Český vojevůdce rozdrtil Napoleona v obří bitvě národů. Dobrým stratégem však nebyl

Při vzpomínce na slavné české vojevůdce, kteří stanuli proti Napoleonovi I., zmiňujeme nejčastěji Josefa Václava Radeckého z Radče. Polní maršálek rakouské armády byl ostatně autorem spojeneckých plánů v bitvě národů u Lipska, zapomínat ovšem nesmíme na jeho přímého velitele, generalissima rakouských vojsk knížete Karla I. Filipa ze Schwarzenbergu. I on byl českým šlechticem, knížetem zmiňovaného rodu a polním maršálem, který rovněž založil tzv. orlickou větev Schwarzenbergů a je přímým předkem politika Karla Schwarzenberga, jenž je v linii sedmým nositelem tohoto jména.

Čtěte také: Zkáza Velké armády: Napoleon v Rusku přišel o 600 000 vojáků, poslední bitva se zvrhla v ohnivý masakr na ledu

Karel I. se narodil v roce 1771 jako druhorozený syn knížete Jana Nepomuka I. ze Schwarzenbergu. Byl jedním ze třinácti dětí, z nichž se ovšem pouhých šest dožilo dospělosti. Během svého mládí inklinoval k vojenství a už v deseti letech byl jmenován kapitánem jezdeckého pluku ve Švábsku. Svou vojenskou kariéru nicméně oficiálně zahájil až v roce 1788, když vstoupil do císařské kavalerie a už o rok později bojoval proti Turkům pod velením polního maršála Franze Moritze Lacyho a Ernsta Gideona Laudona.

Zúčastnil se rovněž francouzského tažení, během kterého se v roce 1974 vyznamenal útokem svého pluku proti francouzským sborům, při kterém zabil a zranil 3000 mužů a ukořistil 32 nepřátelských děl. V podstatě obratem byl vyznamenán Rytířském křížem Vojenského řádu Marie Terezie a jeho kariéra v armádě byla zpečetěna.

Vojenský vzestup

Jedna bitva stíhala druhou a Karel I. neúnavně stoupal na žebříčku hodností až ke generálovi jezdectva. Po bitvách u Ambergu, Würzburgu, Hohenlidnedu nebo Ulmu mu byl i přes porážky udělen Řád zlatého rouna a po změně politického přístupu Rakouska ke Francii se připojil k Napoleonovi I. při tažení do Ruska. Karel I. byl jmenován do čela rakouského pomocného sboru o síle 50 000 mužů, ale roli na sebe bral ve velkých rozpacích právě kvůli ještě nedávnému spojenectví s Ruskem a čerstvě ukončeném nepřátelském postoji vůči Francii. Nestálost tohoto svazku byla nalomena další změnou zahraniční politiky, o kterou se ve Vidní zasloužil ministr zahraničí Metternich, který ujišťoval ruského cara Alexandra, že spojenectví s Francii nestojí na pevných základech.

Vlivem okolností v Rusku a skutečnosti, že o tajné korespondenci mezi Vídní a Petrohradem nevěděl, Karel I. zprvu nerozuměl neochotě rakouské armády poslat mu posily. Vycítil však, že podpora slábne, a proto začal jednat s ruským generálem Kutuzovem a vyjednal taktický ústup a návrat z Ruska s více než 20 000 bojeschopnými muži. Když selhala jakákoliv další jednání s Napoleonem, vešla v platnost tajná dohoda mezi Ruskem, Pruskem, Rakouskem a Švédskem, na základě které se tyto mocnosti zavázaly k boji proti Francii, a vrchním velitelem spojeneckých armád se stal právě Karel I.

Proti Napoleonovi

Ačkoliv nebyl považován za dobrého stratéga, začal Karel I. zaznamenávat první úspěchy při snaze vytlačit Francouze z Čech zpět na západ, čímž postupně dostal Napoleona až k Lipsku, kde v roce 1813 proběhla památná bitva národů. Její rozsah a počet zapojených vojáků překonaly až bitvy první světové války, což jasně demonstruje, o jak velkou operaci se jednalo. Na polích u Lipska se střetlo na 600 000 mužů, z nichž téměř sto tisíc padlo nebo bylo zraněno. Spojenci šesté koalice nicméně dokráčeli až do Paříže, která v roce 1814 kapitulovala a Napoleon byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba.

Mohlo by vás zajímat: Napoleonovo dobytí Moskvy mělo hořkou pachuť. Zákeřná ruská past ho vyhnala až do Paříže

Posledního střetu s jeho vojsky v bitvě u Waterloo se už ale kníže ze Schwarzenbergu nezúčastnil a zbytek svého života strávil v Čechách. V roce 1817 jej postihla mrtvice, po které ochrnul na pravou polovinu těla a jeho stav se i přes opakovanou návštěvu lázní v Karlových Varech nezlepšoval nijak výrazně. V roce 1820 vydechl naposledy a byl pochován v Domaníně u Třeboně. Jeho tělo však bylo později přeneseno do nové hrobky na Orlíku, kde odpočívá dodnes.

Karel I. Filip ze Schwarzenbergu po sobě zanechal manželku Marii Annu z Hohenfeldu a tři děti - Bedřicha I., Leopolda a Karla II., který je pra pra pradědem politika Karla Schwarzenberga.

ZDROJ: Novák, Bedřich J., 1913 - kniha Polní Maršál Karel kníže ze Schwarzenberka