„Zabijácká hora“ se nestala osudnou jen Kláře Kolouchové. Při jejím dobývání zemřely desítky horolezců
Nanga Parbat v pohoří Karákóram je se svými 8126 metry devátou nejvyšší horou světa. Co jí oproti nejvyšším vrcholům schází na metrech, to dohání obtížností výstupu a dlouhým seznamem obětí z řad horolezců a nosičů, kteří se pokusili zdolat její vrchol.
K zármutku české i světové horolezecké komunity se k nim na začátku července 2025 připojila i horolezkyně Klára Kolouchová, která ještě pod svým rodným příjmením Poláčková jako první Češka zdolala v roce 2007 i nejvyšší horu světa Mount Everest (8849 m). Klára Kolouchová vystoupila na tři nejvyšší hory světa – kromě Everestu i K2 a Kančendžengu – a Nanga Parbat měla být její už šestou osmitisícovkou. Během cesty mezi prvním a druhým táborem ale podle místních zdrojů spadla z výšky.
Přečtěte si také: Zázrak na Everestu: Australan zůstal pod vrcholem a měl být mrtvý, ráno ale všechny vyděsil
Osudová hora Němců
Jméno Nanga Parbat ležící v Pákistánem kontrolované části Kašmíru znamená „nahá hora“, mezi horolezci je ale kvůli téměř devíti desítkám obětí známá spíše jako „zabijácká hora“. Nejméně 31 lidí na Nanga Parbat zahynulo ještě před tím, než na jejím vrcholu v roce 1953 jako první po odvážném sólovýstupu stanul legendární rakouský horolezec Hermann Buhl.
Právě Němci a Rakušané měli vždy k Nanga Parbat specifický vztah daný tím, že velká část obětí zejména ve 30. letech minulého století pocházela z jejich zemí. Nazývají ji „Schicksalsberg der Deutschen“, tedy osudová hora Němců.
Boj o zdolání Nanga Parbat odstartoval v roce 1895, když se na úpatí hory v doprovodu několika Šerpů objevila tříčlenná britská skupina v čele s uznávaným alpským horolezcem Albertem F. Mummerym. Už tato první expedice skončila tragicky, když se Mummery a dva nosiči nevrátili z průzkumu jednoho z údolí. Jejich těla se nikdy nenašla.
První Němci se pod Nanga Parbat objevili v roce 1932. Devítičlenná výprava vedená Willim Merklem prozkoumala možné cesty k vrcholu, přičemž se dostala do výšky 7070 metrů. O dva roky později se už po nástupu Adolfa Hitlera k moci Willi Merkl k hoře vrátil v čele velkoryse pojaté expedice tvořené devíti německými a rakouskými horolezci a 35 Šerpy.
Dva Rakušané vystoupali až do výšky 7850 metrů, vrátili se ale k ostatním. Následná několikadenní bouře vše zasypala sněhem, který odřízl pětici horolezců a 11 Šerpům ústupovou cestu. Jak píše horolezecký web Goat.cz, dvěma nejlépe aklimatizovaným Rakušanům a pěti Šerpům se podařilo na pokraji vysílení, s omrzlinami a sněžnou slepotou sestoupit. Vůdce expedice Willi Merkl a jeho kolegové Willo Welzenbach a Uli Wieland stejně jako šest Šerpů zahynuli. Další z Němců, Alfred Drexel, zemřel na zápal plic ještě při budování výškových táborů.
Mohlo by vás také zajímat: Zemřel horolezec Jan Červinka. Řadu vrcholů pokořil mezi prvními na světě
Němci se ale nevzdali a v roce 1937 na svou osudovou horu vyslali sedm horolezců, které provázelo devět Šerpů. Jejich tábor ve výšce 6200 metrů ale zasypala lavina a všichni včetně vedoucího expedice Karla Wiena zahynuli. Nehledě na tuto tragédii, jednu z největších v historii průzkumu širší oblasti Himálají, se už v roce 1938 pokusil o zdolání Nanga Parbat tým pod vedením Paula Bauera. Ten ale v nepříznivém počasí raději zavelel k ústupu.
Sedm let v Tibetu
Pátá německá výprava se k Nanga Parbat vydala v roce 1939. Tvořili ji Rakušané Peter Aufschnaiter (vedoucí) a Heinrich Harrer a Němci Hans Lobenhoffer a Ludwig Chicken. Než ale horolezci stačili provést podrobný průzkum nových cest, vypukla druhá světová válka a celá expedice skončila v britském zajetí (Pákistán byl součástí Britského impéria). Po třech letech v zajateckém táboře se Aufschnaiterovi s Harrerem podařilo utéct a dojít přes Tibet až do Lhasy. Celou anabázi popsal Harrer v knize Sedm let v Tibetu, podle níž vznikl v roce 1997 stejnojmenný film s Bradem Pittem.
Po válce se jako první v roce 1950 zaměřili na Nanga Parbat Britové, ale ani oni neuspěli a z tříčlenné výpravy dva horolezci ve sněhové bouři beze stopy zmizeli. Němci se ale nemínili vzdát a v roce 1953 už znovu tábořili na úpatí své osudové hory.
V týmu vedeném Karlem Herrligkofferem ale nastal rozkol, když část horolezců neuposlechla jeho příkazu a odmítla se kvůli počasí vrátit dolů. Hans Ertl, Otto Kempter, Walter Frauenberger a Rakušan Hermann Buhl pokračovali v postupu, přičemž Kempter a Buhl nakonec 3. července 1953 z pátého tábora ve výšce 6850 metrů zaútočili na vrchol. Dorazil tam jen Hermann Buhl, a to až kolem 19. hodiny. Neměl s sebou žádné jídlo (to nesl Kempter, který se otočil zpět), byl bez batohu, jen s cepínem a fotoaparátem. Noc se štěstím přečkal kousek pod vrcholem a druhý den se dopotácel zpět. Měl omrzliny a přišel o dva prsty na nohou, ale vrchol Nanga Parbat byl dobyt.
České a slovenské stopy na Nanga Parbat
V roce 1969 dorazila k Nanga Parbat po vlastní ose Tatra 138 s osmi slovenskými a jedním českým horolezcem, dvěma filmaři a lékařem. Postup výpravy vedené Ivanem Gálfym ale ukončilo špatné počasí, horolezci se dostali do výšky 6950 m. Na vrchol se podařilo vystoupit dvěma slovenským horolezcům Michalu Orolinovi a Ivanu Fialovi už o dva roky později, tedy v roce 1971.
Po vzniku České republiky vystoupalo na vrchol Nanga Parbat 11 českých horolezců včetně Josefa Rakoncaje, Radka Jaroše nebo Radoslava Groha. V roce 2018 se museli Tomáš Petreček a Marek Holeček při výstupu novou cestou otočit kvůli uragánu pouhých 300 výškových metrů pod vrcholem.
Dramatickou událostí se stal masakr v hotelu poblíž základního tábora v roce 2013. Skupina ozbrojenců pákistánské odnože afghánského hnutí Taliban 23. června krátce po půlnoci povraždila deset horolezců včetně Slováků Antonína Dobeše a Petera Šperky.
Zdroj: Goat.cz, The Himalayan Club
Video, které jste mohli minout: Nezvěstná Kolouchová, nejasnosti o explozi a lokalizace těla. Co víme o neštěstí v Himálajích?
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
