Nejkrvavější bitva napoleonských válek byla masakrem 100 000 mužů. Napoleon padl do léčky

Stejně jako o 129 let později Adolf Hitler, který napadl Sovětský svaz 22. června 1941, doufal i Napoleon onoho roku v krátké a úspěšné tažení. Rusové vedení generálem pěchoty knížetem Pjotrem Ivanovičem Bagrationem, který byl gruzínského původu, a generálem Michailem Bogdanovičem Barclayem de Tolly, který pocházel ze zchudlé skotské šlechty usazené v Livonsku (dnešní Litva) , ale nemínili Napoleonovi rozhodující bitvu nabídnout. Místo toho vytrvale ustupovali do hloubi ruského území a za sebou zanechávali jen spálenou zemi.

Problematický dárek k Napoleonovým narozeninám

Jediným významným střetem, kterého se Napoleon v prvních sedmi týdnech svého tažení dočkal, byla zuřivá bitva pod hradbami Smolenska. Napoleon si ji 15. srpna 1812 nadělil ke svým narozeninám, a i když Rusy porazil, šlo o trpké vítězství. Ztratil kolem 10 000 mužů proti 15 000 na ruské straně, horší ale bylo, že přišel o extrémně důležité zásoby potravin a munice v klíčovém městě, které Rusové při ústupu zapálili. V tu chvíli ještě netušil, že ho podobný scénář čeká o několik měsíců později na prahu ruské zimy v opuštěném Alexandrově sídelním městě Moskvě.

Napoleonovi generálové přesvědčovali císaře, aby postup armády ve Smolensku ukončil nebo aby zde aspoň zůstal přes zimu. Strategická hloubka ruského území byla nebezpečně velká a zásobovací linie Velké armády, která postupně čítala přes 600 000 mužů a na 200 000 koní, se neúměrně prodlužovaly. Ze Smolenska do Moskvy to bylo vzdušnou čarou stále ještě 370 kilometrů územím nepřítele, kde Francouzi doplnění o Poláky a Němce jen stěží mohli doufat v jakékoliv zázemí. Napoleon ale trval na dalším postupu vpřed a chtěl Alexandrovi vnutit rozhodující bitvu. Nedovedl si představit, že by Rusové o Moskvu, staleté sídlo ruských carů, nebojovali.

Ruská rošáda a cesta k Borodinu

Smolensk ale změnil i uvažování cara Alexandra. Trvalý a na první pohled chaotický ústup ruské armády ho vedl k rozhodnutí pověřit vrchním velením osvědčeného harcovníka a vítěze nad Osmanskou říší Michaila Illarionoviče knížete Goleniščev-Kutuzov-Smolenského. Příchod Kutuzova, jak mu budeme pro zjednodušení říkat, povzbudil Napoleona k dalšímu postupu na Moskvu. Dočká se přece jen vytoužené bitvy?

Kutuzov ale s bitvou nespěchal. Dál ustupoval směrem k Moskvě a nechal nedočkavého Napoleona, aby se denně nervoval drobnými šarvátkami mezi jeho jízdou a ruskými kozáky. Přitom ale nenápadně budoval obranné pozice poblíž vesnice Borodino ležící na obou březích nenápadné říčky jen 110 km od Moskvy. Vesnice má dnes asi 60 obyvatel a v roce 1941 se stala dějištěm bojů mezi německým wehrmachtem a sovětskou Rudou armádou. V končícím létě roku 1812 ovšem měla sehrát mnohem významnější roli. Napoleonova armáda se zde v nejkrvavější jednodenní bitvě napoleonských válek pokusila 7. září 1812 prorazit Kutuzovovy opevněné pozice ve střetnutí známém jako bitva u Borodina, v západní historiografii označovaném také jako bitva u Moskvy.

Scéna je připravena

Šlo o střet skutečně gargantuovských rozměrů. Na relativně malé bojiště soustředil Kutuzov na 120 000 vojáků, z nichž asi 19 000 tvořili rychlí a obávaní kozáci. Pro obrannou bitvu navíc nechal na místních výšinách vybudovat opevněná postavení osazená pěchotou a 640 děly. Pravému křídlu a středu ruské sestavy velel generál Barclay de Tolly zatímco horkokrevný Gruzínec Bagration dostal na starost levé křídlo ruské armády.

#OTD 5 September, 1812, Murat, Davout, Eugene, and Poniatowski stormed the Shevardino Redoubt defended by Prince Gorchakov.
At night, Napoleon occupied this left flank outpost of the Russians at Borodino, marking a prelude to the bloodiest battle of 1812.
#Voicesfrom1812 pic.twitter.com/JVkI4juDqa

— River Neman⛈️🔥🍿 (@2econd_crossing) September 5, 2022

Lze-li to tak říci, dostavil se Napoleon na bojiště se 132 000 muži a 587 děly. Jeho vojáci za sebou měli vyčerpávající tažení, nadcházející bitvu ale vyhlíželi s optimismem. Podstatně hůř na tom ale byli jejich koně, jejichž ubohý stav významně ovlivnil výkon francouzské jízdy a dělostřelectva. Poslední noc před bitvou šlo na obou stranách v leženích spát víc než 250 000 mužů, kteří doufali, že přežijí nejen následující den.

Bitva dělostřelců

Bitva vypukla nad ránem 7. září 1812, když v 5:30 zaútočil 5. polský sbor pod velením knížete Poniatowského na levé křídlo ruského postavení. O půl hodiny později se Napoleonovy hlavní síly opřely do pozic držených knížetem Bagrationem, kterým se říkalo „Bagrationovy valy“. Ty se ocitly pod ohromným tlakem francouzských pěších jednotek podporovaných jezdeckými zálohami maršála Murata. V poledních hodinách ruská strana mohutnému náporu podlehla a byla donucena ustoupit do týlového postavení. Kníže Bagration byl při této operaci zraněn do nohy a evakuován, což morálku ruských jednotek ještě více oslabilo.

Zejména dělostřelecká palba z obou stran byla tím, co účastníci bitvy zmiňovali jako klíčové a nejděsivější momenty. Ruští dělostřelci dostali rozkaz pálit až z bezprostřední blízkosti s tím, že škody způsobené kartáčovou palbou vyvažovaly případnou ztrátu baterie. Francouzi zase svá děla přesně zaměřovali na značnou dálku a způsobovali ruským jednotkám děsivé škody.

Ruská takzvaná Rajevského baterie, které velel generál Nikolaj Nikolajevič Rajevskij, odrazila dva útoky vedené 4. sborem prince de Beauharnais. Kutuzov se rozhodl poslat k Rajevského baterii své jezdecké jednotky pod velením generála Uvarova a kozácké sbory atamana Platova, aby zasadily tvrdý úder do boku a týlu napoleonské armády, což zpozdilo hlavní útok Napoleona o dvě hodiny.

Tento útok začal ve 14:00 a o dvě hodiny později byli ruští obránci nuceni vyklidit své opevněné pozice. Francouzům ale zbyla v záloze už jen císařská garda, a tak se v podvečer omezili na ostřelování ruských pozic děly, a dokonce sami vyklidili dobytou Rajevského baterii z obavy před ruským protiútokem.

Přes 100 000 mrtvých

Večer už zastihl obě armády značně vyčerpané. Rusové ustupovali, ale Francouzi je nebyli schopni pronásledovat. V bitvě, kterou obě strany samy za sebe označily za vítěznou, nakonec zahynulo až 58 000 Francouzů včetně 47 generálů a kolem 45 000 Rusů včetně 23 generálů. Mezi nimi byl i Bagration, kterého francouzská kule měla zasáhnout v okamžiku, kdy se postavil na ruská opevnění, aby lépe viděl postup francouzské pěchoty, která v sevřených šicích postupovala proti střílejícím ruským dělům. Zvolal prý „Bravo! Bravo!“ a pak se zhroutil zpět, smrtelně zraněn. Zemřel o pět dní později na otravu krve.

Napoleon po bitvě u Borodina sice vstoupil do Moskvy, ale mazaný Kutuzov hlavní město ruska vyklidil a nechal francouzského císaře a jeho armádu v hořící metropoli vyhladovět a zmrznout. Následný ústup Napoleona zpět do Francie se změnil v sérii porážek, které Velkou armádu zcela rozložily. Zpět za řeku Němen se nakonec vrátilo ne více než 70 000 mužů, z toho bylo nanejvýš 10 000 bojeschopných. Ruský postup se zastavil až v Paříži, Kutuzov se ale dobytí francouzské metropole nedožil. Zemřel 28. dubna 1813 při pronásledování nepřítele.

ZDROJ: Warfare History Network