1789–1791 se aktivně zapojil do obchodu s otroky z Mosambiku a Madagaskaru. Když se v roce 1792 vrátil domů, byl překvapen dalekosáhlými politickými změnami, k nimž došlo v průběhu francouzské revoluce. Netrvalo dlouho a jeho další kroky vedly na obchodní loď, která mířila na ostrov Isle de France. Tento ostrov dnes známe jako Mauricius. Zde se také dozvěděl, že vypukla válka s Anglií.

Přelomovým okamžikem v jeho životě a kariérním postupu se nejspíš stala obrana ostrova Isle de France před útokem dvou anglických lodí. V té době působil jako druhý důstojník na fregatě Cybèle. Za své zásluhy v úspěšné obraně ostrova byl povýšen do hodnosti kapitána a v podstatě ihned vyjádřil své přání vést proti Anglii korzárskou válku. Francouzský Národní konvent mu však odmítl vydat příslušné pověřovací listiny. Když v roce 1794 zajal tři anglické obchodní lodě a vplul s nimi do přístavu hladovějícího města Port Louis na Isle de France, nebyl mu úřady vyplacen žádný podíl na kořisti, jenž by mu jako „licencovanému“ korzárovi po právu náležel.

Vzhledem ke sporům Roberta Surcoufa s guvernérem ostrova Isle de France bylo velmi nepravděpodobné, že by se Surcoufovi podařilo získat potřebná pověření zde, a musel odplout do Francie. Jeho mise byla úspěšná a v roce 1798 se nalodil jako kapitán na loď Clarissa opatřenou 18 děly a se 105 členy posádky. Začalo jeho nejúspěšnější životní období. Do zajetí bral jednu loď za druhou a pro Francii i pro sebe získal ohromný majetek. Ve Francii se stal legendou a pro Angličany úhlavním nepřítelem, na jehož dopadení byla vypsána odměna pěti milionů franků.

Z korzára rejdařem

V roce 1801 se vrátil domů do rodného Saint-Malo s cílem založit rodinu a opustit vojenskou službu. Šest let se živil jako obchodník a rejdař. Za své zásluhy byl 18. července 1804 oceněn řádem důstojníka Čestné legie. Moře mu ale nedalo klidu, a když byl v roce 1807 na vodu spuštěn velmi rychlý křižník Le Revenant s dvaceti děly, nalodil se na jeho palubu jako kapitán a vydal se na svou poslední úspěšnou výpravu. Vrátil se s nákladem zboží v ceně osmi milionů franků. Po návratu jej přijal sám císař Napoleon a povýšil ho do šlechtického stavu s titulem barona.

Po skončení válek se vrátil zpět do Saint-Malo a věnoval se obchodní a rejdařské činnosti. Zemřel 8. července 1827. Říká se, že na jeho poslední cestu ho doprovázela flotila více než 60 plachetnic.

Do historie, literárního i filmového povědomí vešel jeho výrok „A man fights for what he lacks the most!“(„Muži bojují pro to, co jim nejvíc chybí!“). Postava korzára Roberta Surcoufa se objevuje v celé řadě knih a filmových děl. O asi nejznámější knižní zpracování se postaral Karel May svou novelou nazvanou Černý kapitán. Ve filmové tvorbě jeho postavu nejčastěji ztvárnil francouzský herec Gérard Barray, který se objevil hned ve dvou filmech Tygr sedmi moří (1966) a Surcoufův návrat (1967). Druhý jmenovaný snímek navazoval svým dějem na předchozí dílo.

Zdroj: Histoire & Civilisations